Nepoučen ...

... událostmi Ráje, Isac Newton s jabkalma si hraje" ... mohu parafrázovat známou písničku Pavla Dobeše na "...událostmi Baroka 2012, se stopkama Kotouc si hraje."

No je to takové to počítačové hrdinství, o kterém jsem už psal několikrát. Tak jako hrdinové akčních PC her přežívají neuvěřitelné karamboly a v nejhorším případě si berou další životy ze zásoby, tak já stejně sedím u monitoru a v aplikaci "Generátor mezičasu závodu" rozhoduji, za kolik ten který závod poběžím. Panečku ... to se to běží, nic není nemožné. Sice by asi bylo lepší trénovat někde v lese, ale takhle je to tak jednoduché ... Brdská stezka za 4:30 hod. ?? ... ťuk ťuk do klávesnice ... a je to tu !!!

Takže ta očekávaná Brdská je tady ... uvrtali mě do ní moji bratranci Veverkové při našem společném běhu "Tři řeky". Před Mníškem pod Brdy jsme přebíhali, resp. podbíhali tunelem rychlostní víceproudovou silnici, když oba svorně s pohledem na hladký asfalt praví: "Tady se běhá ta slavná ultratrailová Brdská stezka." Rozhlížím se kolem, kam že to ukazují a vzápětí zřejmě trochu nechápavě společně s nimi sleduji auta, projíždějící 100 km rychlostí kolem nás, " ...jo, tady po tý silnici ... měl bys přijed si to zaběhnout". No jasně !!! Co jinýho, než vyrazit z Jizerek a tady mezi auty, po asfaltu si dát 50-ti km ultra. Prý ale můžu být v klidu, na trase tolik aut nebude ... a občas nebude ani tolik asfaltu.
Na poslední chvíli pak tedy odesílám přihlášku, platím startovné a u již zmíněného Generátoru jasně určuji, jak rychle to poběžím. Pod pět hodin to samozřejmě nebude žádný problém (nebo snad ano ??).
V sobotu 12. dubna po páté ráno pak u Honzy ve Studůlkách vylézám z postele a po lehké snídani vyrážíme směr Mníšek. Je třeba vyrazit včas, protože - jak říká Honza - rychlostní silnici na Mníšek blokují divoká prasata !! To nám to dnes pěkně začíná ...

Na místě už to žije ... už i já můžu říct, že potkávám spoustu známých ... při pozdějším prohlížení fotek sa až sám divím. 

Za chvíli je odprezentováno, kousek se proběhnout na zahřátí, protože ráno je opravdu svěží (jen aby to pak nechybělo).

Stavíme se společně s Danem Orálkem na startovní čáru - krásně vyvedenou lepící páskou i s nápisem "start" ... tedy Dan je trochu vpředu a ještě asi tak 30 vteřin ho uvidím ... START ... no tak neuvidím. Ti lepší jsou pryč !! Jak je snadné nechat se strhnou davem, zvlášť když prvních 5 km je po asfaltu a ještě k tomu po rovině. Bohužel mě nevaruje ani rozum, ani GPS na které začíná čas na km čtyřkou. Chyba Klásek, chyba !! I v dalších kilometrech se časy drží blízko za 5-ti minutami, několikrát se opět objeví ta čtyřka ... nevím, nevím jestli je tohle opravdu moje tempo. Někde mezi 10-15 km dobíhám Sama Straku a to je zase rána pro moje ego ... samozřejmě nejde udělat nic lepšího, než dalších 10 km běžet se šéfem českého SkyRunningu. Po hodině poslouchání historek ze světové sky-běžecké scény nechávám Sama za sebou a mířím vstříc osamění a vlastní zkáze. V dáli pomalu mizí i bratranec Veverka Pražský, s nímž jsme až doposud drželi stejné tempo (o tom Náhradním ani nemluvím ... toho jsem od startu ani nezahlíd ).

Nejhorší plánovaný čas těsně pod pět hodin se zatím ještě drží, ale cíl je ještě daleko. Od 40. km se vyloženě trápím, rychlý začátek se jako bumerng vrací zpět a pořádně mě praští přes nohy, ale i přes hlavu ... jako bych to nevěděl. Ale jak říká VP, " důležité je dobře vypadat a přepálit začátek". První podmínku už ve svém věku nedoženu, ale druhá se vydařila vrchovatě.

