Pražská sekce aneb závěr roku v hlavním městě.

Tak tentokrát by se mohlo klidně stát, že to zapomenu dřív, než si to v hlavě trochu urovnám. Nezbývá než se do toho psaní pustit a nechat to nějak plynout ...

Po listopadovém běhu kolem tří řek stále zůstává nesplněný slib pražské sekce - tedy nějaká akcička na revanš za Jizerky a vlastně i na takové ukončení letošního běžeckého roku. Opět se tedy začíná rodit "rodinný"plán na skutečně pražskou akci, tedy již dříve zamýšlený oběh Prahy. Aktivity se tedy opět ujímají Veverkové Pražský a Náhradní (H12) a vzápětí je na světě termín - 28.12.

Do té doby je ale ještě daleko a tak když se v mailu dočítám o Vánoční besídce Růžovo-modrého oddílu, neváhám a oslovuji opět mailem Leonu, s dotazem, zda bych se mohl zúčastnit. Asi jsem to ale s formulováním dotazu trochu přepískl a tak se mým mailem a následnou odpovědí za chvíli baví jistě polovina Prahy.

Už jsem to trochu vstřebal a tak se následující citací směju sám sobě:

mail 9.12.,kotouc01:

Ahoj Leono,
po předběžné domluvě s Honzou12 bych se rád dotázal na možnou účast na vaší Vánoční besídce, prezentované na Tvém a Honzově webu. Do daného termínu jsem se ale nijak neprezentoval, vzhledem k velkému předvánočnímu pracovnímu presu. Zdá se ale, že bych to nějak udělal a velmi rád mezi vás přijel. Bohužel nejsem ale schopem účast garantovat na 100%. Pokud bych se zúčastnil, samozřejmě přispěji potřebnou částkou na společné pohoštění. Prosím tedy o odpověď, zda i za těchto nejistých podmínek bych se mohl zúčastnit.
Děkuji za Tvou odpověď, kotouc01 či Veverka Sudetský

Odpověď od Leony jsem už bohužel smazal, ale byla asi v tom duchu, že na tuto oficiální žádost Ministerstvo Vánočních besídek uděluje souhlas a mou účast povoluje. Bezva ... to vypadám jako blbec ... přesto bez ostychu jsem 11.12. v Praze v hospodě U Sádlů a bez dalšího rozvádění jen konstatuji, že akce to byla vydařená a můj běžecký svět se opět rozšířil o další nové tváře ... tak to jen taková vsuvka.

Od Martina přichází první GPX nástřel trasy a trochu mi to vyráží dech. Oběh Prahy (prosím "vnitřní", jak říkají místňáci) totiž vychází zatím na 70 km! To se tedy těch původních 35 v Jizerkách trochu natáhlo. Nakonec se ukáže, že ani 70 stačit nebude a ještě si to dokonce vylepším nečekaným zdravotním problémem.

Asi  tak 14 dnů před akcí mě bez příčiny začíná bolet pravá noha v kyčli, až to dospěje tak daleko, že nejsem schopný běhat. Po týdnu se podaří problém alespoň identifikovat - křivá (nová) židle v práci a zhmožděný jakýsi sedací nerv. No bezva ... týden před akcí se po 5-ti kilometrech běhu musím otočit a s vypětím všech morálních sil a nesnesitelnou bolestí se došourám domů. Dva dny před akcí se mi podaří uběhnou celých 13 km bez toho, abych si musel vzít nějaký utišující prášek.

Běh ovšem mezitím dosáhl zcela nečekaných rozměrů ... nejen, že se ukázalo, že Prahu oběhneme téměř všemi významnými lesoparky, ale rodinný rozměr přerostl do účasti mnoha dalších běžců. Ne všichni však mají čas a chuť běžet celou trasu a tak nakonec vzniká - jak to nazval H12 - téměř partyzánská akce, kdy se k základnímu oddílu postupně budou přidávat a zase odpojovat další běžci, dle svých možností či schopností. Proto bude na startu a v cíli zajištěno zázemí a na závěr dokonce společné posezení v hospodě. No to je tedy pecka ...

V pátek 27.12. odpoledne jsem v Praze, u Honzy mám domluvené přespání. Ale nebyl by to on, aby mě hned při příjezdu nečekalo překvapení. Různými úpravami trasy a přidáváním dalších kilometrů se stalo, že z itineráře vypadl proslavený "Los a Lamos Trail" a tak rovnou od metra, v džínách a ochozených městských Salomonech, se přesouváme do Prokopského údolí a s počínající nocí mi Honza trasu nadšeně ukazuje - když prý to zítra nebude, tak abych o nic nepřišel ... rychle, rychle ... než bude tma. A tak za ním stoupám po strmých skalách a snažím se nerozbít si hubu ... ale má to tu pěkné, to se musí nechat.
Večer se u Honzy schází další "účastníci zájezdu", s jeho ženou je nás tak u stolu celkem 7.

Sobota 28.12., 5:30 ... zvoní budík ... takhle nevstávám ani do práce ... Po snídani, připravené Honzovým Slunéčkem a po nezbytných přípravách se přesouváme na "start", na oddělení patologie v IKEMu. Bude tam ovšem i cíl, což bude jistě mnohem stylovější.

Je ještě tma, když krátce po sedmé několikeré pípnutí GPSek odstatrtuje další kulturně-běžeckou akci - Partyzánský oběh Prahy 2013. Je nás asi 12, po několika stovkách metrů se přidávají další dva. 

