Bramborové prokletí

..mám trochu zpoždění ... no, ale nejde vždycky všechno snadno a rychle ...

Tak se zase sešel rok s rokem a opět tu máme závod na tři kolečka kolem jablonecké přehrady aneb Mizuno Running Cup "Jablonecký Běh do pohody" ... a již potřetí můžu něco zkusit udělat s časem na desítku.

I když jak jde čas, bude to asi s těmi rekordy slabší a slabší. Zatím si ale výsledky ze závodů pečlivě eviduji a různě porovnávám ... tedy když se nikdo nedívá ... na olympiádu to ještě pořád není. Pravdou ale je - jak už jsem napsal - že jsem si počkal na pěknou kategorii, kde se občas i bedna zadaří. Ovšem podíváme-li se na věc z opačné strany, tak např. třetí místo na bedně je velice pěkné, ale v závodě, kde byli v mé kategorii pouze čtyři běžci to znamená, že jsem byl předposlední. Tak ve svých tabulkách vedu i kolonku o poměrném umístění, kde třetí ze čtyř znamená 75%, ale třetí z dvaceti je to už 15%. No ... je to stejný jak s tím Generátorem ... jen abych u toho nezapoměl i běhat.

Nad Jizerkami duní hrom vzdálené bouřky, nebe nad přehradou je ale ještě modré ... ještě, že se neotáčím!! Na startovní čáře se setkávám se známým běžcem z našeho Okoloběhu Liberce. Na odlehčení předstartovního napětí se s pohledem na černé nebe v dálce zasmějeme ..."tak co, bude to jako na Ještědu?" ... (celý den tam totiž pršelo a sněžilo). No jasně ... budou kroupy - říkám v ještě větším žertu.

Start za pár vteřin, tak se ještě trochu nacpu dopředu ... hned za startem je ostrá úzká otočka kolem zábradlí, kde se to vždycky trochu zacpalo ... když tam budu včas, ušetřím pár vteřin.
A už to letí ... snažím se co to jde, čas se zatím drží na úrovni toho loňského, tak je to dobré.

Ani jsem si nevšiml, že na konci druhého kola přestalo svítit slunce ... při probíhání cílovou zónou na začátku třetího kola ovšem vzduch nad přehradou rozechvěje hromová rána. Bouřka dorazila !! Po takovém blesku a ráně vždy následuje okamžitá průtrž ... ani teď se nekoná žádná vyjímka. Spadne pár obřích kapek a pak mi do kšiltu začnou plnou silou bušit kroupy. Druhý den jsem se na Běhej.com v reportáži ze závodu dočetl následující:
"Sluníčko a ve vzduchu voňavé jaro z lesů Jizerek. Tak začal Jablonecký Běh do pohody okolo přehrady. Jenže v průběhu závodu se setmělo, zahřmělo a z převážně svižné silniční desítky se stal docela drsný bahnitý trail."
No ...  drsný trail bych přeci jen viděl trochu jinak, ale i tak to byl zajímavý závěr. Pár kaluží se udělalo, trochu bahýnka ... běžcům, které jsem před cílem předbíhal o celé kolo jsem ani moc nezáviděl.

 

Po doběhnutí do cíle se rychle pakuju schovat do auta, i když už víc promoknout nemůžu. Trošku mi to nedošlo ... a tak druhý den čistím sedačku od bahna a ještě nějaký ten den musí doschnout sama.

Stopky ukazují o 4 vteřiny víc než vloni, takže Generátor zklamal na celé čáře. Jenže ani příští rok to už asi nepřeperu ... k věku přidám další rok a zrovna tak něco ke vteřinám.

Na výsledky tedy nemá cenu čekat a tak za chvilku už s částí rodiny, která mě podporoval svou přítomností, doplňuji knedlíkama spálené jouly. Zapípá telefon ... přišly výsledky: 4. místo v kategorii se ztrátou na bednu 19 vteřin. Sakra ... no tak třeba příště !!! Na ty procenta to bylo totiž výrazně lepší než vloni: celkové umístění 66/283 a v kategorii 4/24.

