pátek 25. ledna 2013

Pohledy odjinud (4.část)

Venku pěkně mrzne a tak kdyby vám při běhu byla zima, mrzly ruce či kdoví co jiného, vězte, že může být hůř !!

Bivak, 1986

Slunce zapadlo, letní žár ustoupil nočnímu chladu, pod skalním převisem hoří oheň z borových větví a pískovcové věže Skaláku se ztrácejí v černém nočním nebi. Zítra ráno pokračujeme v lezení a teď plánujeme, co všechno vylezeme.

Tak takových nocí jsme prožili desítky a nikdy nás nenapadlo spojovat je se slovem "bivak". To slovo pochází z francouzštiny a znamená "tábor v poli". Pro nás byl pojem bivak vždy spíše spojen s představou velkých hor, sněhu a ledu. A tak právě první zimní bivak byl pro nás velkou zkušeností. Vlastně ani nešlo o žádnou horolezeckou akci, ale o "pouhý" lyžařský přejezd Velké Fatry.
Čtyři lidi, dva stany, běžky. Poprvé budeme skutečně bivakovat ... jsme mladí a silní ... nic nás nepřekvapí. O pár dnů později už ale budeme vědět, že překvapí a tak jako ještě mnohokrát později, nebudeme připraveni na všechno.


Slunce zapadlo a mráz přituhuje, když mezi několika stromy na okraji planiny stavíme stany. Náš stan je "áčko" s jednoduchou střechou, což nám - jako řada dalších věcí - připraví řadu nemilých překvapení. Z batohů nejprve vyndáme ešusy, ovšem ne na jídlo, ale na odházení sněhu, abychom mohli postavit stan. Lehké, malé lopaty jsme tenkrát ještě neměli. Protože stan je pouze áčko, první zápas nám připtaví tyče, bořící se neustále do sněhu. Jen co to nějak vyřešíme a je tu další problém - kolíky ve sněhu fakt držet nebudou. Zato je můžeme dva dny nosit v batohu na zádech. O sněhových kotvách jsme ještě neslyšeli.

Konečně můžeme vybalit batohy a začít chystat večeři. Nejpracnější je získání vody, roztavení sněhu totiž trvá velmi dlouho. Konečně je vody dost a můžeme začít vařit. Ze sáčků vysypeme polévku, pár minut a budeme jíst. Ovšem je tu další nečekaný problém. Vařič s ešusem je třeba neustále držet, jinak se při prvním neopatrném pohybu může vše rozlít. A je to tak - jeden špatný pohyb a večeři máme ve spacáku. Škoda ... ale teď už to máme nacvičené. Sníh je za chvíli opět roztavený, další polévka vysypána do ešusu a za pár minut budeme jíst. Vařič pečlivě hlídáme, ale opravdu stačí jeden malý neopatrný pohyb .. a polívku máme opět ve spacáku. Čaj k večeři sice nebyl tak výživný, ale byli jsme moc rádi, že alespoň ten jsme si nevylili.

Boj s váhou batohů jsme jistě prohráli už doma a ramena teď máme otlačená až do pořádných modřin. Bohužel při vyřazování zbytečností podlehly i karimatky. Nejsme přece žádný slaboty a vyspíme se i na tvrdým. Ale ne na studeným ! A tak v průběhu noci pod sebe postupně naskládáme všechno, včetně náhradních ponožek. Nepomohlo nic. Karimatky tedy raději již nikdy nevyřazovat !

Konečně je ráno a na řadě je teď jednoduchá střecha našeho stanu, resp. krystaly ledu a sněhu, které se usadily na její spodní straně. Je to vlastně pára z našeho dechu, která během noci zmrzla do zmíněných krystalů. U dvouplášťových stanů tato pára projde vnitřní střechou a zmrzne až na té vnější. Teď ale opět stačí jeden pohyb a všechen led končí v našich spacácích. Dokonalý budíček !