Taková setkání pak budou probíhat celý den, naše skupina se zvětšuje a zase zmenšuje ... nové tváře, nová jména ... no, moc to nepobírám, ale myslím, že to dnes není to podstatné. Myslím, že v průběhu dne se skupina rozrostla na nejvyšší počet více než 20 běžců, celkem za celý den se akce zúčastnilo běžců více než 30. Dokonce připojování běžců dosáhlo takového rozměru, že cca na 48. km čeká Martinova kolegyně z práce s občerstvením ... pití, housky, banány ... a když se najíme, sbalí zbytky do batohu a až do cíle běží s námi. To je tedy servis ...

Slunce vychází, když probíháme okrajem Prokopského údolí a Honzovým "nastavovaným" kopcem se dostáváme do bodu, který byl mým přáním ...

Dívčí hrady. Nádherné místo s probouzející se Prahou pod nohama ...

Na Hvězdě byla tlupa asi největší.

Jedna krev v Divoké Šárce.

Jsme asi tak v polovině, když zhmožděný nerv v noze začíná velmi důrazně protestovat proti jakémukoliv pohybu. Největším utrpením je znovu se rozběhnout po krátkých zastávkách. Honza si všímá, že se belhám jak invalida a tak, ač sám bojuje s bolestivým kotníkem, snaží se mě alespoň morálně podpořit. Já ale nejsem schopen mu to oplatit ... promiň, Honzo ! Na konci Divoké Šárky je už bolest taková, že uvažuju o ukončení ... ale hlava nechce. O takovou akci se přece nemůžu připravit. Ač nerad, zkouším nerv uklidnit modrými pilulkami ... trochu se to daří, ale přesto ... když se nikdo nedívá, do posmrkané rukavice utírám slzy bolesti. Ale jestli to dotáhnu na 50 km, půjčím si GPS s trasou a nějak to dojdu !!
Někde v Malešicích se ke mě opět přitočí Honza ..."viděl jsi GPS-ku?". Ano, viděl ... děkuji ... je tam 50 km, takže zbývajících 26 km už prostě dorazím !!

Od samého počátku nás Honza zásobuje nepřebernými historkami s celého světa, běh kolem Vltavy hned oživí příhodou s koupáním v mrazivé zimě v Trójském vodáckém kanálu. Tak prý kdysi trénoval jeden jeho kamarád na pobyt ve vysokých horách ... ale je to prý magor ... horolezec. No to jsem si oddychnul, že si nemusíme svlíkat kalhoty.
Vtipná historka vzniká i zcela aktuálně - zastavujeme se v Lidlu doplnit tekutiny, jdu tedy s Honzou na nákup. U kasy je trochu fronta, ale Honza bez váhání a s úsměvem předbíhá starší paní Alzheimerovou a u pokladny vysvětluje, že zde probíhá závod a my bychom dostali penalizaci za zdržení. Obratem nám ale paní pokladní nabízí vystavení potvrzení na zdržení při nákupu ... pánové Veverka a Veverka, držení 3 a půl minuty při nákupu limonády. Razítko, podpis - Lidl. No bohužel jsme nereagovali dostatečně pohotově ... škoda. Byla by to unikátní trofej do domácí síně slávy.

U Hostivařské přehrady den končí, únava se už začíná projevovat a tak Honza tasí poslední partyzánskou zbraň - zpěv. Z paměti na povrch vyplouvá jedna budovatelská píseň za druhou, některé i cizojazyčné a tak nad naší partičkou pokulhávajících běžců zní ruské písně ... doufáme, že nikdo z náhodných chodců na nás nezavolá Chocholouška.

Poslední kilometry Krčským lesem absolvujeme za asistence čelovek ... a pak je tu konec !!

Dokonale připravených 76 km, 9:55 hod, z toho čistého běhu o dvě hodiny méně ... a 7 členů "tvrdého jádra", kteří absolvovali celou porci.

Občerstvení a sprcha na patologii (normální sprcha, ne ta na plechovém stole)... a pak hospůdka, kde se sejdeme i s částí běžců, kteří se k nám připojili jen na chvíli. Závěr roku jak se patří a akce, jakou jsem za 40 let svého sportování ještě nezažil. Děkuju všem !! Nultý ročník je tak úspěšně za námi a nezbývá, než nepolevit v treninku a být dobře připraven na 1. ročník v roce 2014. Vynasnažím se ...

... rodina Veverkových.

P.S. Většina fotografií není mých ... děkuji autorům za vypůjčení.

Tři řeky

... ano ... takový byl oficiální název běžecko-kulturní akce, jejímž hlavním organizátorem byl MVP. Zatímco Honza12 své myšlenky z této akce pustil do světa když já jsem ještě cestoval domů (ve 21:12, když má cesta trvala právě 12 minut), mě vždycky chvíli trvá, než se to v hlavě trochu přesype a urovná. Tak snad už ...

 Zdá se, že vzniká jakási tradice kulturně-poznávacích běhů ... běhů, které osvěží mysl, potrápí trochu tělo a hlavně přinesou neopakovatelné zážitky se společně postiženými kamarády ... Honzou12 a MVP.

Možná je to taky trochu rebelie proti stereotypu pravidelných treninků na pravidelných trasách, ovšem rebelie přinášející neskutečnou motivaci pro další běhy.

