Konečně !!! Po dvou letech se vše podařilo, hvězdy jsou ve správném postavení, peníze v kapse a volno v práci. Jedeme na dovolenou !! Samozřejmě, rodinnou dovolenou - tak jako vždy - lze strávit jen u moře. Mnoho let jsme jezdili s dětmi do Chorvatska a tak - ač z dětí nám zbylo už jen jedno - jedeme tamtéž opět. Tentokrát to ovšem já považuji za svou PRVNÍ DOVOLENOU v Chorvatsku. Vždy jsme totiž jezdily autem, napěchovaným po střechu nejdřív dětskými ohrádkami, pak stany a spacáky a nakonec několika biky a vždy k tomu hromadou jídla. Až na vyjímky jsme vždy spali v kempu ve stanu, abychom si užívali dokonalého kontaktu s mořem. Ale vždy to také znamenalo mnoho hodin za volantem, většinou na jeden zátah. A protože jsme si nikdy nemohli dovolit komfort nového auta, znamenalo to taky trochu nervozity, aby se na autě něco nepo...
Tentokrát je to jinak ... jedeme autobusem, ubytování sice v kempu, ale v chatě ... takže to znamená jeden kufr a jeden malý batoh pro každého. Žádný stan, žádné jídlo, žádné kolo ... paráda. Mám sbaleno za hodinu !!! Držím se hesla "Co nemáš, nepotřebuješ!" a tak jako první balím běžecké boty. Pak už je to jedno ... nějaké triko, plavky a sandále ... hotovo.
Ve čtyři hodiny odpoledne odjíždíme ... přestup do busu v Praze a ráno už jsme na pláži. Deset dnů každodenního ranního běhu začíná.
Z Google Earth jsem si vytiskl fotomapu ... je to vlastně jednoduché ... ostrov Murter má tak 12-15 km na délku a v nejužším místě asi kilometr na šířku. Tam se ani nedá ztratit, tak jen řeším, abych při běhání nevynechal žádné místo ostrova.
Denní plán je jasný:
budíček 5:45, za 15 minut vyrážím. Běh 10-15 km, takže do 7:30 návrat, sprcha, nákup čerstvého pečiva a snídaně s čtením knihy Zrozeni k běhu (co jiného, že ...). Když dosnídám a dočtu, začíná se rodinka probouzet. Po další snídani, kde již jen konverzuji, následuje 0,5 km plavání v moři se synem. No a protože platí, ,že "ranní ptáče dál doskáče, ale taky dřív pojde", jdu spát. V 11 mě vzbudí vedro, trochu to ochladím ... sbalíme a jdeme s rodinkou na druhou stranu ostrova (ten 1 km) na otevřené moře, kde je příboj a nádherně čistá voda. Teploty vzduchu pod 30°C nejsou a to zrovna moc nemusím. A tak zatímco mé slunéčko se peče na sluníčku, najdu vhodný strom a v jeho stínu pokračuju ve spánku tak do 14 hod. Abych po návratu nevypadal jak po výletě k polárnímu kruhu, trochu se peču taky. Ovšem k velké nelibosti mé nejmilejší, protože - ač se slunci vyhýbám co můžu - jsem brzy opálenejší než ona. (Není to spravedlivé na tom světě ...) Večer lehká večeře, vínko, krátká procházka a ve 23 spát...
Druhý den:
budíček 5:45, za 15 minut vyrážím ... prostě nádhera.
Postupně prozkoumávám další a další místa ostrova, vždy s malým foťáčkem v ruce. Každý druhý den absolvuji ještě kratší večerní běh se synem nebo s mým sluníčkem. Běhám bez mapy, jen tak po paměti, jak si to večer vždy prohlédnu. Kupodivu jsem zabloudil jen jednou, ale díky "velikosti" ostrova to znamená, že běh se pouze protáhl na dvě hodiny. Užil jsem si ale při tom nádherného, několika kilometrového trailu po skalnatém mořském běhu.
Několikrát vybíhám na nejvyšší bod ostrova - kopec Taduč, 125 m vysoký, s kostelem ze 16. století a s kruhovým výhledem na celý ostrov a blízké Kornatské souostroví. Následující fotka je panorama 360° (proto taková nudlička, složená ze sedmi snímků), na obou protějších okrajích fotky je vidět věž téhož kostela.
