pátek 1. března 2013

Klid před bouří

Nic se neděje ... žádné závody, žádné daleké běhy přes hory ... ticho po pěšině. Až se mě někteří ptají, co se děje, že se nic neděje - tedy, že nějak nepíšu. A o čem asi tak ?? Zima, sníh, tma ... "idelální" na běhy lesní samotou.
Po lednovém Icemanovi jsem trochu polevil, moc se mi do té tmy opravdu nechtělo a sváděl jsem tak spíš boj s vlastní leností. Nebýt psa, určitě bych ten boj vyhrával častěji a nikam nešel. Nejde však o smutné psí oči, prosící u dveří, ale spíše o to, že jakmile si večer po celodenní pracovní honičce sednu, udělám si kafe, vezmu nějaký ten koláček a pustím telku, už mi skočí na hlavu s nějakým roztrhaným chlupatým nesmyslem v tlamě a ve snaze vybít nastřádanou energii, chce se prát a přetahovat či jinak mi to kafe rozlejt. A tak raději jdu, dáme si svých 12-13 km zasněženou lesní tmou...

Na delší běhy se tak vlastně dostávám jen díky běžkám, ale i tady jsem nějak zpohodlněl ... tentokrát v té logistice. To musím vzít auto, odjet nahoru, přezout jiné boty, mít pokud možno namazané lyže ... při běhání tohle neřeším. Ještě vloni jsem jezdíval i v pracovním týdnu ... po práci jsem vyjel autem na Jizerky a ve tmě s čelovkou objel klidně 30 km. Paráda ... podobných pomatenců jsem sice pár potkal, ale jinak jsem měl stopy sám pro sebe. Teď tohle supluju během "na suchu". Nedávno se mi ale větší absence běžek pěkně vymstila ... dal jsem si o víkendu skate 50 km s 1000 m převýšením. Fyzička z běhu se zdála dobrá ... 3:45 hod. mi přijde jako slušný čas ... ovšem nesymetrická zátěž rukou způsobila, že následující týden jsem si připadal jak s vykloubeným ramenem a ranní oblékání byl slušný oříšek. No prostě něco za něco !!

Tohle ovšem platilo jen do této středy, než mi v práci pinknul mail ... bratranec Veverka píše ... cituji:
"Ubytování potvrzeno, zabookoval jsem to raději až do neděle, bůh ví co se bude potom dít, že ..."
Tak ... studený pot na čele a třes rukou. Už se to nedá přehlížet a dělat, jakože nic. Velká Věc se neodvratně blíží. Před námi je poslední měsíc ... nezbývá, než se pustit do přípravy. V treninku by to chtělo prověřit fyzičku něčím delším, v logistice je třeba připravit dopravu, napsat a vyrobit itinerář - jasný a přehledný i v noci. Do hry vkládáme celkem čtyři GPSky - dvě velké mapové, dvě náramkové běžecké na záznam trasy, abychom pak mohli vyhodnotit, kde soudruzi (to jako my) udělali chybu.
Další Veverkův mail ve čtvrtek ... posílá mi svůj domácí úkol, který si sám iniciativně uložil ... zpracovaný itinerář. Detailní popis trasy, značení, kilometráže, převýšení a všech upozornění na nezvykle ostré a nepřehledné odbočky. Abych to přečetl i bez brejlí, tak to dá dvě strany A4. Pěkný počin !!
Nové boty pomalu rozběhávám (300 km by do závodu mohlo stačit), po krámech prohlížím a nakupuji ty správné ponožky, z nichž jistě nebudu mít puchýře. To mi připomíná, že ještě musím koupit nějakou pořádnou lepící pásku, co bude dobře držet černé nehty, aby pak neupadly úplně. Fuj !
Začínám taky pomalu shromažďovat všechny možné enegretické gely, šlehy, magnézia, zelený ječmeny a chia ... až to všechno sežeru, poletím jako raketa. Nebo ne ??

Včera jsem si na Běhej.com přečetl článek, jak si máme my začátečníci vybírat závody ... prý je hlavně důležité se přihlásit ... pak už se nedá cuknout a je to dobrá motivace. Tak já to tedy prásknu ... přihlásili jsme se jako úplně první, pár vteřin po otevření registrace. Jo, ještě vlastně na co, že ... prosím pěkně na HORSKOU VÝZVU.
Tak ... a je to venku, to se mi ulevilo !! První závod startuje 5.dubna ve 23:30 v Jeseníkách. GPX soubor ze stránek závodu ukazuje 64 km a skoro 2900 m převýšení. Teď, když jsem to napsal, tak ani nevím, jestli se mi fakt ulevilo ... S takový typem závodu nemáme žádné zkušenosti, je to krok do neznáma. Sice jsem kdysi absolvoval pár (5) lyžařských běžeckých 24-ti hodinovek, ale vždy ve dvojici, kdy jeden může odpočívat. Nejdelší souvislá horská lezecká akce trvala sice 14 hodin, ale taky se dalo chvilkama sednout. Tady to bude furt, žádná pauza ... jen za své. Snad tedy jen neztratit optimismus. Nevím, jestli to bude stačit ... ale jak se říká, "je to v hlavě". Uvidíme ...


No nic ... jdeme se raději tedy trochu proběhnout, aby to vypadalo, jako že trénuju ...

Jsme zpátky doma z té lesní tmy, pes je vykoupanej, já taky a tak si sedám ke kompu dopsat zanedbávaný blog ... jenže končím dřív než začnu. Na hlavu mi skočí chlupatá bílá mokrá koule s nějakým roztrhaným chlupatým nesmyslem v tlamě ... a rozleje mi kafe. No to bych ho snad musel zabít !!!

2 komentáře:

  1. :).. ses borec a s tim psem.. no jak u nas,:) akorat protoze deri nemuze byt uvnitr, tak je u me v klubovne (zena ma alergii), tak nemusim koupat..
    Horska vyzva... fakt drsny. hlavne i to (mozny)bloudeni, u me temer jisty..:)
    budu na dalku fandit a tesit se na skvely report.
    proste tak jako tak to nebude mit chybu. to je mi jasny. [psano se psem na kline, jednou rukou:)]
    msf! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Jestli tě to povzbudí, zde je můj zážitek z horské výzvy v jeseníkách z předloni http://bezimzivotem.blogspot.cz/2012/03/mountain-challenge-jeseniky.html Nevím, kudy vede trasa letos, protože jdu až Šumavu. Každopádně je to krásný závod, určitě si ho užiješ. Držím palce!

    OdpovědětVymazat