A do pětice: spát se musí pohodlně a tak všechny zbytečné věci putují ven před stan, bohužel včetně našich bot. Do rána je mráz proměnil na kámen a tak nejméně půl hodiny trvá jejich rozehřívání pod bundami, zatímco kamarádi netrpělivě čekají. Poučením je, že boty patří v zimě zásadně do spacáku !

Z prvního zimního bivaku se budeme vzpamatovávat celý týden, ale teď už jsme opravdu borci. Nebo ještě ne ??


 Tak ... a teď se jděte projít ven jen v tričku, chvilku tam vydržte a až vám bude fakt kosa, tak vězte, že to by byl teprve začátek. Zimní noc je dlouhá.

pondělí 21. ledna 2013

Iceman

Rok sotva začal a už je to tu zase. Ano, ano ... mluvím o závodech, i když tentokrát to bylo - alespoň do chvíle startu - bráno spíše s mírným úsměvem.
To takhle před 14-ti dny přišel do firmy náš nejmladší bikový jezdec a jen tak mezi řečí prohodil, jestli náhodou nejedeme na Icemana. Co to, prosím ?? No to je prý takový týmový běžecko-lyžařský závod. Okamžitě s trochou furianství prohlašujeme, že "samo". Aby bylo jasno o co tedy jde, cituji část propozic:

Disciplíny : běh, běh na lyžích, sjezd.

Start proběhne hromadný a startuje se v tomto pořadí: běh, běh na lyžích, sjezd, běh na lyžích.
Běh:
Běžci startují u horní stanice vleku U ČÁPA a běží okruh dlouhý 2,5 km, první polovina trati je po silnici směr chata U MALAMUTA, tam se trať zlomí do leva na sněhem prošlapanou pěšinu a běžec se vrací směrem k ČÁPOVI, kde předá štafetu běžci na lyžích.
Běh na lyžích:
Běžkař dostane štafetu od běžce a běží volnou technikou okruh dlouhý 5 km mírně zvlněným terénem, připraveným na loukách u ski areálu „U ČÁPA“. Po doběhnutí předá štafetu sjezdaři a má cca 10 minut na přesun k dolní stanici vleku, kde počká na příjezd sjezdaře a ještě jednou převezme štafetu, kterou doveze podél vleku k horní stanici do cíle.
Sjezd:
Sjezdař převezme štafetu od běžkaře v předávacím území u horní stanice vleku, čeká ho běh 250 m k místu kde má připravené lyže, po nazutí jede předem vytyčenou tratí, na které ho čekají dvě místa na nichž bude muset sundat lyže a vyběhnout pokaždé úsek 100 m do kopce. Celý sjezd končí u dolní stanice vleku, tam ho čeká běžkař, který vybruslí sjezdovkou nahoru cca 800m do cíle u horní stanice vleku.

No řekněte, jestli to nebude legrace. Okamžitě jsme sestavili tým a pak se asi týden těšili, jak si to užijeme. Mě čekal běžecký úsek, kde mě sice děsila sprinterská vzdálenost ... ale co, vždyť o nic nejde. Běžkař měl být jasný ... bývalý repre ... jak jinak, když je odsud, že ... Sjezdař taky jasný ... kolega z práce, ale jen když prý najde doma lyže.
Týden před startem ovšem nebyl žádný sníh, ale předpověď ještě dávala nějakou naději. Tu ale nedal běžkař ... celý rok trochu bojoval se zdravím a tak raději vyhlásil, že nepojede ... prý bude zima. Nový běžkař naštěstí potvrdil svou účast den před startem.

