... ano
... takový byl oficiální název běžecko-kulturní akce, jejímž
hlavním organizátorem byl MVP. Zatímco Honza12 své myšlenky z této akce pustil do světa když já jsem ještě cestoval domů (ve 21:12, když má cesta trvala právě 12 minut), mě vždycky
chvíli trvá, než se to v hlavě trochu přesype a urovná. Tak
snad už ...
Zdá
se, že vzniká jakási tradice kulturně-poznávacích běhů ...
běhů, které osvěží mysl, potrápí trochu tělo a hlavně
přinesou neopakovatelné zážitky se společně postiženými
kamarády ... Honzou12 a MVP.
Možná
je to taky trochu rebelie proti stereotypu pravidelných treninků na
pravidelných trasách, ovšem rebelie přinášející neskutečnou
motivaci pro další běhy.
Poslouchám
své oblíbené Country Radio a mám tak podprahovou inspiraci pro
další slova ...
Geneze
akce "Tři řeky" byla postupná. Po absolvování
společného běhu po "Blauer Kammweg" v Jizerkách jsme
konstatovali, že je na řadě další z naší partičky s přípravou
obdobné tematické akce. Iniciativy se ujala "pražská sekce"
pod vedením MVP a vznikl tak nápad absolvovat trasu po stopách
českého trampingu a skautingu. Doufám, že příslušníci obou
skupin prominou, že jsme je "hodili do jednoho pytle".
Skauting je totiž starší hnutí, zatímco trampink vznikl
odštěpením od přílišné organizovanosti první skupiny. Vlastně
možná obě skupiny zase spojila neblaze proslulá ideologie
komunismu, která skauting zrušila a mnozí (tak jako já) se stali
trampy. Ostatně skautskou minulost má za sebou celá naše
partička, takže lépe bude jmenovat bratry správnými jmény ...
tedy Cikán, Dřímal a Puk.
A tak se
nám při našem běhu ideologicky trochu prolínají Rychlé šípy, Antoním Benjamin
Svojsík a T.O. Ztracená naděje. Jak mi to máme pestré ...
Ještě před vlastním zahájením akce vyhlašuje vedoucí dne soutěž "Království za koně", aneb za spatření koně se připisuje 1 bod, za sprosté slovo se 1 bod odečítá. V duchu Rychlých šípů se právě ta sprostá slova stanou velkým oříškem ... slovník je velmi přísný. Ovšem v závěru běhu se ukazuje, že soutěž byla ovlivněna znalostí místního prostředí a poté, co nás bratr Dřímal záměrně provedl kolem celého stáda koní, je celá soutěž skrečována. Ostatně během dne se naše bodové zisky pohybovaly neustále v červených číslech.
Ještě před vlastním zahájením akce vyhlašuje vedoucí dne soutěž "Království za koně", aneb za spatření koně se připisuje 1 bod, za sprosté slovo se 1 bod odečítá. V duchu Rychlých šípů se právě ta sprostá slova stanou velkým oříškem ... slovník je velmi přísný. Ovšem v závěru běhu se ukazuje, že soutěž byla ovlivněna znalostí místního prostředí a poté, co nás bratr Dřímal záměrně provedl kolem celého stáda koní, je celá soutěž skrečována. Ostatně během dne se naše bodové zisky pohybovaly neustále v červených číslech.
Abychom tedy ducha námětu drželi co nejlépe, vylučujeme z akce auta a na start se přepravíme hromadným dopravním prostředkem. A tak v sobotu 16.11., v 10:00 vystupujeme z autobusu u hráze Slapské přehrady, spouštíme celkem 5 GPS zařízení (3x hodinky, 2x mapová GPS s trasou) a vyrážíme.
Hned na začátku se pár desítek metrů vracíme zpět, téměř k úpatí hráze, kde stojí Ferdinandův sloup z roku 1643, vztyčený na skalisku Sedlo, na počest splavení prvních vorů nejtěžím úsekem Vltavy, tedy Svatojánskými proudy. A to je zároveň první část našeho běhu.
Úzká trailová cesta se vine nad hladinou Štěchovické přehrady, jednou těsně u vody, jindy vysoko ve skalách ... zatáčka vlevo, vpravo, nahoru, dolu, tunely ve skále, řetězy na zabezpečení obtížné cesty.
Do hlubokého údolí Vltavy se dere podzimní slunce a barví skály do zlatova ... míjíme horolezeckou oblast Mařenka, kde jsme před lety absolvovali nejeden horolezecký výstup ... trocha nostalgických vzpomínek.