Každý kilometr v duchu počítám, jestli to časově ještě vyjde ... no je to tak-tak, o kilometr dál je to v tahu, pak by to zase snad dalo. Tři kilometry před cílem je jasné, že pod pět to nevyjde ... poslední kilometr a zase se zdá, že možná ... zmáčknu se k šílenému tempu 6:14 ... policista na poslední křižovatce před cílem hodí úsměv a povídá, že je to v poho... už jen kousek. Mačkám stopky v cíli ... nevěřím svým očím: 4:59:56. Splněno, ale radost z toho mám pramalou. Sice jsem doběhl, ale výkon považuji za žalostný a hlavně mentálně zcela nezvládnutý ... no nějak to svedu na chorou nohu v zimě a stěhování před pár dny.

Ale hlavně že jsme se hezky proběhli ... to myslím vážně !

Na parkovišti, osamocen a skryt mezi auty se pak pokouším o nějaké zkulturnění a převléknutí do civilu. No bylo by to pěkné komické číslo do cirkusu, zvláště několik pokusů s ponožkami rozesmálo i mě samého.

Takže do příštího ultra mám zase o čem přemýšlet ... a hlavně běhat a běhat. Ještě že nás to baví !!

P.S. Děkuji Bubovi a Digimu za "půjčení" fotek.

Svět vzhůru nohama

To se to v poslední době pěkně všechno sešlo... tak se to pokusím nějak rozplést a zaznamenat.

Oběh Prahy byl za námi sotva týden, když jsem nahrubo naklikal další COM, samozřejmě Liberec. Ale jakákoliv myšlenka na dlouhý běh byla zatím nekonecně vzdálena... jak už jsem psal, zdravotní problémy dovolily tak akorát pomalé pajdání. Myšlenka trasy ale byla zaseta a tak jsem měl motivaci a přípravou běhu se bavil alespoň u počítače. Stejně jsem uskutečnění oběhu neplánoval dříve jak na jaře či dokonce v létě. Takže času dost na přípravu a dohánění treninku.

Koncem ledna jsem konečně začal trochu pobíhat s již menší bolestí v noze a s trasou COM-L v hlavě. Asi tak polovina trasy COMu byla pro mě zcela neznámá a vlastně jen sestavená v mapě. Bylo tedy jasné, že tyhle úseky musím pořádně prozkoumat, abych pak nebyl za trubku a nebloudil s partou běžců někde po lesích.

Na konci února bylo zřejmé, že délka trasy se bude nebezpecně blížit 60-ti km, ale neznámou naštěstí zůstane pouhých cca 5 km. Všechny ostatní úseky jsem už postupně stihnul proběhnout ... naštěstí ... protože termínu se chytil "manažer projektu COM" VP a jasně to všem naservíroval ... poběží se ihned, nejpozději však do konce března, stejně není žádný sníh, tak co. To se ale s tím sněhem nakonec pěkne seknul !!

Takže bude potřeba sebou hodit ... když to VP nařídil, to se nedá nic dělat, ještě by mě třeba vyloučil (nevím sice odkud, ale ono by se něco určitě našlo). Takové sepsání Zajímavostí trasy bylo docela náročné.

Pak je tu poslední únorový den ... a další kotrmelec. Stěhujeme se !! Sice jen asi o dva km, ale zato blíž k lesu ... na samý kraj města, přímo na úpatí Jizerek, přímo pod můj treninkový kopec. Odtud lesem dojdu třeba až na Slovensko. Joj, to se to bude běhat !!! Ale zatím běhám jen s krabicema nebo třeba s pračkou nebo ledničkou ... pěkně po úzkých točitých schodech ze čtvrtého patra. Nevím jestli tenhle trenink bude pro COM k něčemu platný. Ale jiný prostě zatím není.
První březnový týden tedy uplynul nošením krabic a jejich zarovnáním v jedné místnosti až po strop ... bezva. Pak bylo třeba vyřešit pár drobností, jako třeba že netopí topení, voda v kuchyni teče za dřez a že třeba nefunguje sporák. Ale za tu lokalitu a výhled z terasy na celé město a na Ještěd to stojí.