Poslouchám své oblíbené Country Radio a mám tak podprahovou inspiraci pro další slova ...

Geneze akce "Tři řeky" byla postupná. Po absolvování společného běhu po "Blauer Kammweg" v Jizerkách jsme konstatovali, že je na řadě další z naší partičky s přípravou obdobné tematické akce. Iniciativy se ujala "pražská sekce" pod vedením MVP a vznikl tak nápad absolvovat trasu po stopách českého trampingu a skautingu. Doufám, že příslušníci obou skupin prominou, že jsme je "hodili do jednoho pytle". Skauting je totiž starší hnutí, zatímco trampink vznikl odštěpením od přílišné organizovanosti první skupiny. Vlastně možná obě skupiny zase spojila neblaze proslulá ideologie komunismu, která skauting zrušila a mnozí (tak jako já) se stali trampy. Ostatně skautskou minulost má za sebou celá naše partička, takže lépe bude jmenovat bratry správnými jmény ... tedy Cikán, Dřímal a Puk.

A tak se nám při našem běhu ideologicky trochu prolínají Rychlé šípy, Antoním Benjamin Svojsík a T.O. Ztracená naděje. Jak mi to máme pestré ...

Ještě před vlastním zahájením akce vyhlašuje vedoucí dne soutěž "Království za koně", aneb za spatření koně se připisuje 1 bod, za sprosté slovo se 1 bod odečítá. V duchu Rychlých šípů se právě ta sprostá slova stanou velkým oříškem ... slovník je velmi přísný. Ovšem v závěru běhu se ukazuje, že soutěž byla ovlivněna znalostí místního prostředí a poté, co nás bratr Dřímal záměrně provedl kolem celého stáda koní, je celá soutěž skrečována. Ostatně během dne se naše bodové zisky pohybovaly neustále v červených číslech.

Abychom tedy ducha námětu drželi co nejlépe, vylučujeme z akce auta a na start se přepravíme hromadným dopravním prostředkem. A tak v sobotu 16.11., v 10:00 vystupujeme z autobusu u hráze Slapské přehrady, spouštíme celkem 5 GPS zařízení (3x hodinky, 2x mapová GPS s trasou) a vyrážíme.

Hned na začátku se pár desítek metrů vracíme zpět, téměř k úpatí hráze, kde stojí Ferdinandův sloup z roku 1643, vztyčený na skalisku Sedlo, na počest splavení prvních vorů nejtěžím úsekem Vltavy, tedy Svatojánskými proudy. A to je zároveň první část našeho běhu.

 

Úzká trailová cesta se vine nad hladinou Štěchovické přehrady, jednou těsně u vody, jindy vysoko ve skalách ... zatáčka vlevo, vpravo, nahoru, dolu, tunely ve skále, řetězy na zabezpečení obtížné cesty.

Do hlubokého údolí Vltavy se dere podzimní slunce a barví skály do zlatova ... míjíme horolezeckou oblast Mařenka, kde jsme před lety absolvovali nejeden horolezecký výstup ... trocha nostalgických vzpomínek.

Ztracenka už sice není tou osadou, jakou byla na začátku století na březích Svatojánských proudů, přesto Genius Loci přetrvává a tak jen z povzdálí sledujeme totem na pamětní Mravenčí skále, pod níž osada stávala.

Někde ke konci vltavského úseku potkáváme skupinku postarších  turistů. Poté, co je lehkým během do kopce mineme, jeden z nich se otočí a okomentuje naši partičku: "Jó, mládí ..." To potěší, zvláště když bratr Cikán těsně před tím - s pohledem upřeným na mě - sděluje, že naší partičce je dohromady 149 let !! Jo chlapci, někerý z vás to ještě trochu kazí.

Ve Štěchovicích opouštíme Velkou řeku a odbočujeme do údolí Hadí řeky, tedy Kocáby. Po chvíli ale odbočíme do strmého svahu nad řekou, abychom hledali - ukrytý v lesích, mimo cesty - památník zakladatele skautingu A.B.Svojsíka. Je to trochu oříšek i s GPS, zprvu nás brzdí ploty soukromých pozemků, později obtížný, strmý terén. Ovšem Dřímalova snaha je korunována úspěchem a společné foto u památníku nás nemine.

Historickou perličkou je samotný vznik pomníku. Původně byl postaven r. 1946, ovšem následně pobořen členy nově vzniklého Socialistického svazu mládeže, prý bývalými skauty, kteří se nechali zlákat novou ideologií. Obnoven do současné podoby pak byl v r. 2008.
Po návratu na dno údolí míjíme postupně legendární trampské osady - T.O.  Luisiana, se svou historkou o tanečnicích ze stejnojmenného tehdejšího pražského tanečního baru. Poté, co si několik tanečnic bývalý tremp přivedl do kempu, byl s jejich výkonem (tanečním či jiným) tak spokojen, že svou osadu pojmenoval právě po uvedemém baru. Pěkná historka, že ...

Orinoko, Dashwood s nápisem na skále evokujícím onen holywoodský, Askalona ... Hadí řeka je za námi.

K  dosažení třetí řeky nám zatím ovšem brání brdský hřeben. Přes Mníšek a klášter Skalka jej dosahujeme a po mírném bloudění se dostáváme nad údolí Staré řeky, tedy Berounky. Poslední osadou je brdské El Paso a pak nás čeká malá pauzička v úžasné trampské hospodě "U Zrzavýho Paviána" na okraji brdských lesů.

