Okolo ostrova

Rok se s rokem sešel a řek, do kterých nevstoupíš dvakrát, přibývá. Konečně je tu letní dovolená a opět cesta za teplem – tedy válení se na břehu moře v Chorvatsku. Po delší době opět volíme cestu autem - tak jako mnohokrát předtím. Pro čtyři lidi se dvěma psy a nákladem po střechu je to stejně jediná možná varianta. (Víte, kolik věcí potřebujete na dovolenou ? No přece - jak máte velké auto!)

Při plánování „kam ?“, jsme zavzpomínali na doby, kdy děti ještě lezly po zemi a rozhodli se vyrazit do oblíbeného kempu na ostrově Krk. Na netu jsme se dozvěděli, že kemp vybavili welnesem a dalšími vymoženostmi, přidali hvězdy na modrou vlajku … ale ruku v ruce s tím, přidali i nějaké nuly do ceníku. Tak nic … jinam.

Bez dalšího experimentování jsme tedy zvolili loňskou variantu – tedy ostrov Murter na okraji Kornatského národního parku a kemp Kosirina se skalnatými plážemi a dokonale čistým mořem. Scénář pobytu převezmu loňský ... tedy ráno trochu poběhat, pak trochu pospat, poválet se na pláži, namočit se do vody a k jídlu hromady zeleniny. No to se tedy těším ...

Kemp Kosirina ... paráda, že ...

Na místo přijíždíme odpoledne a tak jen dáme dohromady náš "cikánský tábor" a jdeme vyležet únavu z cesty. Hned ráno ale už beru Ádošky a vyrážím rozběhat ztuhlé nohy ... po mnoha hodinách za volantem byly ztuhlé dost a tak to šlo opravdu ztuha. Dnes se vracím po necelých 10-ti kilometrech ...

14 dnů po návratu na mě bude čekat poslední díl Horské výzvy a tak mám v plánu po jednoduchých trasách naběhat pokud možno trochu víc, než běhám doma. Chci vstávat tak po páté hodině, na nějaký kratší okruh vzít s sebou Sama dokud je chladněji a pak to ještě dorazit sám.
Jenže ...
Hned první den zjišťuji, že i to "chladněji" by bylo na chudáka pejska příliš a tak volíme v budoucích dnech jen procházky a koupání. Většinu ostatního času pak prospí pod zaparkovaným autem. A já dostávám poněkud šílený nápad - po pobřeží oběhnu celý ostrov, najednou ... tedy při jediném běhu. Asi se pěkně proběhnu a ohřeju !! Typuju to tak ke 40-ti km.

Nebude to asi úplně jednoduché technicky ani orientačně. JZ část ostrova je téměř neobydlená, protkaná prašnými a kamenitými cestami a cestičkami, pobřeží v této části je velmi skalnaté. Pár složitých míst asi bude i v jiných částech ostrova. A jako perlička pro přípravu ... nemám žádnou mapu ! V průběhu následujícího týdne tak každé ráno vyrážím do jiné části ostrova na průzkum cesty. Někdy je to jasné a jednoduché, jindy bloudím a vracím se s nepořízenou. Postupně ale sestavuji jednotlivé úseky k sobě, až zbývá posledních pár míst, o nichž si myslím, že budou snadná.
Ve chvílích odpočinku listuji v oblíbených časopisech a ke svému překvapení nalézám v časopisu Koktejl článek o ostrově Murter a v jednom odstavci autor popisuje svůj pokus o cestu právě po obtížném JZ pobřeží. Postřehy neocenitelné ...

Den D ... 4:00 ... zvoní budík ... venku je černá tma. Přesto vstávám a pomalu se chystám na cestu. Dávám si dvojitou porci kukuřičných lupínků, beru běhací ledvinku se dvěma malými lahvičkami, něco k jídlu a na první úsek ještě lahev s pitím do ruky. První dvě hodiny budu asi mimo dosah civilizace, pak půjde doplňovat pití v kempech. Pár minut před pátou zapínám GPS-ku a vyrážím na cestu.

Některé fotky v následující galerii nejsou z aktuálního běhu, zobrazují ale popisované místo a byly pořízeny při některém z průzkumných běhů.

Vyrážím těsně před pátou ... první kilometry vedou po příjemné pěšině.

Po 3 km přez úzkou šíji vybíhám na vrchol malého ostrůvku ...

... k malému majáku. Nad Kornatskými ostrovy svítá.

V zátoce Sv.Nikola cesta definitivně končí ... dál je jen skalnaté pobřeží.

Cestu hned od počátku střeží spousty pořádných pavouků ... snažím se vyhýbat. ale občas to nevyjde. Věřím, že z vláken pavučin lze vyrábět neprůstřelné vesty.

Ploché skalnaté pobřeží se změnilo v kolmé ... místy mají skály výšku tak 6 metrů.

Béžím po úzkých rampách, tento úsek je dlouhý asi 3 km. Často však musím přelézat do jiných "pater" a běh se mění v lezení. Pode mnou číhají krabi a chobotnice ... prostě všechno mě tu chce sežrat.

Jižní špišku ostrova obíhám "vnitrozemím", konečně se z pohybu stává běh.

Znovu se dostávám na pobřeží ... od městečka Jezera už je cesta spíše pobřežní promenáda. Teď už to půjde.

Teď běžím až tam úplně dozadu ...

... jsem tam. Městečko Betina a nejvyšší bod běhu ... pěkně po schodech nahoru.

2000 let staré zbytky římské osady Colentum ... historii mám rád.

Murter ... velká marina s jachtami, jako má ruský miliardář Abramovič ...

... ale taky loděnice s loděmi, které už to mají za sebou nebo na lepší dny znovu čekají.

Znovu přebíhám úzkou šíji, tentokrát na severní straně ostrova ... i ve stínu už bude určitě 30°C.

Po 4,5 hodinách znovu Kosirina.

Tak takhle to vypadá v Googlu ... běh byl proti směru hodinových ručiček.

 Jsem v cíli, mám toho dost ... ale jinak jsem náramně spokojený. DAL JSEM TO !! Horská výzvo ... kde jsi ??

Jako obvykle malá statistika:
35, 5 km, 4:34 hodiny, nejrychlejší kilometr 5:40, nejpomalejší 12:50, 1. místo (nikdo jiný neběžel).
Za celou dovču jsem za 15 hodin naběhal 125 km. 
Howg !