pondělí 8. dubna 2013

Horská výzva - poslední minuty klidu

Od skončení závodu uplynuly již skoro dva dny, ale stále se mi nějak nedaří srovnat si v hlavě to, co se během sobotní noci, následujícího dne a vlastně i části další noci na hřebenech Jeseníků dělo. Myšlenky přeskakují z jednoho detailu na druhý a nedokáží zatím vytvořit nějaký smysluplný celek. Podstatné je, že jsme akci ve zdraví přežili ... jak vše skončilo zatím ještě zatajím ... pak by jste už třeba neměli chuť číst dál.
Pustím se tedy do popisu toho, co se odehrávalo a třeba to nakonec nějak vykrystalizuje.

Je čtvrtek, 22:00, když zastavujeme před temnou budovou našeho penzionu. Přesto, že příjezd, naplánovaný právě na desátou, jsme přesně dodrželi, zdá se, že na nás nikdo nečeká. Telefon na majitele, s nímž bylo vše domluveno, nikdo nebere. No ... začíná to pěkně. Po několika dalších pokusech necháváme vzkaz na záznamníku a začínáme vymýšlet, jak se situací naložit. Po několika dalších minutách naštěstí zvoní telefon a dostáváme informaci, že majitel za chvíli dorazí. Zdá se, že spaní je tedy vyřešené.
Paní, která přijíždí, nám sděluje, že majiteli byly odcizeny záznamy o ubytování (tedy ... to je ale historka) a tak vlastně nikdo nevěděl, že přijedeme. Chvíli si tedy vyjasňujeme situaci a nakonec paní potvrzuje domluvenou 50-ti % slevu z ceny ubytování, předává nám klíče a může vybalovat. Večeři jsme absolvovali cestou v žamberské hospůdce s pěkným názvem "Imrvere", tak už jen informujeme rodiny, že jsme v pořádku na místě a získáváme aktuální informace o počasí. Bohužel se sami nedokážeme připojit k místní Wi-Fi síti, neboť poskytnuté heslo jaksi nefunguje.

Sobota, 8:00. Se vstáváním nijak nespěcháme, každá hodina spánku se bude hodit. Dopoledne máme v plánu prohlídku dvou úseků trasy. První úsek naší prohlídky je hned po startu, kdy cesta odbočí do údolí a po pár kilometrech se dostane do neupraveného terénu. Zkoušíme, jak moc se to bude bořit, ale teplota kolem nuly sníh hodně zpevnila ... nahoře to může být jiné. Druhý bod naší inspekční cesty je na Červenohorském sedle ve výšce 1013 metrů, na 31. kilometru závodu. Tady je vše už jinak ... mlha, všude silná vrstva námrazy, trochu fouká ... a hluboký, sníh, kde se místy boříme až po kolena. Jen to ne ... snad to ty první prošlapou. Tady to možná trochu naráží na nějakou regulernost ... ti první, co tohle budou prošlapávat, to nemůžou dlouho vydržet. Pak je převálcuje druhý sled, který se dopředu raději moc nehnal. Nevím, nevím ... nikdo nebude chtít dopředu, až se celý závod zastaví a všichni budou dělat jako že si zavazují tkaničky, jen aby nemuseli dopředu.

Do prezentace v 17 hodin máme spoustu času, který trávíme na střídačku jídlem a spánkem.
Po vyzvednutí čísel trochu prohlížíme doběh do cíle a pak už budeme balit běžecký batoh. To je ale dilema ... co ano a co ne. Největším problémem je rozhodnutí, zda brát Gore-Texové oblečení. Nakonec se rozhodujeme, že bundy ano ... a nebudeme litovat.
Hodinu před startem na sebe definitivně všechno oblékáme ... dvě tenká spodní kompresní trika, softshellovou slabou mikinu a tenoučkou větrovku, co se vejde do dlaně. Na nohy tenké spodky a teplé elasťáky, boty GTX Salomony s nízkými návleky a přes to ještě vysoké návleky pod kolena. Na krku multifunkční šátek, stejný na hlavě a přes to Gore čepice, tenké rukavice a opět přes ně další Gore. Běžecký batoh s dvoulitrovým vakem, hromadu energetických gelů, tenká Gore bunda, čelovka, lékárna a spousta dalších drobností, co nás mohou zachránit až bude zle. Do rukou hole a můžeme na start.

...jednou nás za ty drogy zavřou ...
Trochu jsme prokaučovali mapovou přípravu (chybí nám velká, podrobná mapa) a tak nakonec máme připravený itinerář, mapu 1:100 000 od pořadatelů, jednu mapovou GPSku s nahranou trasou a dvoje běžecké GPS hodinky. Otázkou zůstává, co vydrží baterie v mrazu a jak bude vše fungovat.

itinerář

Jdeme na to ...
Poslední minuty ... jsme natěšeni, ale určitě to nebude snadné. Během dne jsme dostali spoustu SMSek se slovy "držte se" ... tak snad nezklameme.
23:30, START ... 310 týmů vyráží do mrazivé, horské tmy. Jen málokterý z nich proběhne zítra cílem.

6 komentářů:

  1. Kua napinavý ale vysledky hledat nebudu :))

    OdpovědětVymazat
  2. Sakrys, sakrys!!!
    Napinavy jaxvinja.. Vydrzim, rikam si,, vydrzeli oni, vydrzim i ja..:). A nekouknu se do vysledku:).
    Doufam, zesi nevezmes priklad ze Stina a vse brzo dopises..
    MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
  3. Takhle večer u pivka mě ty zimní závody celkem baví :-) Já radši poběžím v 35°C ve stínu než tohle. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy a ještě k tomu ta pravděpodobnost nemožného :-)
    Ale chystám se na jesenickou stovku a tam si sněhu asi taky ještě užiju :-(
    PS. Do výsledků se mrknu, protože jsem zvědavý jak dopadl ironman vabroušek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano ... skutečně nikdy neříkej nikdy. Taky jsem si nemyslel, že budu ještě kdy běhat. O Jesenické 100 si rád přečtu a držím palce. P.S. Vabrouška najdeš opravdu rychle.

      Vymazat
  4. Těším se na pokračování ... rychle rychle :) Ale teda předzávodní obhlídka trati, to je luxus. Jen nevím, jestli by mě to v tomto konkrétním závodě spíš nevystrašilo :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je tedy detektivka Veverko, pěkně jsi to vypointoval, Agatha Christie je proti tobě vypravěčka pohádek ovčí babičky. Jsem fakt napnutej přestože pokračování znám a ten příběh mi stále připomínají chromé ruce a hřebíky v kolenou. Tak ať tě můza provází i při pokračování. Zdraví Veverka pražský.

    OdpovědětVymazat