1000 mil

...aneb Jak jsem se dostal k běhu.

To bylo tak...no trošku to začalo zadrhávat ve škole (střední..před více než 33-ti lety) a tak jsem praštil s reprezentací v ploutvovém plavání a dal se na atletiku, aby vybyl nějaký čas dát školu do pořádku. Trochu jsem poběhal na dráze a šel na dva roky na vojnu (kdopak si to ještě pamatuje ??). Atletika mi dokonce přihrála možnost nastoupit do Vojenské tělovýchovné jednoty a v atletice dál pokračovat na vojně. Proběhal jsem tak celé dva roky, nejen na dráze, ale i při dlouhých bězích po okolních lesích a polích. Oblíbený byl běh do 15 km vzdálené vesnice, do hospody - jak jsme říkali - "k babičce do kuchyně" na jedno pivo a zase 15 km zpět. Treninkovou evidenci jsme si nevedli, ale naběhali jsme toho hodně. A úspěch se brzy dostavil - zničil jsem si nohy. Kromě různých výronů, či měsíce stráveného o berlích, mě bolely holeně a kolena jen jsem na běh pomyslel. A tak s návratem do civilu skončily běžecké boty na dně skříně a já si řekl, že už nikdy.
Jak jsem řekl, tak jsem udělal. Od té doby jsem neběžel !! Pravdou tedy je, že jsem neběžel na suchu...jinak běžky a kolo...a pak zase kolo.

A pak přišel rok 2011...po (jako obvykle) 120-ti kilometrové devastující účasti na rakouské bikové kultovce Salzkammergut Trophy (jednou napíšu) trošku opadává motivace. Ve spojení se zvýšeným pracovním úsilím je to vražedná kombinace - 6 týdnů jsem si nesedl na kolo. Omluvu známe všichni (možná)...není čas. A tak jsem si vzpomněl, že před Vánocemi 2010 jsem si koupil za zlevněných 900,- Kč běhací Ádošky (vůbec jsem netušil, jaké boty si kupuji a tak to bylo jako s tím kolem - byly červené) ... a že zkusím běhat. Tenkrát po těch Vánocích to nějak neklaplo, byl jsem asi tak třikrát na sněhu 5 km a zase jsem to uložil.
"Ale teď v nouzi se nám hodilo, že vloni..." jsem si ty boty koupil. 10. září 2011 jsem vyběhl (po 28 letech...) a už jsem nepřestal. Od té doby běhám tak každý druhý den..jak se mi chce...něco kolem 10-ti km, za světla, po tmě, za slunce i deště nebo sněhu, všechno v lese, v kopcích. Když bylo v zimě nejhůř, kroužil jsem potmě po chodnících městem, když je krásně vybíhám dál do hor. Můj nejdelší běh zatím měřil 33 km s 1100 m převýšením.

Proti kolu je běh úžasný ve své jednoduchosti...obuju se a běžím. Vypravit se na kolo byl vždycky porod...než se oblíknu, obuju, zkontrolovat kolo, všechno dofoukat, nářadí, oblečení na cestu z kopců dolů...a pak vyrazit nejmíň na dvě hodiny, jinak to nemá skoro cenu. Když pršelo - nešlo to, byla tma a zase to nešlo. Běh tyhle "překážky" vůbec neřeší. Prostě běžím... A ještě jedna velká, zásadní výhoda proti biku...od té doby, co běhám, jsem ještě nepíchnul.

Blíží se konec prvního roku mého běhu a s ním i kulatá meta...není to sice asi moc, ale uběhl jsem právě 1000 mil !!
Tak ... co dodat ?? Asi nic, běžím dál.

P.S. Tahle fotka byla zveřejněna na serveru Běhej.com a je z jednoho jarního závodu. Ale...fakt boty a nohy v ústředním motivu jsou moje...no to je ale náhodička !! (Honorář ještě nedorazil...)