 

Uběhl týden a zase stojím na startovní čáře desítky, tentokrát ale opravdu trailové a ještě trochu těžšího kalibru. Lesní běh Kalichem vede nejen lesem, ale i do pořádných ostrých kopců a pískovcovým skalním bludištěm. Takže nahoru-dolu, schody, kořeny a skály. Je potřeba stále sledovat trať ... je snadné během jedné ostré odbočky zabloudit a vymotat se zpátky z těch skal a kamenů není jednoduché. Záznam trasy z GPS napoví ...

 

Vloni se mi v závěru podařilo si trasu o nějaký ten metr prodloužit a tak si letos dávám opravdu pozor.

 

 

V průběhu závodu trasa 3x probíhá prostorem startu a cíle, kde mě tentokrát morálně podporuje moje Terezka :-)

Snažím se nějak držet kontakt s běžci, co by mohli být v mé kategorii ... tepovka nadoraz, nohy ztěžklé laktátem už nechtějí do schodů moc běžet ... no konečně je tu cíl !! Chvilku se zamyslím, jestli zvracet ... ale nechám to napříště.

No a výsledky? Zase brambora, tedy 4. místo v kategorii ...tentokrát mi chybělo na bednu 47 vteřin, umístění bylo 4/17 a celkově 54/101.

Tak to asi nebude těma knedlíkama, klidně si přidám ... no a možná na příští rok ještě trochu potrénuju.

Nepoučen ...

... událostmi Ráje, Isac Newton s jabkalma si hraje" ... mohu parafrázovat známou písničku Pavla Dobeše na "...událostmi Baroka 2012, se stopkama Kotouc si hraje."

No je to takové to počítačové hrdinství, o kterém jsem už psal několikrát. Tak jako hrdinové akčních PC her přežívají neuvěřitelné karamboly a v nejhorším případě si berou další životy ze zásoby, tak já stejně sedím u monitoru a v aplikaci "Generátor mezičasu závodu" rozhoduji, za kolik ten který závod poběžím. Panečku ... to se to běží, nic není nemožné. Sice by asi bylo lepší trénovat někde v lese, ale takhle je to tak jednoduché ... Brdská stezka za 4:30 hod. ?? ... ťuk ťuk do klávesnice ... a je to tu !!!

Takže ta očekávaná Brdská je tady ... uvrtali mě do ní moji bratranci Veverkové při našem společném běhu "Tři řeky". Před Mníškem pod Brdy jsme přebíhali, resp. podbíhali tunelem rychlostní víceproudovou silnici, když oba svorně s pohledem na hladký asfalt praví: "Tady se běhá ta slavná ultratrailová Brdská stezka." Rozhlížím se kolem, kam že to ukazují a vzápětí zřejmě trochu nechápavě společně s nimi sleduji auta, projíždějící 100 km rychlostí kolem nás, " ...jo, tady po tý silnici ... měl bys přijed si to zaběhnout". No jasně !!! Co jinýho, než vyrazit z Jizerek a tady mezi auty, po asfaltu si dát 50-ti km ultra. Prý ale můžu být v klidu, na trase tolik aut nebude ... a občas nebude ani tolik asfaltu.
Na poslední chvíli pak tedy odesílám přihlášku, platím startovné a u již zmíněného Generátoru jasně určuji, jak rychle to poběžím. Pod pět hodin to samozřejmě nebude žádný problém (nebo snad ano ??).
V sobotu 12. dubna po páté ráno pak u Honzy ve Studůlkách vylézám z postele a po lehké snídani vyrážíme směr Mníšek. Je třeba vyrazit včas, protože - jak říká Honza - rychlostní silnici na Mníšek blokují divoká prasata !! To nám to dnes pěkně začíná ...

Na místě už to žije ... už i já můžu říct, že potkávám spoustu známých ... při pozdějším prohlížení fotek sa až sám divím. 

Za chvíli je odprezentováno, kousek se proběhnout na zahřátí, protože ráno je opravdu svěží (jen aby to pak nechybělo).