Ztracenka už sice není tou osadou, jakou byla na začátku století na březích Svatojánských proudů, přesto Genius Loci přetrvává a tak jen z povzdálí sledujeme totem na pamětní Mravenčí skále, pod níž osada stávala.
Někde ke konci vltavského úseku potkáváme skupinku postarších turistů. Poté, co je lehkým během do kopce mineme, jeden z nich se otočí a okomentuje naši partičku: "Jó, mládí ..." To potěší, zvláště když bratr Cikán těsně před tím - s pohledem upřeným na mě - sděluje, že naší partičce je dohromady 149 let !! Jo chlapci, někerý z vás to ještě trochu kazí.
Ve Štěchovicích opouštíme Velkou řeku a odbočujeme do údolí Hadí řeky, tedy Kocáby. Po chvíli ale odbočíme do strmého svahu nad řekou, abychom hledali - ukrytý v lesích, mimo cesty - památník zakladatele skautingu A.B.Svojsíka. Je to trochu oříšek i s GPS, zprvu nás brzdí ploty soukromých pozemků, později obtížný, strmý terén. Ovšem Dřímalova snaha je korunována úspěchem a společné foto u památníku nás nemine.
Historickou perličkou je samotný vznik pomníku. Původně byl postaven r. 1946, ovšem následně pobořen členy nově vzniklého Socialistického svazu mládeže, prý bývalými skauty, kteří se nechali zlákat novou ideologií. Obnoven do současné podoby pak byl v r. 2008.
Po návratu na dno údolí míjíme postupně legendární trampské osady - T.O. Luisiana, se svou historkou o tanečnicích ze stejnojmenného tehdejšího pražského tanečního baru. Poté, co si několik tanečnic bývalý tremp přivedl do kempu, byl s jejich výkonem (tanečním či jiným) tak spokojen, že svou osadu pojmenoval právě po uvedemém baru. Pěkná historka, že ...
Orinoko, Dashwood s nápisem na skále evokujícím onen holywoodský, Askalona ... Hadí řeka je za námi.
K dosažení třetí řeky nám zatím ovšem brání brdský hřeben. Přes Mníšek a klášter Skalka jej dosahujeme a po mírném bloudění se dostáváme nad údolí Staré řeky, tedy Berounky. Poslední osadou je brdské El Paso a pak nás čeká malá pauzička v úžasné trampské hospodě "U Zrzavýho Paviána" na okraji brdských lesů.
Tady, v hospodě, se pak odehrajenásledující, plánovaná scénka:
Bratr Dřímal se chystá právě zde postavit svůj ranč ( ne ... v hospodě ne, ale na vedlejších loukách) , aby mohl v brdských lesích trénovat ta pravá ultra. Aby mohla stavba vzniknout, je třeba základního kamene. A tak necelé dva týdny před akcí volá bratr Cikán ... "přivez s sebou kámen z Jizerek". Jo, jo ... kámen z Jizerek by problém nebyl, ale musí to být kámen "s historií", ne jen nějaký sebraný v lese za městem. Co jiného tedy pro horolezce, než kámen z nejslavnější skály hor, symbolu jizerského lezení, ze Zvonu. O týden dříve tedy vyrážím na druhou stranu hor, abych potřebný kámen získal. Když po 15-ti km běhu deštivými lesy dorazím ke Zvonu, je mi jasné, že to nemůže být kámen jen tak sebraný pod skálou. Udělám tedy několik lezeckých kroků Kauschkovou spárou, cestou, kterou bylo Zvonu dosaženo poprvé v roce 1921. Vím, že tam jsou volné kameny a tak jeden z nich beru s sebou dolu. To je ten pravý základní kámen, kámen, kterého se při svém prvovýstupu jistě dotýkal i Rudolf Kauschka.
Bratr Dřímal je od samého začátku běhu lehce nervózní, neboť si nemohl nevšimnou, že se na něj něco chystá ... zvláště poté, co Cikánovi "tajně"předávám zabalený kámen, aby i on si odpracoval svůj díl na dopravě a nesl jej v batohu 35 km až do zmíněné hospody.
Překvapení je dokonalé, dokonce i pro mě, neboť bratr Cikán přidává i malou lahvičku vodky na pokřtění kamene (taktéž nesenou v batohu 35 km).
