Akce Sněžka aneb Jak to bylo doopravdy

Zase poslední ... náš krásný plán běhu ze Sněžky do Hřenska už všichni popsali. HH jako vždy provedl myšlenkový rozbor akce, VP se až nostalgicky zasnil a t-b provedl sportovně-technický rozbor ... vlastně ještě zbývá Tomáš.

Kdo by ale chtěl číst nějaké další vylití duše ?? A tak já tedy zde uvedu pouze stručný popis všeho, jak to skutečně bylo a co se kde odehrálo.

Všechno začalo už podstatně dříve, kde jinde než v Corleone ... skupinka HC se potajmu sesedla v nejtmavším koutku ... máme to od vedení totiž zakázané! A už se začalo řešit ... kolem čeho zase někdy poběžíme, po stopách koho či odkud kam. Jeden hlas trumfuje druhý, návrhy typu dálkové turistické trasy E3 ze Španělska přes Jizerky do Bulharska probouzí zasněné pohledy do exotických dálek ... a tak už ani nevím, kdo do toho halasu prohodil "Sněžka - Hřensko". Jistě ... další blbost jako to Bulharsko. Raději jdeme tedy opět do společnosti dát si nějaké to pivko.

Netrvá dlouho a přistává mi v PC mail: tak běžíme 13. listopadu !! A kam, proboha ?? No přece do toho Hřenska !! Než se vzpamatuju z prvního šoku, je tu od Tomáše další mail s GPX trasou a detailním itinerářem ... následuje potvrzení ubytování v Peci pod Sněžkou a zabukované jízdenky na autobus. To snad není možný ... ty magoři to myslí vážně. S díky tedy odmítám ... ale tu mailovou smršť bych nikomu nepřál ... dobře, dobře ... poběžím, ale jenom ze Sněžky domů, tedy do Jizerek ... no tak OK ... na konec Jizerek. 

No ale stejně tomu běhu moc šancí nedávám, v tenhle termín je v Krkonoších už většinou sníh. Pro podporu svého argumentu prohrábnu fotoarchiv a hned partičce HCiTB odesílám výstražnou fotografii.

Obratem mám uklidňující odpověď ... no jo, ale ta fotka byla pořízena až v mnohem pozdějším termínu, až 17. listopadu - tedy o celé 4 dny později !! Hm, tomu rozumím, ale stejně si pro jistotu vezmu lyže s sebou.
Ona celá logistika bude trochu náročnější, protože vše co si s sebou na start přineseme, s tím pak celou trasu poběžíme. A tak když vyrážím v pátek autobusem do Prahy, připadám si trochu jako bezďák. Šusťákový kompletek, sice koupený nedávno, ale svým střihem nebezpečně připomínající sedmdesátá léta. Kdysi jsem četl v jedné humorné knížce (Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách) že, "bunda byla tak starého typu, že v západních zemích už zase přicházela do módy". K tomu všemu zbytek věcí táhnu ve velkém hnědém šusťákovém pytli ... sám za sebe se stydím!

Na Černém Mostě vyhlížím ostatní členy týmu a protože mám dost času, jdu si dát pizzu. Vytáhnu hrst drobných, když v tom vyrazí z metra HH. V mé duši se rozprostřel klid ... 12 je totiž ještě větší vágus než já !! Psí kostkáče, tričko s nápisem jaká jsme si dělávali za mlada s kartonovou šablonkou, lehce opršelou bundičku podobného střihu, jako mám já ... a v ruce igelitovou tašku z Tesca. Zachrastím drobnými, co mám v kapse a prohodím ... "tak co, kolik dali cestou tobě?" Honza nezaváhá ani chvilku a z kapsy vytáhne stejnou hrst drobných ...

Luxusní dálkový bus dostatečně popsal na svém blogu t-b a tak jen opakuji jeho trefnou glosu "autobus sebevrahů". Obsazujeme zadní pětku jak v teenegerovských dobách, připraveni hrát oblíbenou hru s prázdnou lahví. Timing mistrů předvádí t-bird, když do autobusu nastupuje 3 minuty před jeho odjezdem. A ještě než dosedne, má v ruce tu lahev - ovšem plastovou, s vínem. Následují stejně plastové kelímky a autobus se rozjíždí. V Hradci je lahev prázdná a tak 12 bez váhání vyráží pro novou. První ztráty jsme málem utrpěli už zde, když se autobus rozjel a naše pětka ještě nebyla kompletní. Úplně stejnou scénku předvádíme znovu v Trutnově, tentokrát rozjíždějící se autobus dobíhá VP.
Většinu cestujících tvoří mládež s velkými batohy, chystající se strávit "horský víkend" v Peci ...  trochu mi to připomíná oblíbený film "Sněženky a machři". Někdo z nich se otáčí k nám s udiveným dotazem "vy jste ještě nikdy nejeli dálkovým autobuse?" ... odpovídám, že takovýmhle tedy ještě ne! V Peci jsme s krásným 30-ti minutovým zpožděním.