Stavíme se společně s Danem Orálkem na startovní čáru - krásně vyvedenou lepící páskou i s nápisem "start" ... tedy Dan je trochu vpředu a ještě asi tak 30 vteřin ho uvidím ... START ... no tak neuvidím. Ti lepší jsou pryč !! Jak je snadné nechat se strhnou davem, zvlášť když prvních 5 km je po asfaltu a ještě k tomu po rovině. Bohužel mě nevaruje ani rozum, ani GPS na které začíná čas na km čtyřkou. Chyba Klásek, chyba !! I v dalších kilometrech se časy drží blízko za 5-ti minutami, několikrát se opět objeví ta čtyřka ... nevím, nevím jestli je tohle opravdu moje tempo. Někde mezi 10-15 km dobíhám Sama Straku a to je zase rána pro moje ego ... samozřejmě nejde udělat nic lepšího, než dalších 10 km běžet se šéfem českého SkyRunningu. Po hodině poslouchání historek ze světové sky-běžecké scény nechávám Sama za sebou a mířím vstříc osamění a vlastní zkáze. V dáli pomalu mizí i bratranec Veverka Pražský, s nímž jsme až doposud drželi stejné tempo (o tom Náhradním ani nemluvím ... toho jsem od startu ani nezahlíd ).

Nejhorší plánovaný čas těsně pod pět hodin se zatím ještě drží, ale cíl je ještě daleko. Od 40. km se vyloženě trápím, rychlý začátek se jako bumerng vrací zpět a pořádně mě praští přes nohy, ale i přes hlavu ... jako bych to nevěděl. Ale jak říká VP, " důležité je dobře vypadat a přepálit začátek". První podmínku už ve svém věku nedoženu, ale druhá se vydařila vrchovatě.

Každý kilometr v duchu počítám, jestli to časově ještě vyjde ... no je to tak-tak, o kilometr dál je to v tahu, pak by to zase snad dalo. Tři kilometry před cílem je jasné, že pod pět to nevyjde ... poslední kilometr a zase se zdá, že možná ... zmáčknu se k šílenému tempu 6:14 ... policista na poslední křižovatce před cílem hodí úsměv a povídá, že je to v poho... už jen kousek. Mačkám stopky v cíli ... nevěřím svým očím: 4:59:56. Splněno, ale radost z toho mám pramalou. Sice jsem doběhl, ale výkon považuji za žalostný a hlavně mentálně zcela nezvládnutý ... no nějak to svedu na chorou nohu v zimě a stěhování před pár dny.

Ale hlavně že jsme se hezky proběhli ... to myslím vážně !

Na parkovišti, osamocen a skryt mezi auty se pak pokouším o nějaké zkulturnění a převléknutí do civilu. No bylo by to pěkné komické číslo do cirkusu, zvláště několik pokusů s ponožkami rozesmálo i mě samého.

Takže do příštího ultra mám zase o čem přemýšlet ... a hlavně běhat a běhat. Ještě že nás to baví !!

P.S. Děkuji Bubovi a Digimu za "půjčení" fotek.

Svět vzhůru nohama

To se to v poslední době pěkně všechno sešlo... tak se to pokusím nějak rozplést a zaznamenat.

Oběh Prahy byl za námi sotva týden, když jsem nahrubo naklikal další COM, samozřejmě Liberec. Ale jakákoliv myšlenka na dlouhý běh byla zatím nekonecně vzdálena... jak už jsem psal, zdravotní problémy dovolily tak akorát pomalé pajdání. Myšlenka trasy ale byla zaseta a tak jsem měl motivaci a přípravou běhu se bavil alespoň u počítače. Stejně jsem uskutečnění oběhu neplánoval dříve jak na jaře či dokonce v létě. Takže času dost na přípravu a dohánění treninku.

Koncem ledna jsem konečně začal trochu pobíhat s již menší bolestí v noze a s trasou COM-L v hlavě. Asi tak polovina trasy COMu byla pro mě zcela neznámá a vlastně jen sestavená v mapě. Bylo tedy jasné, že tyhle úseky musím pořádně prozkoumat, abych pak nebyl za trubku a nebloudil s partou běžců někde po lesích.

