Titulek jsem si samozřejmě vypůjčil, abych evokoval chronicky známé obrázky rozšmajdaných bot Charlie Chaplina.
Ano, ano ... o boty jde především. Na toto téma mě přivádí slavnostní okamžik, kterým je "proběhání" mých prvních bot. Něco málo přes 2000 km ... myslím, že mají dost ! Ve vnitřku pár vydřených děr, původní tuhost či jakýsi tonus boty již vzal za své, podrážka trochu ztratila svůj původní profil, jediné co kupodivu nese nejmenší následky, je šití ... ani jedna vypáraná nitka. Ale asi už mají nárok na důchod, myslím, že boty za necelých 1000 Kč odpracovaly své a mě přinesly mnoho chvil radosti i trápení. Chvilka nostalgie ...
... král je mrtev, ať žije král.
A tak sedím u compu a kochám se, kochám všemi možnými značkami bot a vybírám, které že si to na jaro koupím. Ty první, které dnes odcházejí do důchodu, jsem koupil úplně náhodně. Nevypadaly špatně, nebyly drahé a celkem mi padly. Co vlastně kupuji jsem ani netušil ... ale i přesto se mi odvděčily Během. V tu chvíli mi bylo úplně jedno jestli je model Top nebo Basic, pečlivě jsem je vždy čistil a sušil, ukládal do krabice a s radostí, jako by to bylo poprvé, je skoro každý den opět nazouval a vyrážel ven.
Dnes je tedy naposledy - dokonale vyčištěné - ukládám do krabice a tu zpět do botníku. Budou tady sice zabírat místo, ale že bych je měl vyhodit, mě ani ve snu nenapadlo. Prostě tyhle šedo-červené Ádošky pro mě vždy budou symbolem začátku Běhu. Ostatně ... já staromilec, abych je ještě někdy nevytáhl opět na světlo ...
Boty na zimu už jsou připravené, opět to byl nákup bez přípravy - prostě mě v obchodě zaujaly, ale tentokrát jsem už měl alespoň základní představu o tom, co kupuju (červené boty !!). Abych vypadal jako profík, říkám prodavačce ... " jo, ty jsou s watershieldem ... to bude na zimu dobré". Jen se mi malinko zazdálo, že trošku neví, jestli se stále bavíme o botech, co máme v ruce. Ale to nic ...
Už jsem je i trochu oběhal, ale teď, když už všude kolem leží hromady čerstvého sněhu, nezbývá než v nich zůstat na trvalo ... tedy než ten sníh zase roztaje.
K nákupu bot na jaro už přistupuju se vší odpovědností. (Chystají se totiž Velké Věci !!) K vyřešení dilematu frekventovaného tématu pata-špička či maximum-minimum jsem pročetl řadu článků na netu i v časopisech. Postupem času jsem si sám vytvořil zcela anarchistický názor, který mi naštěstí potvrdil MUDr. Pirk v říjnovém čísle časopisu Run: " ... jestliže někdo do svý třiceti let běhal v botách a najednou začne běhat bos, tak si musí nohy poškodit. Já to považuji jenom za reklamní trik ...".
K tomu přidávám: já do svých padesáti ...Tím je úplně jasno a tlumených bot se vůbec nebudu bát. Ale to bude dilema ... které ... které ? Sedím u PC, obcházím prodejny ... jistě k velké "radosti" obchodníků občas nějaké boty zkusím, ale předem vím, že je nekoupím. Něco si vždycky vymyslím, proč ne ... no prostě neseděj, že ... Skoro se bojím okamžiku, kdy si boty koupím a nebudu už mít důvod kochat se u počítače či v prodejnách. Už se taky zdá jasné, že jedny boty - jako doposud - stačit nebudou. Trail - silnice, teplo - zima, sucho - mokro ... uf, to bude makačka. Ale až přijde jaro, budou boty připravené a já natěšený na novou sezonu. I když vlastně ta moje sezona nekončí, jen teď na pár měsíců přezuju jiné boty a přidám běžky.
Takže ... až si vyberu ty jarní trailovky, mrknu se ještě po nějakých silničkách, že ...
Žádné komentáře:
Okomentovat