Co dodat ?? Nohy trochu bolí, ovšem mysl je osvěžena zcela zásadním způsobem. Vzpomínky na dnešní den nám pomohou překonat mnoho následujích treninkových běhů zimní tmou. Zážitky a historky dnešního dne "prostě nevymyslíš".
Po každé lezecké akci jsme vždy dodávali: "Co dál, jaký těžší výstup nás čeká?"
Mohu toto mírně parafrázovat ... poslední z naší trojky - H12 - už má své úkoly. Třetí běh se tak již rodí ... takže zase na jaře !!
Někde ke konci vltavského úseku potkáváme skupinku postarších turistů. Poté, co je lehkým během do kopce mineme, jeden z nich se otočí a okomentuje naši partičku: "Jó, mládí ..." To potěší, zvláště když bratr Cikán těsně před tím - s pohledem upřeným na mě - sděluje, že naší partičce je dohromady 149 let !! Jo chlapci, někerý z vás to ještě trochu kazí.
Ve Štěchovicích opouštíme Velkou řeku a odbočujeme do údolí Hadí řeky, tedy Kocáby. Po chvíli ale odbočíme do strmého svahu nad řekou, abychom hledali - ukrytý v lesích, mimo cesty - památník zakladatele skautingu A.B.Svojsíka. Je to trochu oříšek i s GPS, zprvu nás brzdí ploty soukromých pozemků, později obtížný, strmý terén. Ovšem Dřímalova snaha je korunována úspěchem a společné foto u památníku nás nemine.
Po návratu na dno údolí míjíme postupně legendární trampské osady - T.O. Luisiana, se svou historkou o tanečnicích ze stejnojmenného tehdejšího pražského tanečního baru. Poté, co si několik tanečnic bývalý tremp přivedl do kempu, byl s jejich výkonem (tanečním či jiným) tak spokojen, že svou osadu pojmenoval právě po uvedemém baru. Pěkná historka, že ...
Orinoko, Dashwood s nápisem na skále evokujícím onen holywoodský, Askalona ... Hadí řeka je za námi.
Tady, v hospodě, se pak odehrajenásledující, plánovaná scénka:
Bratr Dřímal se chystá právě zde postavit svůj ranč ( ne ... v hospodě ne, ale na vedlejších loukách) , aby mohl v brdských lesích trénovat ta pravá ultra. Aby mohla stavba vzniknout, je třeba základního kamene. A tak necelé dva týdny před akcí volá bratr Cikán ... "přivez s sebou kámen z Jizerek". Jo, jo ... kámen z Jizerek by problém nebyl, ale musí to být kámen "s historií", ne jen nějaký sebraný v lese za městem. Co jiného tedy pro horolezce, než kámen z nejslavnější skály hor, symbolu jizerského lezení, ze Zvonu. O týden dříve tedy vyrážím na druhou stranu hor, abych potřebný kámen získal. Když po 15-ti km běhu deštivými lesy dorazím ke Zvonu, je mi jasné, že to nemůže být kámen jen tak sebraný pod skálou. Udělám tedy několik lezeckých kroků Kauschkovou spárou, cestou, kterou bylo Zvonu dosaženo poprvé v roce 1921. Vím, že tam jsou volné kameny a tak jeden z nich beru s sebou dolu. To je ten pravý základní kámen, kámen, kterého se při svém prvovýstupu jistě dotýkal i Rudolf Kauschka.
Bratr Dřímal je od samého začátku běhu lehce nervózní, neboť si nemohl nevšimnou, že se na něj něco chystá ... zvláště poté, co Cikánovi "tajně"předávám zabalený kámen, aby i on si odpracoval svůj díl na dopravě a nesl jej v batohu 35 km až do zmíněné hospody.
Překvapení je dokonalé, dokonce i pro mě, neboť bratr Cikán přidává i malou lahvičku vodky na pokřtění kamene (taktéž nesenou v batohu 35 km).
Po polívce a jednom nealku vyrážíme na poslední kilometry ... jsme u třetí řeky. Cíl je naplněn. Podél řeky nás ještě čeká ještě pár km, abychom v Dobřichovicích, po celkem 45 km a přesně 6:12 hod vypnuli GPS-ky.
Po každé lezecké akci jsme vždy dodávali: "Co dál, jaký těžší výstup nás čeká?"
Mohu toto mírně parafrázovat ... poslední z naší trojky - H12 - už má své úkoly. Třetí běh se tak již rodí ... takže zase na jaře !!