Na konci února bylo zřejmé, že délka trasy se bude nebezpecně blížit 60-ti km, ale neznámou naštěstí zůstane pouhých cca 5 km. Všechny ostatní úseky jsem už postupně stihnul proběhnout ... naštěstí ... protože termínu se chytil "manažer projektu COM" VP a jasně to všem naservíroval ... poběží se ihned, nejpozději však do konce března, stejně není žádný sníh, tak co. To se ale s tím sněhem nakonec pěkne seknul !!

Takže bude potřeba sebou hodit ... když to VP nařídil, to se nedá nic dělat, ještě by mě třeba vyloučil (nevím sice odkud, ale ono by se něco určitě našlo). Takové sepsání Zajímavostí trasy bylo docela náročné.

Pak je tu poslední únorový den ... a další kotrmelec. Stěhujeme se !! Sice jen asi o dva km, ale zato blíž k lesu ... na samý kraj města, přímo na úpatí Jizerek, přímo pod můj treninkový kopec. Odtud lesem dojdu třeba až na Slovensko. Joj, to se to bude běhat !!! Ale zatím běhám jen s krabicema nebo třeba s pračkou nebo ledničkou ... pěkně po úzkých točitých schodech ze čtvrtého patra. Nevím jestli tenhle trenink bude pro COM k něčemu platný. Ale jiný prostě zatím není.
První březnový týden tedy uplynul nošením krabic a jejich zarovnáním v jedné místnosti až po strop ... bezva. Pak bylo třeba vyřešit pár drobností, jako třeba že netopí topení, voda v kuchyni teče za dřez a že třeba nefunguje sporák. Ale za tu lokalitu a výhled z terasy na celé město a na Ještěd to stojí.

Konečně přišla volná chvilka, kdy to nejnutnější je hotovo nebo alespoň úspěšně odloženo ... venku je 20°C, za týden COM a tak je třeba vyrazit do lesa. A tak zase vytahuju ty krabice, kdeže mám vlastně něco na běhání ... no naštěstí to dopadlo. Ale nějak to tak přišlo, že výběr bot se zúžil na jediný poslední pár ... ty ostatní to už mají za sebou a nebo jsem je nějak rozdal svým dvěma synkům ... nějak se mi totiž asi "rozplácla" noha. Ty poslední boty jsou ale velké, byly totiž na zimu a tlustou ponožku do sněhu. Nějak to ale neřeším, venku je 20° a tak samozřejmě beru tenké letní ponožky, krátké tričko i kalhoty a jsem venku !! Mám za sebou první kilometr běhu ... a svět se otáčí vzhůru nohama !! Běžím si takhle z mírného kopečka po kamenité cestě z pěkné hrubé jizerské žuly. No a jeden ten balvan si počíhal na tu moji velkou botu a trochu ji přibrzdil za volnou špičku. Následovala zcela exkluzivní držka přímo na ty kameny, končící regurelním kotrmelcem přes hlavu a záda. Jau ... to byla pecka!! Pomalu se zvedám ... asi dobrý ... odřený ruce, loket, koleno a lýtko, na záda si naštěstí nevidím, tak si říkám, že to triko se mi lepí určitě potem. Radost má akorát pes ... konečně jsem asi pochopil, že po čtyřech to jde líp. Krve jak z prasete, nevím kde ji otírat dřív, trochu je to naštěstí utěsněný hlínou ... a tak běžím dál. Uběhnu další kilometr a tentokrát si na mě počíhal velký kořen. Držka jak přes kopírák, trochu zaschlé rýhy se opět prohlubují. Hajzlpapír coby obvaz už došel, takže nezbývá než to nechat téct ... otáčím to domů, takhle to dál nejde !!
Ve vaně mě moje Terezka odrhne rejžákem na podlahu ... prý aby to bylo čisté a nehrozil nějaký zánět. Když to přestane téct i po téhle epizodě, sedám do auta a okamžitě vyrážím pro nové boty. Jak to dodatěčně okomentovali oba Veverkové, prý je třeba získat Novou Stabilitu a jedině ignorant by mohl koupit jinou značku než New Balance. Naštěstí jsem tenhle požadavek splnil.