Konečně přišla volná chvilka, kdy to nejnutnější je hotovo nebo alespoň úspěšně odloženo ... venku je 20°C, za týden COM a tak je třeba vyrazit do lesa. A tak zase vytahuju ty krabice, kdeže mám vlastně něco na běhání ... no naštěstí to dopadlo. Ale nějak to tak přišlo, že výběr bot se zúžil na jediný poslední pár ... ty ostatní to už mají za sebou a nebo jsem je nějak rozdal svým dvěma synkům ... nějak se mi totiž asi "rozplácla" noha. Ty poslední boty jsou ale velké, byly totiž na zimu a tlustou ponožku do sněhu. Nějak to ale neřeším, venku je 20° a tak samozřejmě beru tenké letní ponožky, krátké tričko i kalhoty a jsem venku !! Mám za sebou první kilometr běhu ... a svět se otáčí vzhůru nohama !! Běžím si takhle z mírného kopečka po kamenité cestě z pěkné hrubé jizerské žuly. No a jeden ten balvan si počíhal na tu moji velkou botu a trochu ji přibrzdil za volnou špičku. Následovala zcela exkluzivní držka přímo na ty kameny, končící regurelním kotrmelcem přes hlavu a záda. Jau ... to byla pecka!! Pomalu se zvedám ... asi dobrý ... odřený ruce, loket, koleno a lýtko, na záda si naštěstí nevidím, tak si říkám, že to triko se mi lepí určitě potem. Radost má akorát pes ... konečně jsem asi pochopil, že po čtyřech to jde líp. Krve jak z prasete, nevím kde ji otírat dřív, trochu je to naštěstí utěsněný hlínou ... a tak běžím dál. Uběhnu další kilometr a tentokrát si na mě počíhal velký kořen. Držka jak přes kopírák, trochu zaschlé rýhy se opět prohlubují. Hajzlpapír coby obvaz už došel, takže nezbývá než to nechat téct ... otáčím to domů, takhle to dál nejde !!
Ve vaně mě moje Terezka odrhne rejžákem na podlahu ... prý aby to bylo čisté a nehrozil nějaký zánět. Když to přestane téct i po téhle epizodě, sedám do auta a okamžitě vyrážím pro nové boty. Jak to dodatěčně okomentovali oba Veverkové, prý je třeba získat Novou Stabilitu a jedině ignorant by mohl koupit jinou značku než New Balance. Naštěstí jsem tenhle požadavek splnil.

No a je tu víkend V a zítra den D!! Organizačně je všechno snad připraveno, na přihlášce tak asi 20 lidí ... to bude paráda. Venku opět 21°C, ale předpověď příliš příznivá není. V podvečer volá Honza, jestli tady už prší ... skoro až rouhačsky říkám, že pere slunce a vedro jak v létě. 
Opět se svět otáčí vzhůru nohama ... za 30 minut se obloha zatáhne, tma jako v noci, přichází bouřka s blesky a déšť. Předpověď se naplňuje, teplota padá dolu rychlostí 2° za hodinu. Tak to jsem zvědav, zda budou všichni soudní a svou zítřejší účast včas odřeknout. Rodina Veverkových ale ještě potvrzuje, že běžíme ... třeba sami.

Ráno střídavě prší a střídavě leje ... a na místě srazu jsou všichni přihlášení! Svou účast tak vzdal pouze jeden místní biker, který se rozhodl nás doprovázet na kole ... ale prý bylo tak hnusně, že ho ani nenapadlo vylézt ven :-)
V 9:00 vybíháme na 58 km deštivého běhu. Venku je 6°C a tak jen napůl vážně říkám, že na Ještědu bude sněžit. To je ale přece blbost, to bychom to museli opravdu zabalit. Pomalu tedy ukrajujeme z trasy, míjíme jeden plánovaný bod za druhým a zdá se, že nikomu déšť a zima nevadí. Občas ukazuju do mlhy a deště, co bychom viděli kdyby ... a všichni říkají: "no krása". Pořád si říkám, kdy přijde to rozhodnutí a ostatní mě pošlou "tam", rozumně to ukončí a vyrazí někam do tepla a sucha. Ale stále nic.
200 výškových metrů pod Ještědem začíná sněžit !! Na Výpřeži bude naštěstí připravené auto se suchými věcmi a připravené odvézt případné "mrtvoly". Svlékáme zcela promočené oblečení i boty, za asistence Terezky se snažíme nasoukat do suchého a pokračujeme dál na vrchol Ještědu. Kolem je bílo, sněží vodorovně, věž je olepená sněhem. 