Nakonec jsem ani nestihl proběhat všechny části ostrova, ještě pár dnů by bylo co objevovat ... no, nedá se nic dělat.
Poslední den samozřejmě nelze vynechat sběr všech možných i nemožných rostlin - i s kořeny. Dneska máme v květináči opuncie, trny ze všech prstů už vypadaly a vyhnily :-)
No ... co k takové dovolené dodat ... fakt jsem si odpočinul a ještě připsal 106 km. Něco takového jsem prožil poprvé v životě a musím přiznat, že běh člověka pohltí daleko víc, než cokoliv jiného. Mám za sebou pár různých vytrvalostních sportů ... ale prostě běh je BĚH. Dnes mi přijde spíše divné, když někdy běhat nejdu.
Takže ... jak říká Honza12 ... Běhu Zdar !!
Ve čtyři hodiny odpoledne odjíždíme ... přestup do busu v Praze a ráno už jsme na pláži. Deset dnů každodenního ranního běhu začíná.
budíček 5:45, za 15 minut vyrážím. Běh 10-15 km, takže do 7:30 návrat, sprcha, nákup čerstvého pečiva a snídaně s čtením knihy Zrozeni k běhu (co jiného, že ...). Když dosnídám a dočtu, začíná se rodinka probouzet. Po další snídani, kde již jen konverzuji, následuje 0,5 km plavání v moři se synem. No a protože platí, ,že "ranní ptáče dál doskáče, ale taky dřív pojde", jdu spát. V 11 mě vzbudí vedro, trochu to ochladím ... sbalíme a jdeme s rodinkou na druhou stranu ostrova (ten 1 km) na otevřené moře, kde je příboj a nádherně čistá voda. Teploty vzduchu pod 30°C nejsou a to zrovna moc nemusím. A tak zatímco mé slunéčko se peče na sluníčku, najdu vhodný strom a v jeho stínu pokračuju ve spánku tak do 14 hod. Abych po návratu nevypadal jak po výletě k polárnímu kruhu, trochu se peču taky. Ovšem k velké nelibosti mé nejmilejší, protože - ač se slunci vyhýbám co můžu - jsem brzy opálenejší než ona. (Není to spravedlivé na tom světě ...) Večer lehká večeře, vínko, krátká procházka a ve 23 spát...
Druhý den:
budíček 5:45, za 15 minut vyrážím ... prostě nádhera.
Postupně prozkoumávám další a další místa ostrova, vždy s malým foťáčkem v ruce. Každý druhý den absolvuji ještě kratší večerní běh se synem nebo s mým sluníčkem. Běhám bez mapy, jen tak po paměti, jak si to večer vždy prohlédnu. Kupodivu jsem zabloudil jen jednou, ale díky "velikosti" ostrova to znamená, že běh se pouze protáhl na dvě hodiny. Užil jsem si ale při tom nádherného, několika kilometrového trailu po skalnatém mořském běhu.
Nakonec jsem ani nestihl proběhat všechny části ostrova, ještě pár dnů by bylo co objevovat ... no, nedá se nic dělat.
Poslední den samozřejmě nelze vynechat sběr všech možných i nemožných rostlin - i s kořeny. Dneska máme v květináči opuncie, trny ze všech prstů už vypadaly a vyhnily :-)
No ... co k takové dovolené dodat ... fakt jsem si odpočinul a ještě připsal 106 km. Něco takového jsem prožil poprvé v životě a musím přiznat, že běh člověka pohltí daleko víc, než cokoliv jiného. Mám za sebou pár různých vytrvalostních sportů ... ale prostě běh je BĚH. Dnes mi přijde spíše divné, když někdy běhat nejdu.
Na Murteru je to krásné. My tam jezdíme už snad 10 let. Nejdřív jsme tam jezdili sami s manželem a teď už tam jezdíme i s dětmi. Jezdíme s karavanem a stále i do stejného kempu, takže si tam připadáme skoro jako doma :-D . Vloni jsme si pořídili i mobilní klimatizaci ze Vzdušínu, takže máme karavan už dost vylepšený :-) .
OdpovědětVymazat