No a je tu víkend V a zítra den D!! Organizačně je všechno snad připraveno, na přihlášce tak asi 20 lidí ... to bude paráda. Venku opět 21°C, ale předpověď příliš příznivá není. V podvečer volá Honza, jestli tady už prší ... skoro až rouhačsky říkám, že pere slunce a vedro jak v létě. 
Opět se svět otáčí vzhůru nohama ... za 30 minut se obloha zatáhne, tma jako v noci, přichází bouřka s blesky a déšť. Předpověď se naplňuje, teplota padá dolu rychlostí 2° za hodinu. Tak to jsem zvědav, zda budou všichni soudní a svou zítřejší účast včas odřeknout. Rodina Veverkových ale ještě potvrzuje, že běžíme ... třeba sami.

Ráno střídavě prší a střídavě leje ... a na místě srazu jsou všichni přihlášení! Svou účast tak vzdal pouze jeden místní biker, který se rozhodl nás doprovázet na kole ... ale prý bylo tak hnusně, že ho ani nenapadlo vylézt ven :-)
V 9:00 vybíháme na 58 km deštivého běhu. Venku je 6°C a tak jen napůl vážně říkám, že na Ještědu bude sněžit. To je ale přece blbost, to bychom to museli opravdu zabalit. Pomalu tedy ukrajujeme z trasy, míjíme jeden plánovaný bod za druhým a zdá se, že nikomu déšť a zima nevadí. Občas ukazuju do mlhy a deště, co bychom viděli kdyby ... a všichni říkají: "no krása". Pořád si říkám, kdy přijde to rozhodnutí a ostatní mě pošlou "tam", rozumně to ukončí a vyrazí někam do tepla a sucha. Ale stále nic.
200 výškových metrů pod Ještědem začíná sněžit !! Na Výpřeži bude naštěstí připravené auto se suchými věcmi a připravené odvézt případné "mrtvoly". Svlékáme zcela promočené oblečení i boty, za asistence Terezky se snažíme nasoukat do suchého a pokračujeme dál na vrchol Ještědu. Kolem je bílo, sněží vodorovně, věž je olepená sněhem. 

Svůj běh tady končí Martin z osobních důvodů (chápu, to co prožil minulý týden je třeba pořádně rozdýchat) a Sam, který se bez rukavic obává obnovení omrzlin. Šest nových tváří se ale přidává. Dva chlapi ano, ale co přesvědčuje čtyři dámy k běhu v takové slotě, to nevím. Přece to nejsou stejný magoři (magorky?) jako my ?? Nakonec se ukazuje - s prominutím - že jsou.
Po 8:30 hodinách jsme opět ve městě, jsme v cíli. Teplo, horká sprcha, výborné jídlo a nezbytné pivo v hospodě ... to byl závěr, jak má být.
Neskutečné - klobouk dolů před všemi, kteří v tak šíleném počasí trasu absolvovali a ještě z toho měli radost. Počasí bylo jediné, co neumím zajistit a tak Vám všem děkuji, že jste mě v tom nenechali samotného.
Děkuji své Terezce za celodenní asistenci a ježdění autem od čerta k ďáblu - na Výpřeži nám svou přítomností zachránila holé životy.

V úterý, tedy dva dny po absolvování běhu, jsem dostal otázku, kdy prý si to dáme znovu, abych mohl ukázat ta panoramata !!!
Vy fakt nejste normální ... ale přesto říkám: "Kdykoliv".

P.S.

Bubovy fotky najdete zde, Pavlovi fotky najdete zde.

A ještě jednou odkaz na trasu a zajímavosti.

Běhám, tedy jsem.

Asi bych se měl všem omluvit za mírný pesimizmus v minulém příspěvku, ale když jsou dny, kdy si nedokážu ráno obléct ponožky, aniž bych si k tomu musel lehnout, tak mě to fakt trochu se**. Je ale pravda, že takovou morální podporu od běžeckého světa (toho mého, malého) jsem nečekal a tak je dobře, že jsem ten provaz nenašel. Hned v neděli to odhalil Advid, kdy mě skrytě "vymáknul" na kraji lesa, jak to opět rozběhávám.