Tady, v hospodě, se pak odehrajenásledující, plánovaná scénka:

Bratr Dřímal se chystá právě zde postavit svůj ranč ( ne ... v hospodě ne, ale na vedlejších loukách) , aby mohl v brdských lesích trénovat ta pravá ultra. Aby mohla stavba vzniknout, je třeba základního kamene. A tak necelé dva týdny před akcí volá bratr Cikán ... "přivez s sebou kámen z Jizerek". Jo, jo ... kámen z Jizerek by problém nebyl, ale musí to být kámen "s historií", ne jen nějaký sebraný v lese za městem. Co jiného tedy pro horolezce, než kámen z nejslavnější skály hor, symbolu jizerského lezení, ze Zvonu. O týden dříve tedy vyrážím na druhou stranu hor, abych potřebný kámen získal. Když po 15-ti km běhu deštivými lesy dorazím ke Zvonu, je mi jasné, že to nemůže být kámen jen tak sebraný pod skálou. Udělám tedy několik lezeckých kroků Kauschkovou spárou, cestou, kterou bylo Zvonu dosaženo poprvé v roce 1921. Vím, že tam jsou volné kameny a tak jeden z nich beru s sebou dolu. To je ten pravý základní kámen, kámen, kterého se při svém prvovýstupu jistě dotýkal i Rudolf Kauschka.
Bratr Dřímal je od samého začátku běhu lehce nervózní, neboť si nemohl nevšimnou, že se na něj něco chystá ... zvláště poté, co Cikánovi "tajně"předávám zabalený kámen, aby i on si odpracoval svůj díl na dopravě a nesl jej v batohu 35 km až do zmíněné hospody.
Překvapení je dokonalé, dokonce i pro mě, neboť bratr Cikán přidává i malou lahvičku vodky na pokřtění kamene (taktéž nesenou v batohu 35 km).

Po polívce a jednom nealku vyrážíme na poslední kilometry ... jsme u třetí řeky. Cíl je naplněn. Podél řeky nás ještě čeká ještě pár km, abychom v Dobřichovicích, po celkem 45 km a přesně 6:12 hod vypnuli GPS-ky.

Co dodat ?? Nohy trochu bolí, ovšem mysl je osvěžena zcela zásadním způsobem. Vzpomínky na dnešní den nám pomohou překonat mnoho následujích treninkových běhů zimní tmou. Zážitky a historky dnešního dne "prostě nevymyslíš".
Po každé lezecké akci jsme vždy dodávali: "Co dál, jaký těžší výstup nás čeká?"
Mohu toto mírně parafrázovat ... poslední z naší trojky - H12 - už má své úkoly. Třetí běh se tak již rodí ... takže zase na jaře !!

Po stopách Boba Hurikána

Po nedávné soukromé jizersko-běžecké akci, na jejímž úspěchu se podílely nádherné Jizerky, dokonalé počasí a úžasná partička kamarádů, je před námi 2. díl poznávacího běhu - tentokrát v režii pražské sekce. Již nějakou dobu probíhá mailová komunikace a nyní se vše pomalu dává do pohybu. Nedalo mi to, a maily jsem soustředil do jednoho bloku ... zdá se mi, že ty naše "kecy" vydají nad lecjaký příspěvek. No, posuďte sami ...

Maily vznikaly v období 24.10. - 5.11.

VP:

Tak pražská (ultra)sekce se lehce zaktivizovala a pomalu abychom začali ladit termín na podzimní pobíhací lahůdku věnovanou Veverkovi Sudetskému jako revanš za jeho jizerské kulturní proběhnutí. Tematika bude trampsko skautská a bude se jmenovat.......no zatím ještě neprozradím.
Po koordinaci s H12 je z pražského pohledu reálný termín někdy v druhé polovině listopadu. H12 má možnost i všední dny (ach ti profesoři), ale to my potulní histopatologové nikoli, dovolená je pryč a brát si na běh zdravotní volno - no nevím..., takže jedině nějaký víkendový den. Dej tedy vědět jaké datum by se ti hodilo na výlet s Hochy od Bobří řeky.

VS:

Tedy pánové ... slza se mi dere do oka. Ještě jsem nikdy neprozradil (VP možná ví), že mé mládí bylo prodchnuto skautingem a později klasickým trampinkem s vlastní T.O. Kanawake. Pak na kytaru na půdě dlouhá léta padal prach, až byla ztracena. Před dvěma měsíci hlavou probleskla myšlenka nákupu nové kytary ... a teď tohle !!!
Už se nemohu dočkat !!!

VP: To jsem rád, že akce byla Sudety kladně přijata. Tvé trampské období si samozřejmě pamatuji, Veverka starší, skoro celý maskovaný, odchází s kytarou (tehdy ještě nezaprášenou) do lesů, zatímco Veverka junior odchází s jabloneckou romskou komunitou sbírat první kuřácké zkušenosti.

H12:

Pánove... sedím ve vlaku z Ostravy a kanou mi slzy.. jen nevím jestli dojetí, nebo smíchu :-)

Moc se těším, Veverka Pražský je rozený organizátor! Asi jej při nejbližší příležitosti navrhnu za předsedu pražské (ultra) sekce...

Vezmu si s sebou i navigaci, ať se cvičím:)... Protože ... modří již vědí ...

