Stáří a podobné neduhy

Asi nějak stárnu ... 3 měsíce jsem nic nenapsal ... tak se vrátím, kde jsem minule skončil a nějak to posunu dál.

"Olafe, z takových připomínek si nevyvozuj osobní odpovědnost za něčí nespokojenost. Obtížnost a tím i povaha terénu na Tvé P100 z předchozích ročníků je v dnešní době snadno dohledatelná a nejen před letošní registrací na stránkách nechybí upozornění o vysoké náročnosti trati, určené trénováným jedincům. Pokud povaha trati letošní P100 přesto někoho zaskočila, budiž, může se stát a reakce na takový střet s realitou bývá zajímavá a čtivá, ale tím by to mělo končit a nemělo by chybět poděkování, že jsi přispěl k nalezení fyzických nebo psychických limitů těchto účastníků, s nimiž mohou dále pracovat . Pokud snad pod návalem laktátu ve svalech a nehezkych vzpomínek na pár metrů jiloviteho traverzu, nalézají jiná slova než slova vděku za perfektně připravenou akci, vykoupenou Tvojí dovolenou a nočními přípravami, potom si je po zásluze a zcela bez skrupulí dovoluji poslat zpět na samý začátek běžecké přípravky, na pražskou dlažbu do stáda PIMu. Dostanou najíst , napít každých 5km, ušetří za baterie do čelovky i hůlky, a sanitka  je do cíle přiveze, pokud jim na Libeňském mostě dojde..."

Tak s takovým vzkazem z hlubin sociálních sítí jsem ukončil loňský rok ... jj, ačkoliv jsem nechtěl, vracím se tímhle citátem k mé nedokončené Pražské 100 a tímto si jej uchovávám, aby mi vždy připoměl, kam patřím !!
Naštěstí jsem na Vánoční besídce iTB dostal od Leony celou (tedy dokončenou) pražskou "stovku" a vzápětí od svého syna knihu Škorpilova škola běhu (darovanou v nejlepší víře - takže opravdu děkuji). Obojí mám doma neustále na očích a snažím se vzít si s toho ponaučení.

Díky studiu knihy a mentální přípravě na 1/2 PIM či něco podobného, mi trochu ubyly naběhané kilometry, ale holt teorie si žádá svoje.

Ale zpět do reálu !!

V životě se stávají různé věci.
Při zcela banálním ošetření jakési alergické reakce mojí manželky Terezky tak jaksi náhodou zjistili lékaři zvýšené hodnoty krevního tlaku. Z řady dalších vyšetření pak vyšla najevo jakási srdeční a plicní vada, obě spolu spojené a jedna druhou negativně ovlivňující. Příčina doposud neznámá.
Z bikových vyjížděk po lesích a občasného mírného proběhnutí se tak stal boj s výstupem po schodech či s 5-ti minutovou cestou od tramvaje domů.
Veškerý letošní běžecký program tak reviduji a preventivně ruším akce, kde je má účast vázána i další kamarády. Nechci nikomu komplikovat situace s odříkáním svých účastí na poslední chvíli. Když to prostě aktuálně vyjde, tak určitě někam vyrazím a když bude potřeba abych pomohl své manželce, tak budu s ní.
A tak se prvním krokem stalo storno mé letenky do Londýna, kde VP organizoval běh Okolo Londýna (čtěte u Honzy nebo u Martina). Třeba někdy příště, ale život jde dál a jistě budou i další podobné plány.

Jeden z nich přišel vzápětí a na jeho počátku byly vlastně dva spouštěcí mechanismy. Prvním z nich byla zmínka o jistém trailovém závodu v Itálii, o který bychom se jednou chtěli pokusit právě s VP a kterému jsme prozatím dali pracovní název 55-50.
Druhým byly mé černé myšlenky nad Milošovou knihou, zdravotními zprávami Terezky či vlhkem, chladem a tmou mého zimního pobíhání po lesích. Co jiného v té chvíli udělat, než zvednout telefon a o poslední chvíle života před sebevraždou se podělit s kamarádem z nejlepších ... s 12H.
No ... prý ať s tím ještě chvíli počkám, jen co trochu roztaje sníh, vyrazí k nám na sever ... potěšit Renatku malým dárkem, sebrat mi provaz a trochu se společně proběhnou po lesích. Pokládám telefon a vidím, že slunce znovu vyšlo!
Ihned informuji manželku, že se na její zahrádku přijede podívat kontrola až z Prahy a že bude tedy potřeba mít uhrabáno i v květináčích.
V okamžitém nadšení ale ztrácím trpělivost nad pomalu tajícím sněhem a v hlavě se rodí myšlenka, že běžet můžeme i na jih a že by to šlo ideově spojit právě s myšlenkou 55-50. Sedám k mapě a za chvíli je to na světě ... pracovní název Kima CZE se za pár dnů stane oficiálním. Originální Trofeo Kima je sice v Itálii, ale i komik Felix Holzman hledal svůj ztracený aluminiový klíček pod lampou, kde je na to lépe vidět a ne ve tmě za rohem, kde klíč ztratil. Tak proč bychom si Kimu nezaběhli tady, když je to blíž.