Penzion Sluníčko jistě v době svého vzniku předváděl turistům z NDR nebývalý luxus, dnes už ovšem trochu ztrácí dech ... paní domu je ale milá a snídaně je ráno připravena na čas.
Hned před vchodem je ale jasné, že plány se dnes budou měnit a nic nebude jisté. Jak jsem ale napsal výše - já jsem připraven.

Ovšem ne tak VP ... tak jako Bohumil Hanč před lety si na svůj osudový závod nevzal kabát, VP si zapomněl doma kalhoty. Tedy ne že by přijel v trenýrkách, ale ty běžecké nemá ... ale i ty outdoorové, vyztužené, s asi 10-ti různými zipy prý budou dobré ... musí.

Jak jsme předpokládali, lanovka jede jen na Růžovku ... dál to "pre silný vietor nepremává".

Na vrcholu Sněžky se schováme za kapli a když se pevně semkneme, udržíme se chvíli na místě a asi na 5. pokus nám náhodně oslovený polský turista udělá nerozmazanou fotku.

Po náročném sjezdu z vrcholu, pro urychlení dalšího postupu, odkládáme lyže do úschovy odpadkového koše u bývalé Obří boudy.

Německá vojska před Moskvou doplatila na "ruskou" zimu a své chabé vybavení. Ne tak my ... jsme zkušení a připravení. Jen Honza se svým síťovaným nátělníkem trochu pokulhává, ale prý s tím takhle počítal a nátělník je ze zateplené zimní síťoviny. Nevím, jestli mu můžeme věřit, ale pravdou je, že tak tichý běh s HH jsme ještě nezažily. Vyprávění různých veselých historek je omezeno na minimum, většinu času Honza totiž drží pevně skousnuté zuby, aby si je zimomřivým třesem nevyrazil. No, všechno zlé je pro něco ... ale fuj, to ode mne nebylo hezké!

Na Sněžných jámách se zima svým náporem naposled pokouší nás zastavit, ale to na nás neplatí. Je nám totiž taková kosa, že vidina blížící se Jizerky a plánované hospody nás žene vpřed neutuchající silou.
HH se vybavil běžeckými nesmeky, spíše připomínající horolezecké mačky, které si nasadil hned na začátku běhu. Je nadšen, jak krásně to drží ... jen souhlasně pokyvuji hlavou s naší oblíbenou lezeckou hláškou, že "kdybychom se nestyděli, lezeme v mačkách i v létě". Vidím, že toho se Honza pevně chytil, a své mačky nesundává ani když se dostáváme do nižších poloh na hranicích mezi Krkonošemi a Jizerkami. A tak za ním odletují drny, klacky, kusy bláta ... naštěstí nový povalový chodník odolává.

Déšť ustává a na Jizerky padá tma, když vyrážíme z hospody Pyramida do jizerské etapy.
t-bird celé Krkonoše trpěl pomalou chůzí po namrzlých kamenech a tak když se dostáváme na mokré jizerské panely a asfalt, mizí závratným tempem ve tmě. Zastaví ho ovšem hned bufet na Promenádě, který je k našemu překvapení otevřený. Prý si Petr jen doplní vodu ... mají čaj ... lepší bude doplnit to uvnitř ... panečku tady je teplo, tak si dáme panáka, ne?
Je jasné, že dle původního plánu společně s VP končíme na Oldřichovském sedle, tedy po cca 65 km. Jenže předpověď není dobrá a zbytek týmu by čekal těžký boj s pomalou trasou a velmi špatným počasím. Rozhodujeme se tedy společně akci ukončit ve známé hospodě U Kozy.

"Co si dáte?", ptá se slečna servírka ... nějaké návrhy máme, ovšem to není, tohle taky ne, tohle došlo o tohle teprve bude. Tak nám přineste pivo a aby náhodou nedošlo, vezměte jich rovnou 10. "Prosím?"

A že tu akci dokončíme jindy ... to je jisté.

P.S. Nebo že by to celé bylo trochu jinak ??