První víkend v dubnu je naše velké datum a první utra, první skutečný UltraTrail Running - Horská výzva. Víkend před tím jsou Velikonoce, což mě přivádí na myšlenku dalšího pohledu odjinud. Pak už asi vše zastíní Ultra dojmy. S Velikonocemi se totiž pojí opět jedna má vzpomínka na Himálaje ...
Těžká zkouška
Svatý Matouš ve čtvrté kapitole svého evangelia píše: "...Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen ... Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl."
Čtyřicet dnů postu, od Popeleční středy až do Zeleného čtvrtku, už asi nikdo z nás neprožije. Někdo možná zkusí půst alespoň na Velký pátek a je-li půst opravdu přísný, je Bílá sobota jistě skutečným vysvobozením. Poznání alespoň částečného postu bylo kdysi pro nás zkouškou z nejtěžších.
Je říjnová noc roku 1991 ... prší, ale naše nadšení nemůže být větší. Jsme totiž v Nepálu, jsme v Himálaji ! Vystoupili jsme z autobusu a teď, zcela osamoceni, stojíme uprostřed vesnice Charikot. Je noc, nesvítí jediné světlo, voda teče ze střech a nám za krk. Během hodiny se nám ale podaří sehnat nocleh a pak už ve spacáku nedočkavě čekáme na nový den. Vstoupíme do hor, které jsou zcela jistě snem každého horolezce. Teď ale ještě ani netušíme, co nás za pár dnů čeká - totiž zkouška hladem či půstem takovým, z něhož není úniku.
Stoupáme horským subtropickým pralesem, podél obrovských peřejí ledovcové řeky Tame Kosi. Za dva dny bychom měli přejít řeku na druhou stranu a vstoupit do údolí Rollwaling, jímž po osmi dnech dosáhneme sedla Trashi Lapsa a ve výšce 5.756 metrů nad mořem vstoupíme do oblasti Khumbu, do oblasti Mount Everestu. Údolí Rollwaling však není běžně přístupné, nejsou zde žádné možnosti ubytování ani stravování. Na všechno musí být výpravy vybaveny a připraveny samy. Je tedy důležité, abychom se před vstupem do údolí dostatečně zásobili jídlem, protože žádné vlastní s sebou nemáme.
Po dvou dnech cesty dnes tedy překračujeme řeku Tame a vstupujeme do údolí. Na okraji vesnice Sangava Khola složíme ráno stan a po šálku čaje odcházíme. Bez snídaně, protože i místní mají příliš málo na to, aby se s námi rozdělili. Ještě máme dva dny na získání zásob, pak už žádná šance nebude. Podle místních informací nám zbývají ještě dvě vesnice.
Dnes je středa a když se po letech dívám zpět, mohla by se zdát, jako by byla Popeleční. První den zkoušky je za námi, ale zatím netušíme, jak dlouhé postní období nás čeká.
Den druhý. Bening je největší ze tří vesnic, ležících v údolí. Po dlouhém pátrání nacházíme dům, v němž jsou ochotni nám upéct alespoň placky z mouky. Sníme každý jednu, velikosti tak trochu silnější české palačinky, deset zbývajících ukládáme do batohu. Deset pro všechny tři. Nic moc, ale naděje stále žije v podobě vesnice se zvláštním jménem Na, ležící ve výšce 4.200 metrů.
Přicházíme tam pozdě večer a za chvíli je jisté, že další dny budou trochu komplikovanější. Vše co nám zdejší horalé mohou nabídnout, je šálek čaje. Neodmítáme.
Den třetí. Ráno se musíme co nejrychleji vrátit zpět do Beningu pro jídlo. Jaké je však naše zklamání, když celou vesnici nacházíme prázdnou. Blíží se totiž zima a tak právě včera poslední zbývající obyvatelé opustili svá horská obydlí a přestěhovali se do teplejších domovů hluboko v údolí. Tam se už za nim vydat nemůžeme, čas je neúprosný a musíme pokračovat dál, vzhůru k chladným vrcholům.
Pečlivě dělíme všechno jídlo - tedy deset placek, pár krajíčků chleba a sáček ovesných vloček - na šest dílů, šest dnů, které nás snad čekají do prvních vesnic v Khumbu. Každá z šesti hromádek bude ještě rozdělena na další tři ... to bude naše denní porce.
Nemáme žádnou přesnou mapu, veškeré informace o nadcházející části cesty jsme čerpali z knihy novozélandského horolezce Petera Hillaryho. Takže osm dní na celý Rollwaling je spíš naším přáním.
Den čtvrtý. Doháníme švýcarskou výpravu, jejichž cíl je stejný jako náš - tedy projít Rollwalingem. Diví se, kde máme nosiče se zásobami a vybavením. Sem se přece bez nich nechodí, a tak nevíme jestli opravdu věří tomu, že jsme zde sami. My zase nemůžeme uvěřit, když vidíme, že jeden z nosičů nese na zádech skutečný sporák na benzín !! To musí být paráda uvařit si něco pořádného.
Den pátý. Večer přicházíme do sedla Trashi Lapsa ... podařilo se ... Rollwaling je za námi a tak ani nemyslíme na to, že jsme dnes večer snědli poslední díl jídla. Do první vesnice v údolí Khumbu nám zbývají ještě tři dny.
Den šestý. Venku je ještě tma, když snídáme teplou vodu a vyrážíme na samotný vrchol našeho treku - horu Parchamo, vysokou 6.273 metrů. Je deset hodin dopoledne, když stojíme na vrcholu a v dálce na východě vidíme poprvé nejvyšší horu světa.