22. března v 7:00 se schází tvrdé jádro buňky (dále HCiTB) na parkovišti pod hradem Frýdštejn a začíná "Den splněných přání".
12H už má na Rondu natrénováno a tak by prý chtěl trochu přitvrdit v technické náročnosti a svou vrozenou závrať tak definitvně poslat do ... kam patří.
Okrout nás minule od začátku běhu Mordorem lákal na vrchol jedné za skal a když se mu to v závěru splnilo, ze samé radosti nás táhl bažinami uprostřed lesů bez cest a ještě bez ostychu tvrdil, jak dobře to tu zná.
T-bird nás ujišťoval, že začal trénovat pohyb ve výškách ... zatím prý sice jen na pojízdné plošině ve skladu ... ale plošinu prý neustále zdvihá.
No a Veverka Pražský už byl tak nespokojen se svými spolulezci při horolezeckém treninku, že si na jištění pořídil naviják.
Dalším z řady našich tematických běhů tak každému z účastníků splním jeho tajná přání.

Vyrážíme ... pár metrů normální cesty a pak už jen schody nahoru, schody dolu, kořeny, žebříky, skály, vyhlídky vysoko nad řekou, vlhké úzké chodby hluboko ve skalách, jeskyně ...

Naším běžeckým areálem se dnes stal Přírodní park Maloskalsko a žádný z jeho atributů nemůžeme vynechat ... Frýdštejn, Panteon, Sokol, Suché skály, Klokočské a Betlémské skály, údolí Jizery ... Všude čeká nějaká atrakce - na Panťáku první dřevěné žebříky a pohled na hladinu řeky z výšky téměř 100 metrů, na Kalichu vlhké, mechovaté skalní chodby s řadou vyhlídek či naopak černých průlezů pod skalami. Na Suškách další exponované žebříky a dokonce i výstup severní stěnou Střední věže ... Okrout se snažil, ale vlhký písek a běžecké boty naštěstí včas zavelely k ústupu ... i tak byl adrenalin výrazně hnědší.
Všechny skalní oblasti jsou areálem mého lezeckého mládí a tak jsem pod nejednou skálou zamáčkl slzu vzpomínek.

"Vypůjčil" jsem si pár fotek z internetu, doufám, že mě nikdo nebude kamenovat.

Vranovský hřeben, Panteon

Kalich

Chléviště

Suché skály

Klokočské skály

Jizera u Dolánek

Prostě HCiTB v plné parádě ... až z toho vzešel opatrný dotaz, jestli nevytváříme frakci a zda by toto nemohlo být důvodem k vyloučení z naší běžecké skupiny. No ... snad si to nějak obhájíme ... a myslím, že bychom mohli pro iTB připravit drsnější akcičku, než je oblíbený POP. Třeba nám pak prominou naše malé separé.

Pro ucelení pohledu na akci Kima CZE se určitě ještě podívejte na blog k Honzovi.

Celou trasu samozřejmě myslíme na pivo, ale časový program je neúprosný ... Tomáš se vrací hned zpět domů, ale my ostatní myšlenky měníme v činy ... v Liberci vyzvedáváme Terezku a za chvíli se už sklenice nosí. Následným přesunem do cukrárny ještě vyrovnáme kalorickou bilanci dne ... a těšíme se na další podobně praštěnou akcičku.

Provaz jsem zahodil sám a teď konstatuji, že v březnu jsem vytvořil svůj nový rekord v měsíčním objemu naběhaných kilometrů. S Petrem Hapkou si prozpěvuji "kde jsi mé stáří, pozvi ho dál " a sám dodávám ... ale prd, necháme to na později !!

Nejvíc všem ještě jednou děkuje moje Terezka za hromadu dárků a přestože ze setkání s neznámýni lidmi měla strach, byla ze všeho nakonec velmi nadšená a večer mi tiše sdělila ... "oni jsou úplně normální !!"

P.S. Fakt, jo ??