A tak jako Kniha Knih píše o vstávání z hrobu, tak i já jsem pomalu vylezl z toho svého běžeckého ... a vyrazil do lesa. Je pravda, že jsem se o běh pokoušel stále, ale v lednu jsem toho dal sotva půlku, než v předchozích měsících. Ale pak najednou přišel ten den, kdy jsem poprvé po 5-ti týdnech běžel ne bez bolesti, ale bez omezení hybnosti ... no tedy skoro bez omezení. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem desítku po ledovatých lesních cestách dal za 6:30 na km.
Skoro se slzou v oku jsem tedy hned o víkendu vyrazil na delší okruh, do neznámých míst ... v přípravě dalších plánů. Ano ... tohle se stalo již před dvěma týdny. Dva víkendy teď už tedy běhám daleko od svého "rajonu", abych poznal cesty, kde jsem ještě nebyl.

Už se TO totiž chystá, ovšem s velkou novinou přicházím jaksi s křížkem po funuse. Ale vždyť je to vlastně jedno ... je to v "rodině" a informace od bratranců je jako by byla i ode mne. Že jsem zapoměm říct o čem je řeč ?? No přeci o dalším dílu COMu !!! Tentokrát je to moje polívčička ... LIBEREC !!!

 

V průběhu předchozích COMů (více čtěte nejen u mě , ale i Honzy nebo Martina) zpracování informací bylo stále obsáhlejší a sofistikovanější. Nelze tedy, než nasazenou laťku opět kousek pozvednout a přípravu udělat, když už ne lepší (to lze asi težko ... ale kde se to zastaví, že?) tak alespoň obsáhlejší.

Takže teď jasně a bez narážek, kterým rozumí jen ti "co vědí"...

Obecně prospěšná společnost "Cesta okolo města" připravila na 23. března 2014 další díl svých zelených okruhů, tentokrát - jak již bylo řečeno - Okolo Liberce. Celá trasa má 56 km a 2100 m převýšení a s trochu větším rozmachem obkrouží celé město, tak aby pokud možno obsáhla co nejvíce významných bodů. Jsme v horách (skoro) a tak trasa nebude jednoduchá a svůj díl přípravy to bude chtít. Ne všichni jsou však "ultra(magoři)" a tak pro mimoliberecké je připravena možnost běžet jen 1. nebo 2. polovinu trasy, místní se pak můžou přidat a též odpojit kdekoliv, dle toho jak si sami zajistí dopravu. Odkazy na veškeré podrobnosti jsou uvedeny níže. Prosím použijte dokument "Přihláška" a do této doplňte potřebné. Není to nic závazného, nikde se nic neplatí, je to jen pro náš přehled, případně pro dostatečně dimenzovanou rezervaci hospody. Udržujte tuto informaci aktuální, když si to tedy den předem rozmyslíte, zapište to do přihlášky také ... nejde o život ...
Některé dokumenty ještě nejsou dokončené (je to v nich poznamenáno), tak sledujte vývoj.

Odkazy.

Informace o termínu a čase, dopravě, místě startu atd:

Přihláška - jen info pro nás, zcela nezávazná záležitost, nic se neplatí.

Trasa - běží se proti směru hodinových ručiček

Itinerář - značení a popis trasy, kilometráž

Zajímavosti na trase - kulturně historický exkurz po významných místech trati. Stačí přečíst prvních 38 stran, bude se zkoušet ... tak ať nepropadnete

Na vše a všechny se netrpělivě těší organizační výbor COM: VN, VP a VS

Nervus ischiadicus

Je půlnoc a běžci jsou už dvě hodiny na trati ... tedy samozřejmě mám na mysli Honzu a Ledopádovou 100 v Lužických horách. Já sedím doma a pouštím si už bůhví kolikátý běžecký video ... a truchlím a smutním. Měl jsem tam totiž být s ním a mělo to být mé první překonání magické hranice 100 km. Ale osud či kdo to chtěl jinak ...

Asi tak 14 dnů před Vánocemi jsme si udělali Ježíška i v práci a koupili jsme si nové židle ... fakt pěkné. Těšil jsem se na ni, neb celý pracovní den sedím u počítače ... a tak nebudu shrbený, sešlý a utahaný a veseleji a rychleji se mi bude po práci běhat. Jenže ten osud ... vlastně ne, osud, ale nějaká debilní (určitě čínská), nakřivo vyrobená a smontovaná židle!!