Svůj běh tady končí Martin z osobních důvodů (chápu, to co prožil minulý týden je třeba pořádně rozdýchat) a Sam, který se bez rukavic obává obnovení omrzlin. Šest nových tváří se ale přidává. Dva chlapi ano, ale co přesvědčuje čtyři dámy k běhu v takové slotě, to nevím. Přece to nejsou stejný magoři (magorky?) jako my ?? Nakonec se ukazuje - s prominutím - že jsou.
Po 8:30 hodinách jsme opět ve městě, jsme v cíli. Teplo, horká sprcha, výborné jídlo a nezbytné pivo v hospodě ... to byl závěr, jak má být.
Neskutečné - klobouk dolů před všemi, kteří v tak šíleném počasí trasu absolvovali a ještě z toho měli radost. Počasí bylo jediné, co neumím zajistit a tak Vám všem děkuji, že jste mě v tom nenechali samotného.
Děkuji své Terezce za celodenní asistenci a ježdění autem od čerta k ďáblu - na Výpřeži nám svou přítomností zachránila holé životy.

V úterý, tedy dva dny po absolvování běhu, jsem dostal otázku, kdy prý si to dáme znovu, abych mohl ukázat ta panoramata !!!
Vy fakt nejste normální ... ale přesto říkám: "Kdykoliv".

P.S.

Bubovy fotky najdete zde, Pavlovi fotky najdete zde.

A ještě jednou odkaz na trasu a zajímavosti.

Běhám, tedy jsem.

Asi bych se měl všem omluvit za mírný pesimizmus v minulém příspěvku, ale když jsou dny, kdy si nedokážu ráno obléct ponožky, aniž bych si k tomu musel lehnout, tak mě to fakt trochu se**. Je ale pravda, že takovou morální podporu od běžeckého světa (toho mého, malého) jsem nečekal a tak je dobře, že jsem ten provaz nenašel. Hned v neděli to odhalil Advid, kdy mě skrytě "vymáknul" na kraji lesa, jak to opět rozběhávám.

A tak jako Kniha Knih píše o vstávání z hrobu, tak i já jsem pomalu vylezl z toho svého běžeckého ... a vyrazil do lesa. Je pravda, že jsem se o běh pokoušel stále, ale v lednu jsem toho dal sotva půlku, než v předchozích měsících. Ale pak najednou přišel ten den, kdy jsem poprvé po 5-ti týdnech běžel ne bez bolesti, ale bez omezení hybnosti ... no tedy skoro bez omezení. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem desítku po ledovatých lesních cestách dal za 6:30 na km.
Skoro se slzou v oku jsem tedy hned o víkendu vyrazil na delší okruh, do neznámých míst ... v přípravě dalších plánů. Ano ... tohle se stalo již před dvěma týdny. Dva víkendy teď už tedy běhám daleko od svého "rajonu", abych poznal cesty, kde jsem ještě nebyl.

Už se TO totiž chystá, ovšem s velkou novinou přicházím jaksi s křížkem po funuse. Ale vždyť je to vlastně jedno ... je to v "rodině" a informace od bratranců je jako by byla i ode mne. Že jsem zapoměm říct o čem je řeč ?? No přeci o dalším dílu COMu !!! Tentokrát je to moje polívčička ... LIBEREC !!!

 

V průběhu předchozích COMů (více čtěte nejen u mě , ale i Honzy nebo Martina) zpracování informací bylo stále obsáhlejší a sofistikovanější. Nelze tedy, než nasazenou laťku opět kousek pozvednout a přípravu udělat, když už ne lepší (to lze asi težko ... ale kde se to zastaví, že?) tak alespoň obsáhlejší.