VP:

Ano modří již vědí nebo alespoň tuší, ale skauti a gentlemani netrousí, tak prosím nechme Veverku seniora ještě v napětí.

Z pod junácké vlajky zdraví tč. nemaskovaný MVP aka Dřímal (ano opravdu má skautská přezdívka :-)

VS:

Dobré ráno.. tedy začíná to být pěkně napínavé. Vidím, že dnes budu muset vyrazit na nákup knihy: A.B Svojsík, Historie trampingu v Čechách. Doufám, že nějakou takovou vydal !! (přidáno dodatečně: nevydal!) Jo a v sobotu jsem sám doma, tak si musím trochu porovnat v knihovně všechny foglarovky. Abych se zase dostal trochu do obrazu.
Jj, senior se pomalu vylízal z chřipky, pes se mohl zbláznit radostí, když jsem s ním včera při venčení popoběhl asi 100 m. Myslel si, že už nikdy neuvidí les, ale teď mu svitla naděje... a ještě k tomu ta moje dětinská radost z připravované akce. Vyprávěl jsem manželce o nadcházejících plánech a dívala se na mě, jestli nepotřebuju jít na nějaký vyšetření ?? Klidně!

VS (alias Puk ve skautu - Kotouč mi už prostě zůstal, či Monarcha v T.O. - to byl medvěd z nějaké knihy o kanadské divočině) ... tak si vyberte.

H12:

Opět jsem po ránu zasažen a dojat... okolnosti způsobily, že cestuji metrem a tak hned reaguji...

Samé dobré a ještě lepší zprávy!!! VS už popobíhá, no to abych začal seriozně trénovat!!! Trasa navržená MVP, se velmi velmi kryla s mojí představou a pracovním návrhem a tak jen mohu zvolat ono pionýrské:)... Vždy připraven!!!

.... ano přátelé, já kulacký synek jsem trávil mládí v pionýrských oddílech, sice možná maskující v počátcích skauta, ale byl jsem pionýrem!!:)

Moje oddílová přezdívka Cikán ... vzhledem ke svému genotypu jsem netušil, odkud se vzala, posléze pochopil z textu tehdy popularní písně s refrénem... "kdo to byl??? cikán černý cikán":)

Ano, již moji spolužáci a učitelé oceňovali moji schopnost či štěstí se neočekávaně objevovat na místech a v situacích, které by do mě nikdo neřekl nebo kde mne nečekal:)... odchodem na studia jsem tuto přezdívku ztratil, abych se na mff uk stal "bleskem"... :) ... který jednu dobu měl i křestní jméno kulový:)..potvrzujícím onu vlastnost nečekaně něco způsobit či se někde objevit..

Přátelé, občerstvím svoji pamět, prolistuji Rychlé Šípy, naučím se ta správná zaklení, jako například.. jdi mi k šípku!, dej si placku na čelo a aby tě husa kopla!:)

tedy ultra zdar! veverkům zvlášť! z metra zdraví 12:), toho času hrdě nosící označení VN (Veverka Náhradní)

VP:

Vidím plantážnictvo, že vzpomínky na pionýrské doby ve vás vyvolávají samé pozitivní asociace. Jako kdyby jste nikdy nestáli u hrobu neznámého vojína (taky vám vždy přišlo divné, že je to vždycky vojín a nikdy ne aspoň desátník!) a ruka nad čelem vám nedřevěněla. Inu negativní vzpomínky a emoce s časem mizí.

Již se velmi těším do míst, kde losos táhne bílou peřejí, Ztracenka si zpívá píseň písní hulahůůů a Bratrstvo kočičí pracky kuje své zpropadené pikle.

Skvělé zprávy ze severu - Puk už pobíhá, zřejmě stáhl dobrý antivir, takže úspěšnou rekonvalescenci přeje oddělení patologie.

VP:

Pražská běžecká sekce kamarádů táborových ohňů Dřímal-Cikán pilně pracuje na listopadové trase pro VS-Puka - po stopách trampingu. Mohu snad prozradit pracovní název, který je "Tři řeky" a myslím, že pokud počasí dovolí bude to kvalitní, ideově hodnotná akce, hodna Foglarových hochů. Délka je cca 40km, aby to stálo za to.

VS:
TŘI ŘEKY ... to je tedy nádhera. Kilometráž vidím, že chlapská. Ale už trénuju ... zatím ještě občas ruším lesní ticho tuberáckým kašlem, ale za víkend konečně cca 20 km.
Takže Berounka, Vltava a Sázava (či opačně). Ještě když zakomponujete potok Kocábu s její Ascalonou a dalšími ... přemýšlím, jestli to běžet s usárnou a v kanadách :-)
P.S. Všechny foglarovky v knihovně jsem už srovnal.

VP:

No spíše to bude Velká řeka, Hadí řeka a Stará řeka, Zlatou řeku jsem po úvaze vyřadil, je už příliš přecivilizovaná, nedalo by se to hezky naplánovat. A už nevyzvídej Veverko, nebudeš pak překvapenej.. :-)

VP:

Blíží se nám naše říční akce, chlapci, - první možný termín je příští sobota, tedy 16.11. (jak to vidíte, já bych to preferoval, předpověď vypadá dobře). Protože auto jako dopravní prostředek vzhledem ke stylové čistotě je zapovězeno, lámu si hlavu, jak tu logistiku zajistit. Dopravně to problém není, ale abychom na cestu zpět nemuseli jet v mokrém běžeckém, bylo by pěkné mít v cíli civil. Je taky možné to váhově minimalizovat a nést si to každý s sebou v batůžku - opět v rámci stylové čistoty by to bylo namístě. Možná verze je, že by jste mi nějak v týdnu dopravili civil a já to transportoval do Dobřichovic (to ovšem pro VS znamená poštovní transfer.) Dejte vědět.

