Hlavně když je motivace

Jo, jo ... asi to známe všichni ... tu otázku "proč vlasně bych měl někam běžet". Sám na sobě jsem si v životě už dvakrát vyzkoušel totální ztrátu motivace.

Před lety byl konec zimní běžecko-lyžařské sezony vždy ve znamení závodu Po hřebenech Krkonoš, možná dnes známější jako Krkonošská 70. Dřív se to ale opravdu běhalo po hlavním krkonošském hřebeni (a dokonce v 10-ti členných družstvech). Po absolvování asi tak 25-ti ročníků mi najednou přišlo, že už se mi na běžky nechce, dal jsem je do komory a tam zůstaly 7 let. Když jsem je pak zase vytáhl, byly v tak zoufalém stavu, že jsem koupil komplet novou výbavu. No prosím ... k čemu to bylo dobré.

Pak přišla doba horských kol a 12 let závodění na 100 km maratonech. Po absolvování posledního "Salzu" jsem kolo pověsil na hák a říkal jsem si, že nějak už nemám čas.

A tak jsem začal běhat. Baví mě to a trvá to "už" dva roky. Ztráta motivace je tak zatím v nedohlednu, ale přesto je dobré občas vymyslet něco "jiného" a aktivitu tak trochu "refrešnout". Nedávno jsem si vymyslel zábavu v podobě absolvování cyklistického závodu, samozřejmě bez kola a ještě v soutěži s kolegou z práce (on na kole na trochu delší trati), kdo bude rychlejší.

Teď se dostal na program běh Hodkovice - Ještěd, pořádaný v sobotu 29.6., v rámci Českého poháru v běhu do vrchu. Ostatně ... běžel jsem to už vloni a tak to nešlo vynechat a mít pak možnost porovnat závratný nárůst výkonnosti.

Den před závodem jsem trochu kombinoval možnosti logistiky, protože se běží z A do B, přičemž do A se z domu musím přesunout autem. Z B zpět k autu je možné využít autobusu pořadatelů nebo manželku, která by auto převezla a v cíli na mě počkala. Ovšem taky je tu "chlapštější" možnost a to, v cíli se otočit a 14 km běžet zase zpět. No..a F5 pro motivaci je na světě !!

Ráno počasí přeje a tak po procházce se psem pomalu snídám a přemýšlím, jestli opravdu vyrazím a jak s tím dál naložím. A najednou mám sbaleno, sedím v autě a jedu na start. Varianta asistence manželky se vyřešila sama - v 9:30, kdy jsem odjížděl, byl doma absolutní klid - všichni spali. A rozhodnutí, zda autobus či běh zpět ,vyřeším v cíli. Pro jistotu jsem si tam nechal odvést běžecký batoh se suchým tričkem a nějakým jídlem.

Start z náměstí je za pár vteřin ... dodatečně zjišťuji, že na startu se objevila jména jako třeba Magál či Kreisinger, což podniku dává dostatečnou vážnost. A už se běží, Magál i Kreisinger jsou okamžitě v trapu a většina ostatních s nimi. Raději se ani neohlížím ... nechci vidět, jestli nejsem náhodou (skoro) poslední.

14,2 km a skoro 800 m převýšení je docela slušná porce a tak se snažím, co to jde. Po pár kilometrech jsem se dostal "mezi své" a tak občas předběhnu já je, občas mi to oni zase vrátí. Trasu znám nazpaměť, jak dlouhý kopec za zatáčkou ještě bude tedy nemusím řešit. Vlastní vrchol Ještědu jednou probleskne ze vzdálenosti asi 10-ti km a pak až v posledních dvou kilometrech.

Neběželo se úplně špatně ... ale kopec je to stejně jako prase! Jedinou občerstvovačku 6 km po startu jsem proběhl jako "profík", což mělo za následek to, že jsem minul kelímek s pitím a z mokré ruky mi vzápětí vypadla i 1/4 jablka. Hm ... bezva !! Ale co ... vedro zas takové není, tak tu hoďku a půl dám bez ničeho. Cíl ... mačkám stopky na 01:25:39. Dávám si "dvojku bílého", tedy čisté vody, pár sušenek a z auta pořadatelů lovím svůj batoh. Teď dojde na lámání chleba ... nohy přeci jen trochu bolí, za mnou je hodina a půl běhu bez jídla a pití a další případná hodina a půl přede mnou. Ani z kopce to asi žádná úleva nebude. Beru suché triko ... a pak mazácky míjím autobus a vyrážím na zpáteční cestu. V batohu mám jednu energy tyčku a asi 0,3 l pití ... ale ono to půjde !!

Ještědský hřeben je krajinově vděčná záležitost, cesta vede místy po otevřených loukách s rozhledy desítky kilometrů na všechny strany. Ačkoliv jsem cestu po hřebeni absolvoval už mnohokrát, na loukách se vždy zastavuji a "dalekými výhledy" maskuji bolící nohy. Ale nakonec se to přeci jen podobá běhu a cesta zpět je tak jen o 10 minut delší, než vlastní závod. To pití mi nakonec přeci jen trochu chybělo, dehydratace se večer přihlásila ke slovu bolestí hlavy. Brzy jsem to ale "přepil" ...

Když dobíhám zpět do prostoru startu, právě začíná vyhlašování výsledků. Ty jsou už vyvěšeny v kompletní podobě na informační tabuli a tak obratem zjišťuji, jak jsem se s tím popasoval. Nedávno jsem na blogu napsal, že "nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", ale není to tak docela pravda.

Vloni jsem závod běžel za 01:25:32, letos o 7 vteřin déle a umístění v kategorii bylo v obou letech naprosto shodné. Takže z toho plyne, že celý rok jsem se dřel "úplně zbytečně" :-)

... ale zase jsem se pěkně proběhl a ujistil se, že mě to fakt baví ...

Vás taky ??

P.S. Pár fotek přidám, jen co se nějaké objeví ... fotograf tam byl.