Den sedmý. Probouzíme se v údolí do mrazivého rána. Včera večer jsme sestoupili pod pásmo sněhu a potok vedle stanu sliboval, že se ráno alespoň napijeme. Nenapijeme ! Voda přes noc zmrzla až na dno. Dnešní pochod je krátký ... po několika hodinách zůstáváme u prvního kamenného stavení. Je prázdné, žádné jídlo nebude. Jsme unaveni ... půst je tak dotažen do úplného konce.
Den osmý. Mezi kamennými pláty, tvořícími střechu horského stavení před námi, stoupá dým a v kotli na ohni se vaří brambory. "Vezměte a jezte všichni ..."
P.S. Na treku jsme zůstali dalších 20 dnů, dva týdny jsme nesestoupili pod výšku 4.000 m a Himálajemi prošli téměř 500 km.
Stoupáme horským subtropickým pralesem, podél obrovských peřejí ledovcové řeky Tame Kosi. Za dva dny bychom měli přejít řeku na druhou stranu a vstoupit do údolí Rollwaling, jímž po osmi dnech dosáhneme sedla Trashi Lapsa a ve výšce 5.756 metrů nad mořem vstoupíme do oblasti Khumbu, do oblasti Mount Everestu. Údolí Rollwaling však není běžně přístupné, nejsou zde žádné možnosti ubytování ani stravování. Na všechno musí být výpravy vybaveny a připraveny samy. Je tedy důležité, abychom se před vstupem do údolí dostatečně zásobili jídlem, protože žádné vlastní s sebou nemáme.
Po dvou dnech cesty dnes tedy překračujeme řeku Tame a vstupujeme do údolí. Na okraji vesnice Sangava Khola složíme ráno stan a po šálku čaje odcházíme. Bez snídaně, protože i místní mají příliš málo na to, aby se s námi rozdělili. Ještě máme dva dny na získání zásob, pak už žádná šance nebude. Podle místních informací nám zbývají ještě dvě vesnice.
Dnes je středa a když se po letech dívám zpět, mohla by se zdát, jako by byla Popeleční. První den zkoušky je za námi, ale zatím netušíme, jak dlouhé postní období nás čeká.
Den druhý. Bening je největší ze tří vesnic, ležících v údolí. Po dlouhém pátrání nacházíme dům, v němž jsou ochotni nám upéct alespoň placky z mouky. Sníme každý jednu, velikosti tak trochu silnější české palačinky, deset zbývajících ukládáme do batohu. Deset pro všechny tři. Nic moc, ale naděje stále žije v podobě vesnice se zvláštním jménem Na, ležící ve výšce 4.200 metrů.
Přicházíme tam pozdě večer a za chvíli je jisté, že další dny budou trochu komplikovanější. Vše co nám zdejší horalé mohou nabídnout, je šálek čaje. Neodmítáme.
 |
| Bening |
Pečlivě dělíme všechno jídlo - tedy deset placek, pár krajíčků chleba a sáček ovesných vloček - na šest dílů, šest dnů, které nás snad čekají do prvních vesnic v Khumbu. Každá z šesti hromádek bude ještě rozdělena na další tři ... to bude naše denní porce.
Nemáme žádnou přesnou mapu, veškeré informace o nadcházející části cesty jsme čerpali z knihy novozélandského horolezce Petera Hillaryho. Takže osm dní na celý Rollwaling je spíš naším přáním.
Den čtvrtý. Doháníme švýcarskou výpravu, jejichž cíl je stejný jako náš - tedy projít Rollwalingem. Diví se, kde máme nosiče se zásobami a vybavením. Sem se přece bez nich nechodí, a tak nevíme jestli opravdu věří tomu, že jsme zde sami. My zase nemůžeme uvěřit, když vidíme, že jeden z nosičů nese na zádech skutečný sporák na benzín !! To musí být paráda uvařit si něco pořádného.
Den pátý. Večer přicházíme do sedla Trashi Lapsa ... podařilo se ... Rollwaling je za námi a tak ani nemyslíme na to, že jsme dnes večer snědli poslední díl jídla. Do první vesnice v údolí Khumbu nám zbývají ještě tři dny.
Den šestý. Venku je ještě tma, když snídáme teplou vodu a vyrážíme na samotný vrchol našeho treku - horu Parchamo, vysokou 6.273 metrů. Je deset hodin dopoledne, když stojíme na vrcholu a v dálce na východě vidíme poprvé nejvyšší horu světa.
 |
| Parchamo |
Den osmý. Mezi kamennými pláty, tvořícími střechu horského stavení před námi, stoupá dým a v kotli na ohni se vaří brambory. "Vezměte a jezte všichni ..."
P.S. Na treku jsme zůstali dalších 20 dnů, dva týdny jsme nesestoupili pod výšku 4.000 m a Himálajemi prošli téměř 500 km.
Neskutecny.. cetl jsem to snad petkrat, je to moc hezky a moc silny... Je jasny, ze treky a ultra ti pujdou v pohode:). Mas to totiz v hlave..:)
OdpovědětVymazatDrzim palce, hezky si to uzij! 12:)
Děkuji za morální podporu. Blížící se ultra jsem si možná v hlavě už trochu porovnal, ale jak si srovnám, že se to poběží ve sněhu ... to zatím nevím. V každém případě ještě jednou děkuji, zážitky budou opět silné ...
Vymazat