Svět vzhůru nohama

To se to v poslední době pěkně všechno sešlo... tak se to pokusím nějak rozplést a zaznamenat.

Oběh Prahy byl za námi sotva týden, když jsem nahrubo naklikal další COM, samozřejmě Liberec. Ale jakákoliv myšlenka na dlouhý běh byla zatím nekonecně vzdálena... jak už jsem psal, zdravotní problémy dovolily tak akorát pomalé pajdání. Myšlenka trasy ale byla zaseta a tak jsem měl motivaci a přípravou běhu se bavil alespoň u počítače. Stejně jsem uskutečnění oběhu neplánoval dříve jak na jaře či dokonce v létě. Takže času dost na přípravu a dohánění treninku.

Koncem ledna jsem konečně začal trochu pobíhat s již menší bolestí v noze a s trasou COM-L v hlavě. Asi tak polovina trasy COMu byla pro mě zcela neznámá a vlastně jen sestavená v mapě. Bylo tedy jasné, že tyhle úseky musím pořádně prozkoumat, abych pak nebyl za trubku a nebloudil s partou běžců někde po lesích.

Na konci února bylo zřejmé, že délka trasy se bude nebezpecně blížit 60-ti km, ale neznámou naštěstí zůstane pouhých cca 5 km. Všechny ostatní úseky jsem už postupně stihnul proběhnout ... naštěstí ... protože termínu se chytil "manažer projektu COM" VP a jasně to všem naservíroval ... poběží se ihned, nejpozději však do konce března, stejně není žádný sníh, tak co. To se ale s tím sněhem nakonec pěkne seknul !!

Takže bude potřeba sebou hodit ... když to VP nařídil, to se nedá nic dělat, ještě by mě třeba vyloučil (nevím sice odkud, ale ono by se něco určitě našlo). Takové sepsání Zajímavostí trasy bylo docela náročné.

Pak je tu poslední únorový den ... a další kotrmelec. Stěhujeme se !! Sice jen asi o dva km, ale zato blíž k lesu ... na samý kraj města, přímo na úpatí Jizerek, přímo pod můj treninkový kopec. Odtud lesem dojdu třeba až na Slovensko. Joj, to se to bude běhat !!! Ale zatím běhám jen s krabicema nebo třeba s pračkou nebo ledničkou ... pěkně po úzkých točitých schodech ze čtvrtého patra. Nevím jestli tenhle trenink bude pro COM k něčemu platný. Ale jiný prostě zatím není.
První březnový týden tedy uplynul nošením krabic a jejich zarovnáním v jedné místnosti až po strop ... bezva. Pak bylo třeba vyřešit pár drobností, jako třeba že netopí topení, voda v kuchyni teče za dřez a že třeba nefunguje sporák. Ale za tu lokalitu a výhled z terasy na celé město a na Ještěd to stojí.

Konečně přišla volná chvilka, kdy to nejnutnější je hotovo nebo alespoň úspěšně odloženo ... venku je 20°C, za týden COM a tak je třeba vyrazit do lesa. A tak zase vytahuju ty krabice, kdeže mám vlastně něco na běhání ... no naštěstí to dopadlo. Ale nějak to tak přišlo, že výběr bot se zúžil na jediný poslední pár ... ty ostatní to už mají za sebou a nebo jsem je nějak rozdal svým dvěma synkům ... nějak se mi totiž asi "rozplácla" noha. Ty poslední boty jsou ale velké, byly totiž na zimu a tlustou ponožku do sněhu. Nějak to ale neřeším, venku je 20° a tak samozřejmě beru tenké letní ponožky, krátké tričko i kalhoty a jsem venku !! Mám za sebou první kilometr běhu ... a svět se otáčí vzhůru nohama !! Běžím si takhle z mírného kopečka po kamenité cestě z pěkné hrubé jizerské žuly. No a jeden ten balvan si počíhal na tu moji velkou botu a trochu ji přibrzdil za volnou špičku. Následovala zcela exkluzivní držka přímo na ty kameny, končící regurelním kotrmelcem přes hlavu a záda. Jau ... to byla pecka!! Pomalu se zvedám ... asi dobrý ... odřený ruce, loket, koleno a lýtko, na záda si naštěstí nevidím, tak si říkám, že to triko se mi lepí určitě potem. Radost má akorát pes ... konečně jsem asi pochopil, že po čtyřech to jde líp. Krve jak z prasete, nevím kde ji otírat dřív, trochu je to naštěstí utěsněný hlínou ... a tak běžím dál. Uběhnu další kilometr a tentokrát si na mě počíhal velký kořen. Držka jak přes kopírák, trochu zaschlé rýhy se opět prohlubují. Hajzlpapír coby obvaz už došel, takže nezbývá než to nechat téct ... otáčím to domů, takhle to dál nejde !!
Ve vaně mě moje Terezka odrhne rejžákem na podlahu ... prý aby to bylo čisté a nehrozil nějaký zánět. Když to přestane téct i po téhle epizodě, sedám do auta a okamžitě vyrážím pro nové boty. Jak to dodatěčně okomentovali oba Veverkové, prý je třeba získat Novou Stabilitu a jedině ignorant by mohl koupit jinou značku než New Balance. Naštěstí jsem tenhle požadavek splnil.

