Boboloppet

Že si s tím závoděním v Jizerkách nedám pokoj, když dobře vím, že na startu jsou tady obvykle reprezentanti v biatlonu a běžeckém lyžování, potom bývalí reprezentanti v biatlonu a běžeckém lyžování ... pak možná tak 1-2 pitomci, co si koledujou o poslední místo ... a já!!

Úplně náhodou jsem narazil v jakési termínovce na místní závod s názvem Boboloppet, resp. Boboběh ... 30 km, start za 14 dnů v Bedřichově, tedy vlastně doma. No to je jasný, tam musím být. Tak mě to natěšilo, že mě nijak nevaroval název pořádajícího týmu - Silvini Madhus. Tedy, jak je v kraji zvykem - lyžaři běžci.

Propozice píší, že je sice možné závod běžet samostatně, ale primárně je běh součástí triple: běžky 90 km, in line nevím kolik a běh 30 km. Aha, tak lyžaři se nudí a vymysleli si tedy tuhle ptákovinu. Ani to nestačí jako varování ??

Další kolo pro vystavení stopky by mohl být pohled do startovky. No jistě - každé druhé jméno je doplněno poznámkou Silvini Madhus Team. Zase nic ?

Tak do třetice: kategorie Muži 18-100 !!

Konečně! Konečně mi došlo, že poslední místo je jisté ... no a mám já to vlastně zapotřebí ??

Takže druhý den vyplňuji on-line přihlášku, kterou pro jistotu obratem zaplatím ... přece nebudu posera. Ostatně ..dělám to pro radost a tak se aspoň hezky proběhnu po kopcích.

Neděle: vyšlo to úplně přesně. Včera pršelo, mlha jako prase ... a dnes teplo, sluníčko, panoramata ... to bude čumendo! A hned potěšení na prezentaci ... Vy vypadáte ňákej starej, takže kategorie nad 50 ??  Jistě, jistě ... paráda ... proti informaci v propozicích je tedy zavedena kategorie 50+ ...no ale že nebudu poslední to stejně neznamená. Oni ti bývalí repre jsou nebezpeční i jako dědci.

Na reprezentaci našeho týmu jsem si připravil nové závodní triko, ale dostali jsme lyžařská startovní čísla ... takže vlastně tílka a bylo po reprezentaci iTB. Škoda.

Následuje výklad trati a pořadatelům nezbývá, než věřit, že všichni jsou místní ... trasa není značena, vše je ale po turistických značkách, na křižovatkách budou pořadatelé a kde nebudou, bude směrová cedule závodu. Jen jsem nepostřehl, jak se orientovat na těch cca 80% křižovatek, kde nebylo nic !! No ještě, že jsem doma a mám to celý v hlavě.
10, 9, 8 ... a už se běží. První - reprezentanti - peláší jak o závod, druzí - taky reprezentanti - upalují s nimi. Pak je tu skupinka asi pěti běžců, kde se tak-tak držím a něco zbylo asi za námi, ale neotáčím se, aby to nevypadalo, že nemůžu už na startu.

V plánu mám šetřit se na jeden z nejbrutálnějších stoupáků Jizerek údolím Malého Štolpichu, který je někde mezi km 20-25. Do té doby to jsou spíš rovinky, či mírná stoupání/klesání ... ale abych se aspoň trochu udržel ve hře, znamená to běžet pokud možno pod 5 min/km. Dobrý ... jde to a ani se mi nechce blinkat :-)
Jo ... krom absence značení jako bonus je připojena absence občerstvovaček. Ba ne, to vlastně trochu kecám ... na 15. a 25. km (stejné místo) mají asi tak 5 bidonů ... ne, děkuju, mám jeden svůj.

Dlouhý seběh na severní stranu hor je za mnou, ze skupinky v níž jsem byl cca 10 km po startu se mi podařilo trochu ucuknout, ale jsem teď sám a tak to bude horší s kontrolou tempa. Stoupák nejřív jen lehčeji, pak ale asi tak 20% a 2 km a ještě 2 km mírněji na vydechnutí ... tak jen nezdechnout, jinak je po závodě.

Oba nejstrmější kilometry něco přes 10 minut (samozřejmě jeden každý) ... jsem nahoře a ještě žiju.
Kilometr před cílem se objeví na dohled maník, který mě ve Štolpichu předběhl stylem "Kilian", ale zdá se, že na to doplatil. Ta lehkost mu už chybí a tak se ve mě probudí duch závodníka ... toho dám i kdybych si měl triko poblít. A taky jo ... tedy dal jsem ho 300 m před cílem.
Cílový čas sice měří jen tak podle stopek a diktují ho rovnou do zápisu, ale stejně žádná velká tlačenice není ... těch asi 60 startujících se pěkně rozprostřelo po trase ... z výsledků pak zjistím, že mezi prvním a předposledním byla na těch 30-ti km mezera 1:48 hod. Poslední závodník dokonce nestihl čtyřhodinový limit, protože díky již zmíněné absenci značení se mu už nepodařilo najít prostor cíle. Ale abych dokončil myšlenku ... sice časy zapisují rukou, ale mají přehled ... 10 vteřin po mém doběhu hlásí "druhý veterán v cíli" ... juchů !! A že těch veteránů moc nebylo se už historie ptát nebude.

Na vyhlášení už reprezentuji tým naplno a doma při vybalování výher ještě jednou. Krásná dvoulitrová plechovka černé svijanské dvanáctky ... jen to syklo !! Za jiný tým bych snad ani závodit nemohl ... a už vůbec ne za nějaký Silvini Madhus ... že?