Takže je sobota ráno a vyrážíme do místa závodu - Příchovic v Jizerských horách. Na místě je -9°C, sníh křupe pod nohama a beru si tmavé sluneční brýle. Prezentace právě začíná a když vidíme soupeře je vše jasné. Týmů asi nebude moc ... nakonec asi 11 ... takže "ostudě" posledního místa jsme o kousek blíž. Zbývá čas tak akorát na rozběhání, pak rozprava o závodě a start. Další krůček ke konci výsledkové listiny udělá náš sjezdař. Když si obuje lyže a odjede na prohlídku tratě, zůstanou za ním v blyštivém sněhu dvě rezavé čáry. Je zcela jasné, kolik času věnoval přípravě lyží. Běžím po trase závodu asi kilometr z kopce, pak zpátky, svlíknout vrchní oblečení a rychle na start. Daří se mi přijít poslední ... ještě dostanu radu od týmových kolegů, abych se držel těch, co mají na kalhotech nálepku CZE (to mají skoro všichni) ... pak pár vteřin a je tu skutečný start.



Všichni vyráží takovým tempem, jako by cíl byl na konci parkoviště. Při kontrole GPS po závodě zjišťuji, že se odstartovalo rychlostí 18 km/hod a první kilometr se běžel za 3:30 min. Takhle rychle jsem běžel naposled na vojně, kdy jsem dělal atletiku a běhal sprinty. Ještě, že jsem k vánocům dostal knihu "Běhání s Keňany", jinak bych to asi nedal. V zatáčce z parkoviště se dostávám takticky asi na 4. místo, ale tam se udržím tak sotva 200 metrů, pak už se to dělí. 2 km se běží po silnici stále z kopce, ale žádný "volnoběh" ... pořád se na to musí tlačit. Pak odbočka a "zkratkou přes les" do cíle. I poslední úsek do kopce, dlouhý 850 m se stoupáním až 22%, byl tempem 7:00 na km. Celkem 2.85 km za 14:08 s převýšením 100 m. Jdu blejt, velebnosti ... Běh do kopce v mrazivém vzduchu pěkně osvěžil dech a tak se následující minuty dusím sípavým kašlem.


Zatímco náš běžkař pěkně krouží po zkráceném okruhu v mírně zasněžené oranici, popadám druhý mražený dech a s foťákem vyrážím kousek dolu po sjezdovce, abych podpořil poslední úsek - tedy bruslení sjezdovkou nahoru. Sjezdař mizí dole a za chvíli vidím "naše barvy"stoupat opět nahoru. Musím se pochválit ... jde to našemu týmu hezky. Jsme v cíli, čas - necelých 40 minut a umístění tak někde v půlce.

Netrvá dlouho a je tu vyhlášení výsledků. Nemuselo by to být špatné, jsou tu samý mlaďoši a naše kategorie je 30+. Jo, jo ... 2. místo v kategorii se ztrátou 2:36 na první tým v naší kategorii, kde jsou samý specialisti, co běhaj Vasák a podobný věci a celkově 5. místo se ztrátou 5:04 na absolutní vítěze. To nás fakt těší !! Jako velké finále se dozvídáme, že na lísteček "jídlo + pití" dostaneme ve zmíněné hospodě U čápa normální celý oběd s polívkou a pitím dle vlastního výběru. Fakt dobrý - takže sportovní výkon dorazíme zelňačkou, vepřo-knedlo-zelem a jedním nealkáčovým.



Pět hodin po ranním odchodu jsem zpět doma ... moc hezky se ten začátek sezony povedl. Když se ale večer chlubím "bratranci Veverkovi", suše se zeptá, jestli jsem běžel bos ... že prý maratonci se na tři kiláky ani neobouvaj !! Děkuju za optání ...bylo chladno, tak jsem se raději obul.

pondělí 14. ledna 2013

My nesmíme ani naznačovat

Tak už je to tady ! Valí se to ze všech stran, kouká to na mě ze všech blogů, už se to probíralo i v práci. Jasně, že mluvím o různých novoročních předsevzetích, ročních plánech, termínech, přihláškách či registracích. Já jsem si dal předsevzetí, že si žádné nedám, že prostě budu pokračovat dál, jako by se nic nedělo. Jeden den skončí a další začíná ... nic zvláštního. Jak jsem řekl, tak jsem udělal a na blogu dělal mrtvýho brouka.
Ovšem  samozřejmě, já starý ješita, novoročně plánuji, hledám termíny a ... buď zticha!! No a pak si "nějaký" Honza12 napíše:

