Pohledy odjinud (4.část)

Venku pěkně mrzne a tak kdyby vám při běhu byla zima, mrzly ruce či kdoví co jiného, vězte, že může být hůř !!

Bivak, 1986

Slunce zapadlo, letní žár ustoupil nočnímu chladu, pod skalním převisem hoří oheň z borových větví a pískovcové věže Skaláku se ztrácejí v černém nočním nebi. Zítra ráno pokračujeme v lezení a teď plánujeme, co všechno vylezeme.

Tak takových nocí jsme prožili desítky a nikdy nás nenapadlo spojovat je se slovem "bivak". To slovo pochází z francouzštiny a znamená "tábor v poli". Pro nás byl pojem bivak vždy spíše spojen s představou velkých hor, sněhu a ledu. A tak právě první zimní bivak byl pro nás velkou zkušeností. Vlastně ani nešlo o žádnou horolezeckou akci, ale o "pouhý" lyžařský přejezd Velké Fatry.

Čtyři lidi, dva stany, běžky. Poprvé budeme skutečně bivakovat ... jsme mladí a silní ... nic nás nepřekvapí. O pár dnů později už ale budeme vědět, že překvapí a tak jako ještě mnohokrát později, nebudeme připraveni na všechno.

Slunce zapadlo a mráz přituhuje, když mezi několika stromy na okraji planiny stavíme stany. Náš stan je "áčko" s jednoduchou střechou, což nám - jako řada dalších věcí - připraví řadu nemilých překvapení. Z batohů nejprve vyndáme ešusy, ovšem ne na jídlo, ale na odházení sněhu, abychom mohli postavit stan. Lehké, malé lopaty jsme tenkrát ještě neměli. Protože stan je pouze áčko, první zápas nám připtaví tyče, bořící se neustále do sněhu. Jen co to nějak vyřešíme a je tu další problém - kolíky ve sněhu fakt držet nebudou. Zato je můžeme dva dny nosit v batohu na zádech. O sněhových kotvách jsme ještě neslyšeli.

Konečně můžeme vybalit batohy a začít chystat večeři. Nejpracnější je získání vody, roztavení sněhu totiž trvá velmi dlouho. Konečně je vody dost a můžeme začít vařit. Ze sáčků vysypeme polévku, pár minut a budeme jíst. Ovšem je tu další nečekaný problém. Vařič s ešusem je třeba neustále držet, jinak se při prvním neopatrném pohybu může vše rozlít. A je to tak - jeden špatný pohyb a večeři máme ve spacáku. Škoda ... ale teď už to máme nacvičené. Sníh je za chvíli opět roztavený, další polévka vysypána do ešusu a za pár minut budeme jíst. Vařič pečlivě hlídáme, ale opravdu stačí jeden malý neopatrný pohyb .. a polívku máme opět ve spacáku. Čaj k večeři sice nebyl tak výživný, ale byli jsme moc rádi, že alespoň ten jsme si nevylili.

Boj s váhou batohů jsme jistě prohráli už doma a ramena teď máme otlačená až do pořádných modřin. Bohužel při vyřazování zbytečností podlehly i karimatky. Nejsme přece žádný slaboty a vyspíme se i na tvrdým. Ale ne na studeným ! A tak v průběhu noci pod sebe postupně naskládáme všechno, včetně náhradních ponožek. Nepomohlo nic. Karimatky tedy raději již nikdy nevyřazovat !

Konečně je ráno a na řadě je teď jednoduchá střecha našeho stanu, resp. krystaly ledu a sněhu, které se usadily na její spodní straně. Je to vlastně pára z našeho dechu, která během noci zmrzla do zmíněných krystalů. U dvouplášťových stanů tato pára projde vnitřní střechou a zmrzne až na té vnější. Teď ale opět stačí jeden pohyb a všechen led končí v našich spacácích. Dokonalý budíček !

A do pětice: spát se musí pohodlně a tak všechny zbytečné věci putují ven před stan, bohužel včetně našich bot. Do rána je mráz proměnil na kámen a tak nejméně půl hodiny trvá jejich rozehřívání pod bundami, zatímco kamarádi netrpělivě čekají. Poučením je, že boty patří v zimě zásadně do spacáku !

Z prvního zimního bivaku se budeme vzpamatovávat celý týden, ale teď už jsme opravdu borci. Nebo ještě ne ??

 Tak ... a teď se jděte projít ven jen v tričku, chvilku tam vydržte a až vám bude fakt kosa, tak vězte, že to by byl teprve začátek. Zimní noc je dlouhá.