Nepoučen ...

... událostmi Ráje, Isac Newton s jabkalma si hraje" ... mohu parafrázovat známou písničku Pavla Dobeše na "...událostmi Baroka 2012, se stopkama Kotouc si hraje."

No je to takové to počítačové hrdinství, o kterém jsem už psal několikrát. Tak jako hrdinové akčních PC her přežívají neuvěřitelné karamboly a v nejhorším případě si berou další životy ze zásoby, tak já stejně sedím u monitoru a v aplikaci "Generátor mezičasu závodu" rozhoduji, za kolik ten který závod poběžím. Panečku ... to se to běží, nic není nemožné. Sice by asi bylo lepší trénovat někde v lese, ale takhle je to tak jednoduché ... Brdská stezka za 4:30 hod. ?? ... ťuk ťuk do klávesnice ... a je to tu !!!

Takže ta očekávaná Brdská je tady ... uvrtali mě do ní moji bratranci Veverkové při našem společném běhu "Tři řeky". Před Mníškem pod Brdy jsme přebíhali, resp. podbíhali tunelem rychlostní víceproudovou silnici, když oba svorně s pohledem na hladký asfalt praví: "Tady se běhá ta slavná ultratrailová Brdská stezka." Rozhlížím se kolem, kam že to ukazují a vzápětí zřejmě trochu nechápavě společně s nimi sleduji auta, projíždějící 100 km rychlostí kolem nás, " ...jo, tady po tý silnici ... měl bys přijed si to zaběhnout". No jasně !!! Co jinýho, než vyrazit z Jizerek a tady mezi auty, po asfaltu si dát 50-ti km ultra. Prý ale můžu být v klidu, na trase tolik aut nebude ... a občas nebude ani tolik asfaltu.
Na poslední chvíli pak tedy odesílám přihlášku, platím startovné a u již zmíněného Generátoru jasně určuji, jak rychle to poběžím. Pod pět hodin to samozřejmě nebude žádný problém (nebo snad ano ??).
V sobotu 12. dubna po páté ráno pak u Honzy ve Studůlkách vylézám z postele a po lehké snídani vyrážíme směr Mníšek. Je třeba vyrazit včas, protože - jak říká Honza - rychlostní silnici na Mníšek blokují divoká prasata !! To nám to dnes pěkně začíná ...

Na místě už to žije ... už i já můžu říct, že potkávám spoustu známých ... při pozdějším prohlížení fotek sa až sám divím. 

Za chvíli je odprezentováno, kousek se proběhnout na zahřátí, protože ráno je opravdu svěží (jen aby to pak nechybělo).

Stavíme se společně s Danem Orálkem na startovní čáru - krásně vyvedenou lepící páskou i s nápisem "start" ... tedy Dan je trochu vpředu a ještě asi tak 30 vteřin ho uvidím ... START ... no tak neuvidím. Ti lepší jsou pryč !! Jak je snadné nechat se strhnou davem, zvlášť když prvních 5 km je po asfaltu a ještě k tomu po rovině. Bohužel mě nevaruje ani rozum, ani GPS na které začíná čas na km čtyřkou. Chyba Klásek, chyba !! I v dalších kilometrech se časy drží blízko za 5-ti minutami, několikrát se opět objeví ta čtyřka ... nevím, nevím jestli je tohle opravdu moje tempo. Někde mezi 10-15 km dobíhám Sama Straku a to je zase rána pro moje ego ... samozřejmě nejde udělat nic lepšího, než dalších 10 km běžet se šéfem českého SkyRunningu. Po hodině poslouchání historek ze světové sky-běžecké scény nechávám Sama za sebou a mířím vstříc osamění a vlastní zkáze. V dáli pomalu mizí i bratranec Veverka Pražský, s nímž jsme až doposud drželi stejné tempo (o tom Náhradním ani nemluvím ... toho jsem od startu ani nezahlíd ).

Nejhorší plánovaný čas těsně pod pět hodin se zatím ještě drží, ale cíl je ještě daleko. Od 40. km se vyloženě trápím, rychlý začátek se jako bumerng vrací zpět a pořádně mě praští přes nohy, ale i přes hlavu ... jako bych to nevěděl. Ale jak říká VP, " důležité je dobře vypadat a přepálit začátek". První podmínku už ve svém věku nedoženu, ale druhá se vydařila vrchovatě.

Každý kilometr v duchu počítám, jestli to časově ještě vyjde ... no je to tak-tak, o kilometr dál je to v tahu, pak by to zase snad dalo. Tři kilometry před cílem je jasné, že pod pět to nevyjde ... poslední kilometr a zase se zdá, že možná ... zmáčknu se k šílenému tempu 6:14 ... policista na poslední křižovatce před cílem hodí úsměv a povídá, že je to v poho... už jen kousek. Mačkám stopky v cíli ... nevěřím svým očím: 4:59:56. Splněno, ale radost z toho mám pramalou. Sice jsem doběhl, ale výkon považuji za žalostný a hlavně mentálně zcela nezvládnutý ... no nějak to svedu na chorou nohu v zimě a stěhování před pár dny.

Ale hlavně že jsme se hezky proběhli ... to myslím vážně !

Na parkovišti, osamocen a skryt mezi auty se pak pokouším o nějaké zkulturnění a převléknutí do civilu. No bylo by to pěkné komické číslo do cirkusu, zvláště několik pokusů s ponožkami rozesmálo i mě samého.

Takže do příštího ultra mám zase o čem přemýšlet ... a hlavně běhat a běhat. Ještě že nás to baví !!

P.S. Děkuji Bubovi a Digimu za "půjčení" fotek.