Takže teď jasně a bez narážek, kterým rozumí jen ti "co vědí"...

Obecně prospěšná společnost "Cesta okolo města" připravila na 23. března 2014 další díl svých zelených okruhů, tentokrát - jak již bylo řečeno - Okolo Liberce. Celá trasa má 56 km a 2100 m převýšení a s trochu větším rozmachem obkrouží celé město, tak aby pokud možno obsáhla co nejvíce významných bodů. Jsme v horách (skoro) a tak trasa nebude jednoduchá a svůj díl přípravy to bude chtít. Ne všichni jsou však "ultra(magoři)" a tak pro mimoliberecké je připravena možnost běžet jen 1. nebo 2. polovinu trasy, místní se pak můžou přidat a též odpojit kdekoliv, dle toho jak si sami zajistí dopravu. Odkazy na veškeré podrobnosti jsou uvedeny níže. Prosím použijte dokument "Přihláška" a do této doplňte potřebné. Není to nic závazného, nikde se nic neplatí, je to jen pro náš přehled, případně pro dostatečně dimenzovanou rezervaci hospody. Udržujte tuto informaci aktuální, když si to tedy den předem rozmyslíte, zapište to do přihlášky také ... nejde o život ...
Některé dokumenty ještě nejsou dokončené (je to v nich poznamenáno), tak sledujte vývoj.

Odkazy.

Informace o termínu a čase, dopravě, místě startu atd:

Přihláška - jen info pro nás, zcela nezávazná záležitost, nic se neplatí.

Trasa - běží se proti směru hodinových ručiček

Itinerář - značení a popis trasy, kilometráž

Zajímavosti na trase - kulturně historický exkurz po významných místech trati. Stačí přečíst prvních 38 stran, bude se zkoušet ... tak ať nepropadnete

Na vše a všechny se netrpělivě těší organizační výbor COM: VN, VP a VS

Nervus ischiadicus

Je půlnoc a běžci jsou už dvě hodiny na trati ... tedy samozřejmě mám na mysli Honzu a Ledopádovou 100 v Lužických horách. Já sedím doma a pouštím si už bůhví kolikátý běžecký video ... a truchlím a smutním. Měl jsem tam totiž být s ním a mělo to být mé první překonání magické hranice 100 km. Ale osud či kdo to chtěl jinak ...

Asi tak 14 dnů před Vánocemi jsme si udělali Ježíška i v práci a koupili jsme si nové židle ... fakt pěkné. Těšil jsem se na ni, neb celý pracovní den sedím u počítače ... a tak nebudu shrbený, sešlý a utahaný a veseleji a rychleji se mi bude po práci běhat. Jenže ten osud ... vlastně ne, osud, ale nějaká debilní (určitě čínská), nakřivo vyrobená a smontovaná židle!!

Asi tak po týdnu mě začala lehce pobolívat noha, tak nějak divně zevnitř, jako od kyčle. Při běhání jsem musel trochu zpomalit ... no ale - říkal jsem si - to rychle rozběhám. Nerozběhal !! A jeden den někde těsně před Vánocema jsem se musel na své lesní trase otočit a domů jsem se sotva dobelhal. Tak ... to je tedy paráda! Za pár dnů se chystala velkolepá běžecká akce - Partyzánský oběh Prahy a o ten nemíním v žádném případě přijít. Nepřišel, ale úplně ideální to nebylo (už jsem to popsal v předchozím příspěvku).

Co se mi vlastně stalo a jak to souvisí s tou židlí ? Ptám se kamarádů běžců a doktorů, zkoumám tu zasr**** židli. Takže ... židle je aušus a je napříč skloněná asi o 2-3 cm. 10-ti denní sezení a balancování v křivém posedu tak způsobilo skřípnutí "sedacího nervu" ... a netu píšou:

"Nervus ischiadicus neboli sedací nerv je jedním z největších a nejsilnějších míšních nervů, který inervuje převážnou část dolních končetin. Tento nesmírně důležitý nerv vystupuje ze spodní části bederní páteře a křížové kosti. O jeho funkci se většinou dozvíme až ve chvíli, kdy začneme pociťovat náhlou bolest v dolních končetinách. Je to proto, že i tento orgán stejně jako každý jiný ohrožují zánětlivá onemocnění, ke kterým může docházet vlivem nejrůznějších změn anatomických struktur.