H12:

Vážení přátelé, milá veverkovic rodino!:)

Jsem velmi potěšen... Příští týden sice budu muset "maličko" vyjednávat s manželkou:), nejmilejším mým jasným slunéčkem:), která si neprozíravě(!!) nahlásila dovolenou na čtvrtek a pátek a včetně soboty chtěla někam jet..

Věřím, že se mi ji úspěšně podaří přesvědčit, že by si v sobotu chtěla "odpočinout" od dovolené a ode mne.. a že by bylo nejlépe, kdybych úplně zmizel z domu!:) .. a že zase v neděli někam vyrazíme:):)..

Dám obratem vědět, ale vidím to, zatím doufám, pozitivně.. soudím podle letu ptáků, předpovědi v rádiu a historické znalosti chování mojí nejmilejší, zřítelnice mých očí..:)

Co se týče oblečení... Samozřejmě nejstylovější je si to táhnout s sebou... a já se tomu vůbec nebráním... tedy pokud na mě nezbyde ještě kytara:)!!!.. jak rozhodnete, tak bude... vlak patří neoddělitelně k trampským výletům, také bych auto zavrhnul... dejte mi znát, ať se připravím!

V napjatém očekávání věcích příštích .. Cikán, aka 12:)

VP:

Dobrá, dobrá, plantážníci , termín tedy ještě necháme uzrát, až co na to Cikánova squaw, Jasné Slunéčko. Ať už to bude 16. nebo 23.11., timing bude obdobný.

Zahajujeme autobusem č.390 ze Smíchovského nádraží do Třebenic, který jede v  9:06, či v 11:06. Pavle, řekni, co lépe konvenuje s dopravou z LBC, komický převlek možný u nás, kde si můžeš event. nechat věci.

Na běh počítám 5-6 hodin, nějaké bloudění, dýmka míru, občerstvení a tak. Konec v Dobřichovicích, odtud vlakem zase na Smíchovské. Zatím je v procesu domluva s dobřichovickými kamarády ohledně možnosti sprchy a převleku, pokud by to nešlo, museli bychom si věci nést na zádech a umejt se v řece. S tím tedy zatím také počkám, až jak dopadne domácí diplomacie H12.

VS:

Tak koukám na autobusy ... navrhuji časnější zahájení akce (abychom pak nezatměli na trase nebo - lépe - v hospodě). Na ČM bych přijel v 7:35, přesun tedy stíhám v pohodě.  Jen musím popřemýšlet, co s tím oblečením...možná bych to převléknutí asi využil, čas by měl být. Dalšímu se přizpůsobím.
Honzo, kytaru ti beru ... dostaneš ji hned na nádraží, to abys neběžel moc rychle.
bratr Puk

H12:

Velmi se mi to libi!!!

Časnější je lepší.. přesně kvůli tmě na trati a možnosti sledovat ta "panoramata" :)...

Teda s tou kytarou:) nevím..:)... možná bychom si mohli půjčit u nějakého, jistě zažehnutého táborového ohně.. jsem ochoten nést sekyrku (malou) :)...

To mytí v řece.. ještě, že s námi neběží takový Machy:)... ten by hned prosazoval, že při umývání musíme přeplavat celou řeku..

Vidím, že každá další akce zvyšuje parametry k neuvěřitelným výšinám:).. Ovšem dopředu říkám, že proti Vašim akcím bude výběh na Karlštejn a Ameriku velmi civilní.. maximálně divoká prasata, souložící dvojice v automobilech.. opilí domorodci.. :).. ale nic jiného v portfoliu nemám..:)

Budu se těšit, zapůsobím na Slunéčko..

bratr Cikán, osada "tucet"

(Pokračování příště ... další komunikace bude jistě zajímavá, ale sejdeme se až na trase ...)

Na sever a na jih

Vlastně je to obráceně ... nejdřív na jih a pak na sever, ale neochodí se to ani tak.

... zde bývalý, trochu posmrkaný běžec...

To byl takový říjnový plán - dva půlmaratony ... jeden na začátku a druhý na konci měsíce. Jeden na jihu, což v tomto podání znamenalo v Hradci Králové a jeden na severu, což je tradiční Janovská 19 v Jizerkách. Ale jak už jsem předeslal, dopadlo to trochu jinak.

