100 dní

Náčelník: Víte, jak dlouho trvá polární noc?

Lékárník: Sto dní.

Náčelník: Ano! Sto dní šera, mrazu a samoty. Vy si myslíte, že ta trudomyslnost je sranda, co? Copak jsme stokrát nečetli, co to s lidma dělá?

Opět nezbývá, než si vypůjčit Cimrmana ... ten opravdu již vyřešil vše ... a jeho slova použít jako takovou literární licenci.

V úterý při večerním běhu oblíbenou psí trasou, tedy takovou, kde obvykle nikoho nepotkáme, jsme poprvé od podzimu viděli slunce, přesněji - poprvé při běhu po práci. Právě zapadalo za horizont ... obrovské a rudé a barvilo svým světlem do červena sníh, stromy, loňské červené listí i město pod námi. A tak mě napadlo, že konečně skončila taková naše polární noc. Teď už budeme běhat zase ve světle, už žádné čelovky a psí blikačky ... Poprvé od začátku zimy jsem zase sundal rukavice a pod větrovku si vzal jen jedno tričko. I na Samovi je vidět, že srnky se mu lépe honí za světla.
Tuhle zimu mi ty noční běhy připadaly nějaké těžší ... pravda ... co ta trudomyslnost s lidma dělá. Má polární noc trvala plných 129 dní. Jak jsem zjistil na Wikipedii, tak ani ta skutečná polární noc netrvá 100 dní, ale její délka závisí na zeměpisné šířce - na polárním kruhu trvá 1 den, na pólu pak plných 179 dnů. Mých 129 začalo 27.10. závodem Janovská 19, kde se místy běželo po kolena ve sněhu ... a pak už bylo jen šero, mráz a samota. Kvůli počasí jsem běh vzdal ale jen párkrát, to když třeba sněžilo tak silně, že než bych vytvořil druhý otisk boty ve sněhu, ten první by jistě zapadal. Teď už ale slunce ohřálo balvany v lese a kolem nich se hned vytvořily tmavé fleky, které se zase rychleji ohřejí ... a už to půjde rychle. 

Velmi, velmi se těším...

P.S. Pro potrénování postřehu jsem si vypůjčil dvě fotky z netu ... najdi pět rozdílů ...