Nezaměnitelným projevem zánětu sedacího nervu je prudká bolest, která může vystřelovat do vnější strany stehna a šířit se nohou až do oblasti chodidel. Zhoršení pak nastává při předklonu, kašli nebo kýchnutí. Bolest bývá velmi intenzivní, bodavá až palčivá. Nezřídka zánět sedacího nervu zhoršuje kompletní funkci celé dolní končetiny, která se pak projevuje slabostí, vedoucí až k podlomení a možnosti pádu, nebo k téměř úplné nemožnosti pohybu.

Doporučuje se klid na lůžku, nejlépe s tvrdou matrací a užívání léků. Kromě toho Vám lékař může předepsat trakce bederní páteře, zábaly (studená na výrazné bolesti, teplé na dlouhodobé mírnější bolesti), vířivou vanu nebo střiky. Regeneraci nervu urychlí také pulsní magnetoterapie. V případě, že žádná z těchto terapií nezabere, je nutno přistoupit k operaci."

Bezva, co ...

A pak začal můj celoměsíční boj především s hlavou - běhat a nějak se to samo rozhýbe nebo odpočívat a ono se to samo vyléčí ?

A tak 2-3 dny běhám a pak se další 2-3 dny belhám jen do práce a z práce, nadávám si, že nevydržím v klidu ... a pak zase běhám ... a nadávám ... a běhám ...

Když už se zdá sebevražda neodvratná, vymyslí Leona dodatečnou oslavu Honzových 50. narozenin. To mi na chvíli vlije novou krev do žil, protože celý večer se mluví jen o běhání ... běhá se Western States, obíhá se kdejaké město, Brdská, Silva, naše plánované francouzské UT4M ... běží se z Prahy na Sněžku ...

Jenže pak už jsem musel s definitivní platností zrušit svou účast na L100, aby se Honza mohl připravit na to, že poběží sám ... fakt mi to je moc líto, Honzo omlouvám se, že jsem tě v tom nechal. Ale ty jsi stejně borec jiného formátu a tak spíše nebudeš mít brzdu ...

No ... než jsem se propsal až sem, uplynula další hodina a půl ledopádového běhu. Já jsem zrovna na vedlejším monitoru doběhl nějaké ultra v Dolomitech ... pošlu příspěvek na web, vypnu počítač, sundám lustr z háku a kouknu se, kam jsem uložil provaz ...

Nebo že bych to ještě zítra zkusil rozběhat ???

Pražská sekce aneb závěr roku v hlavním městě.

Tak tentokrát by se mohlo klidně stát, že to zapomenu dřív, než si to v hlavě trochu urovnám. Nezbývá než se do toho psaní pustit a nechat to nějak plynout ...

Po listopadovém běhu kolem tří řek stále zůstává nesplněný slib pražské sekce - tedy nějaká akcička na revanš za Jizerky a vlastně i na takové ukončení letošního běžeckého roku. Opět se tedy začíná rodit "rodinný"plán na skutečně pražskou akci, tedy již dříve zamýšlený oběh Prahy. Aktivity se tedy opět ujímají Veverkové Pražský a Náhradní (H12) a vzápětí je na světě termín - 28.12.

Do té doby je ale ještě daleko a tak když se v mailu dočítám o Vánoční besídce Růžovo-modrého oddílu, neváhám a oslovuji opět mailem Leonu, s dotazem, zda bych se mohl zúčastnit. Asi jsem to ale s formulováním dotazu trochu přepískl a tak se mým mailem a následnou odpovědí za chvíli baví jistě polovina Prahy.