Začátkem měsíce mě napadla strašlivá, zákeřná a skoro smrtelná nemoc ... jj, rozumíte tomu dobře - RÝMIČKA !! Byl jsem ale tvrďák a řekl si, že do nemocnice nepůjdu a nemoc porazím vlastními silami. Ale zřejmě už jich nemám tolik, jako před lety a tak jsem dva týdny před maratonem byl běhat jen dvakrát. Prostě se ty sople nechtěly nějak vzdát a úplně lámat přes koleno jsem to taky nechtěl. A tak jsem neběhal. Ale, jak jsem si naplánoval, 13. října ve 12:00 jsem stál na startu Hradeckého půlmaratonu. 700 lidí na startovní čáře prvního ročníku ... pěkný výsledek marketingu pořadatelů. Naše malá firmička byla lehce sponzorky také zaháčkovaná, takže účast byla tak trochu povinná. Že bych to snad neuběhl jsem si nemyslel, ale jak to dopadne jsem si netroufal odhadnout. Ač jsem za dobu svého znovuběhání absolvoval několik desítek závodů, půlmaraton ... a ještě k tomu po rovině ... jsem nikdy neběžel. Nemám žádné srovnání, vlastně netuším, jaké tempo si můžu dovolit, abych to nějak rozumně uběhl. Na jaký cílová čas si mám troufnout ?  A taky co s tím udělá ta potvora rýmička ?? Trochu jsem tedy prolustroval výsledky známých a kamarádů ... a stanovil jsem si (vysoký?) cíl: 1:40, či lépe trochu pod. Ale tajně v duchu jsem si říkal, že i 1:45 bude dobré. V každém případě to ale bude osobák, protože - jak už jsem řekl - je to můj první regulerní půlmaraton. Takže to je s cílovým časem taková jistota.

No a už se zase běží. Tak nějak se držím s davem a čekám, co na to řekne GPS ... a máme tu první výsledky ... jde to podle plánu. Ale ještě je třeba vyčkat na nějaký relevantní údaj. Po 5-ti km to ukazuje průměr 4:40 na km, to tedy znamená cílový čas pod 1:40. Tak zbývá už jen maličkost - udržet tempo zbývajících 16 km.
Kilometry do cíle ubývají, 4x za sebou mi hodinky ukáží 4:26 min/km ... to se v kopcích fakt nepodaří. Blik ... spadlo to na 4:35 ... jsem tedy zvědav. Ráno byla mlha a pěkná kosa, teď jako na potvoru vylezlo slunce a pěkně se do toho opírá ... to aby se líp běželo. Společně s černým oblečením a šátkem na hlavě to tak vytváří pěknou letní atmosféru.

A je tu cíl, tempo se podařilo udržet a základní rekord je tak položen na  1:35:05. Za chvíli jdu prověřit výsledky, samozřejmě těch dědků jako já tu moc není - výsledková listina říká, že 32 a můj čas je na 3. místě.

 

Ovšem to není nic ve srovnání s nejstarším účastníkem závodu, kterému je 86 let a závod uběhl za 3:17. Klobouk dolů ... a snad ani nedoufat, že tohle jednou dokážeme taky.

No a teď tedy přichází to "na sever". Jenže ... asi rýmička ještě nebyla definitivně poražena. V úterý se sotva doplazím z práce domů a ve středu už z postele nevylezu vůbec. Choroba se drží...potvora ... každé ráno vylezu z propocené deky a sundám zcela mokré triko. Na konci týdne už ale musím do práce, aby rodina nezemřela hlady a termíny taky nečekají ...ale jdu domů o trochu dřív. Pes každý večer smutně leží na gauči a asi už se smířil s tím, že les už nikdy neuvidí. Je mi ho opravdu líto.

Zítra je Janovská, ale to fakt nedám. Letošní ročník se musí obejít bez mé účasti ... a zrovna takové luxusní počasí. Tak jdu aspoň na procházku do lesa ... Sam je u vytržení a čumákem otáčí všechny listy v lese, aby zjistil, co to pod nima tak voní. Za poslední měsíc jsem s ním byl běhat dvakrát!!
A dost ... už ho nemůžu takhle trápit ... s*ru na rýmu a přerazím to během. Zítra jdu na to !!

V neděli dám 10 km, podnělí to vydá na 9 a dnes je v plánu 11. To bych z toho jinak opravdu už umřel. Stejně je třeba začít opět trénovat ... velké podzimní akce se opět blíží.

Běh jinou dimenzí

S Honzou12 jsem se osobně setkal třikrát. Náhoda to zařídila tak, že jsme spolu běželi druhý závod Horské výzvy na Šumavě, podruhé jsme se setkali v PIMu při návštěvě Běžícího Stína a potřetí jsme se "sešli na bedně" na Baroko Maratonu. Od začátku jsme navzájem cítili stejnou "pošahanost" během, či spíš (jak říká Honza) pobíháním a při každém setkání jsme si plánovali nějakou společnou akci.

Nakonec takový ty řeči začínaly dostávat konkrétnější obrysy, až to zaznělo zcela jasně - proběhneme se společně podzimními Jizerkami. Od Baroka na to máme tak 5-6 týdnů, pak už akutně hrozí, že v Jizerkách napadne sníh.

Začínám tedy plánovat KAM. Honzovy návrhy typu "ukážeš mi svoje trasy" jsou nesmysl, protože na mých trasách není nic extra. Sice vedou v lesích - tady se stejně skoro nikam jinam jít nedá - ale není z nich skoro nic vidět a je to les jako všude jinde. Když Jizerky, tak to musí být něco extra, žádný nudný běh mezi stromy. A tak se každý víkend vypravuji do hor, na místa, která jsou mimo dosah odpoledních popracovních běhů, která jsou mimo běžné bikové či lyžařské trasy. Bloudím mezi skalami, v rašeliništích, na vrcholech a v údolích, dostávám se na místa, kde jsem nebyl desítky let (ano ... píšu to dobře, někde jsem byl znovu po 20-30 letech).