"Pokud i Vy (určitě) máte nějaký svůj tajný cíl a metu, tak zkuste taky odhodit zábrany a jít do toho. Doba je nám nakloněna, 13 je přeci jen čertovský tucet, a to by v tom byl čert, že... :)... abychom si to nezkusili. Tak jen do toho!"

Cimrmanova Smrtka sice říká, že "my nesmíme ani naznačovat ...", ale tak já tedy naznačím.

V pátek 21.12.2012 svět neskončil a tak jsem šel jako obvykle běhat. Nic zvláštního, jako obvykle se Samem našich 10 km po tmě v lese. Po běhu (jako skoro obvykle) jsem se zvážil, abych položil základní laťku řízkům, vlašským salátům a rozličným cukrovinkám ... 77,4 ... dobrý. Kromě asi dvou dnů, kdy bylo tak hnusně, že by ani psa nevyhnal (chudinka Sam, to bych mu fakt neudělal), jsem běhal každý den. Celkem to dalo něco přes 100 km a váha 1.1.2013 ukázala 77,6. Dopadlo to dobře ... to je první náznak ... dobrá váha (tělesná) se bude hodit.

Jak už jsem psal v jednom z předchozích příspěvků, už nějakou dobu slídím po internetu a chystám nákup jarních trailovek ... budou se hodit (náznak druhý). A pak ... 24.12. ...to my tedy řekněte, jak to ten Santa nebo český Ježíšek, může vědět, na co v tom kompu čumím? Ale ať je to jak chce ... jsou tam ... nový trailovky !!

Hned jsem se pustil do zkoušení a testování a rozběhávání. Tedy ... to je něco !! Úplně jiný boty než moje předchozí, v každým došlapu to opravdu podržej, v terénu luxus - na silnici trochu kopýtko, ale tam běhat nebudeme (náznak třetí). A teď jen trénovat a trénovat!!  Plány míří vysoko, jen abych ale ze sebe nedělal borce a necpal se někam, kam nepatřím. Běhám "už" druhý rok, od 1.1. do 31.12.2012 se mi nepodařilo překonat ani 2000 km (1920), tak abych si nenabil hubu. Právě proto raději mlčím, abych nemusel vysvětlovat, proč to neklaplo.
Jenže v tom nejedu sám, tentokrát to bude týmová práce (náznak čtvrtý) a tím pádem velká odpovědnost. Provedli jsme registraci, zaplatili dohromady skoro 3000,- startovné ... není cesta zpátky. Vytvořili jsme tedy nejen tým s vlastním názvem, ale dokonce i vlastním logem a do vínku jsme si nechtěně dali i vlastní kategorii ... je nám dohromady 99 let !



Po svátcích hned v prvních dnech proběhla pracovně-týmová párty (máme cyklistický tým registrovaný v ČSC) a tam všichni probírali, co bylo a co bude, až přišla řada na mě. "Tak na kolika bikových závodech jsi byl ... ?" A musel jsem s pravdou ven. Nijak jsem mezi bikery neventiloval své běhací počínání, a tak jsem jen řekl: "... na žádných". Otazníky v očích jsem musel umlčet přiznáním ke dvěma krosovým maratonům, třem "bednám" a celkem 16-ti závodům v sezóně. "A co letos?", zní další otázka. A tak jsem musel s pravdou ven. Jenže tady to ještě nepřiznám, myslím ale, že "náznaků" bylo dost.
V každém případě motivace je obrovská ... čas tedy běží a Velká Věc se blíží.

Takže to je moje takové předsevzetí ... a zábrany jsou odhozeny.