Už jsem to trochu vstřebal a tak se následující citací směju sám sobě:

mail 9.12.,kotouc01:

Ahoj Leono,
po předběžné domluvě s Honzou12 bych se rád dotázal na možnou účast na vaší Vánoční besídce, prezentované na Tvém a Honzově webu. Do daného termínu jsem se ale nijak neprezentoval, vzhledem k velkému předvánočnímu pracovnímu presu. Zdá se ale, že bych to nějak udělal a velmi rád mezi vás přijel. Bohužel nejsem ale schopem účast garantovat na 100%. Pokud bych se zúčastnil, samozřejmě přispěji potřebnou částkou na společné pohoštění. Prosím tedy o odpověď, zda i za těchto nejistých podmínek bych se mohl zúčastnit.
Děkuji za Tvou odpověď, kotouc01 či Veverka Sudetský

Odpověď od Leony jsem už bohužel smazal, ale byla asi v tom duchu, že na tuto oficiální žádost Ministerstvo Vánočních besídek uděluje souhlas a mou účast povoluje. Bezva ... to vypadám jako blbec ... přesto bez ostychu jsem 11.12. v Praze v hospodě U Sádlů a bez dalšího rozvádění jen konstatuji, že akce to byla vydařená a můj běžecký svět se opět rozšířil o další nové tváře ... tak to jen taková vsuvka.

Od Martina přichází první GPX nástřel trasy a trochu mi to vyráží dech. Oběh Prahy (prosím "vnitřní", jak říkají místňáci) totiž vychází zatím na 70 km! To se tedy těch původních 35 v Jizerkách trochu natáhlo. Nakonec se ukáže, že ani 70 stačit nebude a ještě si to dokonce vylepším nečekaným zdravotním problémem.

Asi  tak 14 dnů před akcí mě bez příčiny začíná bolet pravá noha v kyčli, až to dospěje tak daleko, že nejsem schopný běhat. Po týdnu se podaří problém alespoň identifikovat - křivá (nová) židle v práci a zhmožděný jakýsi sedací nerv. No bezva ... týden před akcí se po 5-ti kilometrech běhu musím otočit a s vypětím všech morálních sil a nesnesitelnou bolestí se došourám domů. Dva dny před akcí se mi podaří uběhnou celých 13 km bez toho, abych si musel vzít nějaký utišující prášek.

Běh ovšem mezitím dosáhl zcela nečekaných rozměrů ... nejen, že se ukázalo, že Prahu oběhneme téměř všemi významnými lesoparky, ale rodinný rozměr přerostl do účasti mnoha dalších běžců. Ne všichni však mají čas a chuť běžet celou trasu a tak nakonec vzniká - jak to nazval H12 - téměř partyzánská akce, kdy se k základnímu oddílu postupně budou přidávat a zase odpojovat další běžci, dle svých možností či schopností. Proto bude na startu a v cíli zajištěno zázemí a na závěr dokonce společné posezení v hospodě. No to je tedy pecka ...

V pátek 27.12. odpoledne jsem v Praze, u Honzy mám domluvené přespání. Ale nebyl by to on, aby mě hned při příjezdu nečekalo překvapení. Různými úpravami trasy a přidáváním dalších kilometrů se stalo, že z itineráře vypadl proslavený "Los a Lamos Trail" a tak rovnou od metra, v džínách a ochozených městských Salomonech, se přesouváme do Prokopského údolí a s počínající nocí mi Honza trasu nadšeně ukazuje - když prý to zítra nebude, tak abych o nic nepřišel ... rychle, rychle ... než bude tma. A tak za ním stoupám po strmých skalách a snažím se nerozbít si hubu ... ale má to tu pěkné, to se musí nechat.
Večer se u Honzy schází další "účastníci zájezdu", s jeho ženou je nás tak u stolu celkem 7.

Sobota 28.12., 5:30 ... zvoní budík ... takhle nevstávám ani do práce ... Po snídani, připravené Honzovým Slunéčkem a po nezbytných přípravách se přesouváme na "start", na oddělení patologie v IKEMu. Bude tam ovšem i cíl, což bude jistě mnohem stylovější.

Je ještě tma, když krátce po sedmé několikeré pípnutí GPSek odstatrtuje další kulturně-běžeckou akci - Partyzánský oběh Prahy 2013. Je nás asi 12, po několika stovkách metrů se přidávají další dva. 