No a je tu víkend V a zítra den D!! Organizačně je všechno snad připraveno, na přihlášce tak asi 20 lidí ... to bude paráda. Venku opět 21°C, ale předpověď příliš příznivá není. V podvečer volá Honza, jestli tady už prší ... skoro až rouhačsky říkám, že pere slunce a vedro jak v létě. 
Opět se svět otáčí vzhůru nohama ... za 30 minut se obloha zatáhne, tma jako v noci, přichází bouřka s blesky a déšť. Předpověď se naplňuje, teplota padá dolu rychlostí 2° za hodinu. Tak to jsem zvědav, zda budou všichni soudní a svou zítřejší účast včas odřeknout. Rodina Veverkových ale ještě potvrzuje, že běžíme ... třeba sami.

Ráno střídavě prší a střídavě leje ... a na místě srazu jsou všichni přihlášení! Svou účast tak vzdal pouze jeden místní biker, který se rozhodl nás doprovázet na kole ... ale prý bylo tak hnusně, že ho ani nenapadlo vylézt ven :-)
V 9:00 vybíháme na 58 km deštivého běhu. Venku je 6°C a tak jen napůl vážně říkám, že na Ještědu bude sněžit. To je ale přece blbost, to bychom to museli opravdu zabalit. Pomalu tedy ukrajujeme z trasy, míjíme jeden plánovaný bod za druhým a zdá se, že nikomu déšť a zima nevadí. Občas ukazuju do mlhy a deště, co bychom viděli kdyby ... a všichni říkají: "no krása". Pořád si říkám, kdy přijde to rozhodnutí a ostatní mě pošlou "tam", rozumně to ukončí a vyrazí někam do tepla a sucha. Ale stále nic.
200 výškových metrů pod Ještědem začíná sněžit !! Na Výpřeži bude naštěstí připravené auto se suchými věcmi a připravené odvézt případné "mrtvoly". Svlékáme zcela promočené oblečení i boty, za asistence Terezky se snažíme nasoukat do suchého a pokračujeme dál na vrchol Ještědu. Kolem je bílo, sněží vodorovně, věž je olepená sněhem. 

Svůj běh tady končí Martin z osobních důvodů (chápu, to co prožil minulý týden je třeba pořádně rozdýchat) a Sam, který se bez rukavic obává obnovení omrzlin. Šest nových tváří se ale přidává. Dva chlapi ano, ale co přesvědčuje čtyři dámy k běhu v takové slotě, to nevím. Přece to nejsou stejný magoři (magorky?) jako my ?? Nakonec se ukazuje - s prominutím - že jsou.
Po 8:30 hodinách jsme opět ve městě, jsme v cíli. Teplo, horká sprcha, výborné jídlo a nezbytné pivo v hospodě ... to byl závěr, jak má být.
Neskutečné - klobouk dolů před všemi, kteří v tak šíleném počasí trasu absolvovali a ještě z toho měli radost. Počasí bylo jediné, co neumím zajistit a tak Vám všem děkuji, že jste mě v tom nenechali samotného.
Děkuji své Terezce za celodenní asistenci a ježdění autem od čerta k ďáblu - na Výpřeži nám svou přítomností zachránila holé životy.

V úterý, tedy dva dny po absolvování běhu, jsem dostal otázku, kdy prý si to dáme znovu, abych mohl ukázat ta panoramata !!!
Vy fakt nejste normální ... ale přesto říkám: "Kdykoliv".

P.S.

Bubovy fotky najdete zde, Pavlovi fotky najdete zde.

A ještě jednou odkaz na trasu a zajímavosti.