Asi tak po týdnu mě začala lehce pobolívat noha, tak nějak divně zevnitř, jako od kyčle. Při běhání jsem musel trochu zpomalit ... no ale - říkal jsem si - to rychle rozběhám. Nerozběhal !! A jeden den někde těsně před Vánocema jsem se musel na své lesní trase otočit a domů jsem se sotva dobelhal. Tak ... to je tedy paráda! Za pár dnů se chystala velkolepá běžecká akce - Partyzánský oběh Prahy a o ten nemíním v žádném případě přijít. Nepřišel, ale úplně ideální to nebylo (už jsem to popsal v předchozím příspěvku).

Co se mi vlastně stalo a jak to souvisí s tou židlí ? Ptám se kamarádů běžců a doktorů, zkoumám tu zasr**** židli. Takže ... židle je aušus a je napříč skloněná asi o 2-3 cm. 10-ti denní sezení a balancování v křivém posedu tak způsobilo skřípnutí "sedacího nervu" ... a netu píšou:

"Nervus ischiadicus neboli sedací nerv je jedním z největších a nejsilnějších míšních nervů, který inervuje převážnou část dolních končetin. Tento nesmírně důležitý nerv vystupuje ze spodní části bederní páteře a křížové kosti. O jeho funkci se většinou dozvíme až ve chvíli, kdy začneme pociťovat náhlou bolest v dolních končetinách. Je to proto, že i tento orgán stejně jako každý jiný ohrožují zánětlivá onemocnění, ke kterým může docházet vlivem nejrůznějších změn anatomických struktur.

Nezaměnitelným projevem zánětu sedacího nervu je prudká bolest, která může vystřelovat do vnější strany stehna a šířit se nohou až do oblasti chodidel. Zhoršení pak nastává při předklonu, kašli nebo kýchnutí. Bolest bývá velmi intenzivní, bodavá až palčivá. Nezřídka zánět sedacího nervu zhoršuje kompletní funkci celé dolní končetiny, která se pak projevuje slabostí, vedoucí až k podlomení a možnosti pádu, nebo k téměř úplné nemožnosti pohybu.

Doporučuje se klid na lůžku, nejlépe s tvrdou matrací a užívání léků. Kromě toho Vám lékař může předepsat trakce bederní páteře, zábaly (studená na výrazné bolesti, teplé na dlouhodobé mírnější bolesti), vířivou vanu nebo střiky. Regeneraci nervu urychlí také pulsní magnetoterapie. V případě, že žádná z těchto terapií nezabere, je nutno přistoupit k operaci."

Bezva, co ...

A pak začal můj celoměsíční boj především s hlavou - běhat a nějak se to samo rozhýbe nebo odpočívat a ono se to samo vyléčí ?

A tak 2-3 dny běhám a pak se další 2-3 dny belhám jen do práce a z práce, nadávám si, že nevydržím v klidu ... a pak zase běhám ... a nadávám ... a běhám ...

Když už se zdá sebevražda neodvratná, vymyslí Leona dodatečnou oslavu Honzových 50. narozenin. To mi na chvíli vlije novou krev do žil, protože celý večer se mluví jen o běhání ... běhá se Western States, obíhá se kdejaké město, Brdská, Silva, naše plánované francouzské UT4M ... běží se z Prahy na Sněžku ...

Jenže pak už jsem musel s definitivní platností zrušit svou účast na L100, aby se Honza mohl připravit na to, že poběží sám ... fakt mi to je moc líto, Honzo omlouvám se, že jsem tě v tom nechal. Ale ty jsi stejně borec jiného formátu a tak spíše nebudeš mít brzdu ...

No ... než jsem se propsal až sem, uplynula další hodina a půl ledopádového běhu. Já jsem zrovna na vedlejším monitoru doběhl nějaké ultra v Dolomitech ... pošlu příspěvek na web, vypnu počítač, sundám lustr z háku a kouknu se, kam jsem uložil provaz ...

Nebo že bych to ještě zítra zkusil rozběhat ???