Taková setkání pak budou probíhat celý den, naše skupina se zvětšuje a zase zmenšuje ... nové tváře, nová jména ... no, moc to nepobírám, ale myslím, že to dnes není to podstatné. Myslím, že v průběhu dne se skupina rozrostla na nejvyšší počet více než 20 běžců, celkem za celý den se akce zúčastnilo běžců více než 30. Dokonce připojování běžců dosáhlo takového rozměru, že cca na 48. km čeká Martinova kolegyně z práce s občerstvením ... pití, housky, banány ... a když se najíme, sbalí zbytky do batohu a až do cíle běží s námi. To je tedy servis ...

Slunce vychází, když probíháme okrajem Prokopského údolí a Honzovým "nastavovaným" kopcem se dostáváme do bodu, který byl mým přáním ...

Dívčí hrady. Nádherné místo s probouzející se Prahou pod nohama ...

Na Hvězdě byla tlupa asi největší.

Jedna krev v Divoké Šárce.

Jsme asi tak v polovině, když zhmožděný nerv v noze začíná velmi důrazně protestovat proti jakémukoliv pohybu. Největším utrpením je znovu se rozběhnout po krátkých zastávkách. Honza si všímá, že se belhám jak invalida a tak, ač sám bojuje s bolestivým kotníkem, snaží se mě alespoň morálně podpořit. Já ale nejsem schopen mu to oplatit ... promiň, Honzo ! Na konci Divoké Šárky je už bolest taková, že uvažuju o ukončení ... ale hlava nechce. O takovou akci se přece nemůžu připravit. Ač nerad, zkouším nerv uklidnit modrými pilulkami ... trochu se to daří, ale přesto ... když se nikdo nedívá, do posmrkané rukavice utírám slzy bolesti. Ale jestli to dotáhnu na 50 km, půjčím si GPS s trasou a nějak to dojdu !!
Někde v Malešicích se ke mě opět přitočí Honza ..."viděl jsi GPS-ku?". Ano, viděl ... děkuji ... je tam 50 km, takže zbývajících 26 km už prostě dorazím !!

Od samého počátku nás Honza zásobuje nepřebernými historkami s celého světa, běh kolem Vltavy hned oživí příhodou s koupáním v mrazivé zimě v Trójském vodáckém kanálu. Tak prý kdysi trénoval jeden jeho kamarád na pobyt ve vysokých horách ... ale je to prý magor ... horolezec. No to jsem si oddychnul, že si nemusíme svlíkat kalhoty.
Vtipná historka vzniká i zcela aktuálně - zastavujeme se v Lidlu doplnit tekutiny, jdu tedy s Honzou na nákup. U kasy je trochu fronta, ale Honza bez váhání a s úsměvem předbíhá starší paní Alzheimerovou a u pokladny vysvětluje, že zde probíhá závod a my bychom dostali penalizaci za zdržení. Obratem nám ale paní pokladní nabízí vystavení potvrzení na zdržení při nákupu ... pánové Veverka a Veverka, držení 3 a půl minuty při nákupu limonády. Razítko, podpis - Lidl. No bohužel jsme nereagovali dostatečně pohotově ... škoda. Byla by to unikátní trofej do domácí síně slávy.

U Hostivařské přehrady den končí, únava se už začíná projevovat a tak Honza tasí poslední partyzánskou zbraň - zpěv. Z paměti na povrch vyplouvá jedna budovatelská píseň za druhou, některé i cizojazyčné a tak nad naší partičkou pokulhávajících běžců zní ruské písně ... doufáme, že nikdo z náhodných chodců na nás nezavolá Chocholouška.

Poslední kilometry Krčským lesem absolvujeme za asistence čelovek ... a pak je tu konec !!

Dokonale připravených 76 km, 9:55 hod, z toho čistého běhu o dvě hodiny méně ... a 7 členů "tvrdého jádra", kteří absolvovali celou porci.

Občerstvení a sprcha na patologii (normální sprcha, ne ta na plechovém stole)... a pak hospůdka, kde se sejdeme i s částí běžců, kteří se k nám připojili jen na chvíli. Závěr roku jak se patří a akce, jakou jsem za 40 let svého sportování ještě nezažil. Děkuju všem !! Nultý ročník je tak úspěšně za námi a nezbývá, než nepolevit v treninku a být dobře připraven na 1. ročník v roce 2014. Vynasnažím se ...

... rodina Veverkových.

P.S. Většina fotografií není mých ... děkuji autorům za vypůjčení.