Délka trasy musí být taková, aby stálo za to věnovat tomu celý den volna, ale zase ne tolik, abychom z toho byli na konci vyřízení.

Podzim se nám pomalu taky začal plnit dalšími akcemi a k tomu bylo třeba to sladit s dobrým počasím. No a pak to přišlo - rozhodujeme se během jediného dne, ukazuje se totiž, že času opravdu není moc a počasí zrovna slibuje slunce. Jeden, dva maily, nějaký telefon a je to upečené ... start v sobotu ráno na sv. Václava.
Samozřejmě obratem posílám mail i Veverkovi Pražskému, i když již dříve avizoval, že moc času mít nebude. 

Zde opět krátký výpis z našich mailů:

VP: 

Vy mi tedy serete, takhle na poslední chvíli, už jsem taky starší Veverka na takovýhle šoky, ale děkuji za pozvání, itinerář skvělý, můj Geburtsland to si nemohu nechat ujít, když vám nebudu stačit, tak to někde zkrátím, v neděli běžím Běchovice tak abych tam aspoň došel.

H12:

To jsem se zase dal dohromady s pořádnýma magorama:)... tak budu se těšit nebo děsit?!!! Měj se fajn, těším se na zítřejší běh, děsím se lezení :)

No nic ... děkuji, pánové, za upřímnost.

Sobota ráno. Vše je vymyšlené, připravené ... čekám u busu na kluky. Všechno pak už jde ráz na ráz. Převléknout, malý batůžek (jen já ledvinku) a sedáme do auta, kterým nás moje sluníčko odveze na "start". Mačkáme GPS-ky a jdeme na to. Pro případné znalce přikládám PrtScr z Google Earth.

Dále následují již jen samá pozitiva ... slunce opravdu hřeje, prosvěcuje podzimní bukové lesy ... stoupáme po kamenitých cestách s dřevěnými schody, po skalních stupních a kořenech na první vrchol - Oldřichovský Špičák. Skalní vyhlídka na vrcholu je už trochu zarostlá, stejně tak jako následující Skalní hrad.
Další děj už dostatečně popsal ve svém blogu Honza ... tak jen doplním: proběhneme  průrvou mezi skalami a po úzké rampě zahneme za roh. Okamžitě se ocitáme ve středu údolní stěny Dolní Lysé skály, na koruny stromů najednou koukáme shora. Krátká spárka, komín a plotna a jsme na vrcholu s nejkrásnějším výhledem na severní svahy Jizerek. Obligátní podání rukou, vrcholové foto ... to jsou panoramata !!
Honza má trochu obavy, jak to půjde dolu ... tak tvrdím, že rychleji ... ale tajím, že dolu je to vždy těžší. Po 30-ti letech lezení mi stačí jeden pohled do očí a je mi jasné, co se v hlavě dotyčného děje. Snažím se Honzovi trochu poradit ... ale to se mi to kecá po těch letech lezení. Bojuje statečně a jak už jsem napsal, smekám před jeho odhodláním a vlastně i statečností. Jako lezeckou premiéru mít před sebou sestup v 50-ti metrové stěně ... no, bez dalšího komentáře. To si musí každý zkusit sám. 

Za vrcholem Poledníku opouštíme severní bukové svahu a dostáváme se do centrální části hor. Ta je protkána sítí asfaltek, kterým se bohužel nelze vyhnout. Upravené cesty také znamenají velké množství cyklistů, mezi nimi i řadu mých známých. Na udivené otázky "ty vo.e, kde máš kolo" už ani nereaguji ... v poslední době se tak ptá každý můj známy biker.
Před námi je další "zlatý hřeb" cesty - hřebenová cesta přes vrchol Holubníku ... kořeny a kameny, kde se nedá skoro ani jít, pak klikatý trailík ve vrcholových rašeliništích, dřevěné chodníky a skála na Holubníku, z níž jsou vidět nejen celé Jizerky, ale i hory kolem. Dohlednost je tak 50 km ... super.

Sbíháme několik km do bývalé sklářské osady Kristiánov, v níž se vyrábělo sklo v 18. a 19. století. Sklářské muzeum asi zná kde-kdo, ale pozůstatky sklárny se sklářskými pecemi, zarostlými v kořenech mohutných smrků už asi každý neviděl.

Pak už nás čeká jen přehrada Josefův Důl, výběh na Královku s kamennou rozhlednou ... tu ale nemáme v plánu a stejně máme malé zpoždění, odvoz už na nás čeká. V Bedřichově jsem ještě chtěl zaběhnout k horolezeckému památníku Expedice Peru 1970, jejíž všichni členové tragicky zahynuli pod obří kamennou lavinou. Jméno expedice dnes nese slavná Jizerská padesátka. Foto tedy jen pro ilustraci.

Moje sluníčko opět přijelo do "cíle" autem, odvezeme se do Liberce a pádíme rychle do hospody všechno patřičně zhodnotit. K autobusu zpět do Prahy přicházejí pak kluci dvě minuty před jeho odjezdem. Jo, jo ... když plánovat ... tak přesně !!

Akce absolutně dokonalá, počasí, které v Jizerkách nebývá často a kamarádi kolem. Takový běh jsem ještě nezažil. Děkuji !!!

P.S. Místo fotek jsem zkusil video, tak časem třeba přidám link. Ale to už bude článek stejně hluboko v propadlišti času.