středa 31. srpna 2016

Cesta do pravěku

duben 2016

Jsme u konce, před námi se náhle otevírá pohled na širokou řeku ... v hlavě mi okamžitě zazní replika z filmu Karla Zemana:

"... konečně jsme viděli moře !! Bylo široké, bez konce ... a tam někde v dálce, kam není vidět ... tam se zrodil život."

Fakt mi to úplně tak připadalo. Já vím, že MM -  hlavní navigátor a myšlenkový otec akce - sám takové spojení neužíval. V jeho podání šlo o dvě samostatné akce, ale já to mám spojené. Začali jsme před pěti měsíci na Sněžce a dnes jsme na konci ... začali jsme na nejvyšším místě, které je v naší zemi k dispozici a po 135 km a dvou dlouhých bězích jsme na místě nejnižším, v Hřensku. U pramene řeky jsme začali a u té samé řeky končíme v místě, kde překročí hranici do jiné země.

Hodně vody odteklo v té řece ... a příběh pokračuje.


Tentokrát už žádná ostuda před odjezdem, tedy alespoň ne moje ... pražská sekce se dostavuje busem do mé "vyloučené lokality". Večer před akcí zakončíme stylově táborákem, buřtama a pivem ... aby se nám lépe běželo. Přípravu táboráku jsem nijak nepodcenil, na zahradě je obří hromada dřeva ... poleju to nějakým tekutým podpalovačem, Honzovi vrazím do ruky zapalovač a jdu pro pivo. Zahradou zazní lehký výbuch ... oheň hoří vysokým plamenem a všichni se tlemí Honzovu ožehnutému obočí. Tak to bychom měli !!


Kolem sedmé ráno vystupujeme v Hrádku nad Nisou z vlaku a po redukci snídaně můžeme vyběhnout.



Mezi vlastní akcí a tímto zápiskem odteklo mnoho vody v oné řece a tak si paměť jen lehce osvěžím dalším okomentováním několika obrázků.


 


Z Hrádku to bereme "zkratkou přes les", tedy německým Oybinem a Johnsdorfem. Od komančů už hodně času uběhlo, ale stejně je tady ta tráva zelenější !!




Kocháme se krajinou, pivkem ... jo a mezím sem tam trochu popoběhneme.



Kdo se bojí, nesmí do lesa ... ale zato musí do potoka. Prostě, tam, kde měl být most, nebyl ... a kde už být neměl ... tak nebyl.




Aby to neutíkalo tak rychle, navigátor MM nás neustále nutil někam odbočovat, lézt nahoru a dolu ... sem a tam ... jedna vyhlídka ... další vyhlídka ... faktem ale je, že trasu měl Tomáš zmáknutou dokonale.

No a na závěr "jednu veselou" někde tak z poloviny trasy.
Nastal čas na oběd ... po chvíli běhu jsme vytipovali favorita ... jenže hospoda byla totálně narvaná. Kuchař z toho byl evidentně nervózní, protože z kuchyně se ozýval řev a nadávky ... ale po chvíli to utichlo. Asi ho zabil ...
Téhle napjaté atmosféry ovšem využil H12 a se slovy "držte hubu, já to zařídím...", zmizel směrem ke kuchyni. Za pár minut byl oběd na stole a okolo čekající němečtí turisté jen čuměli. Až venku Honza prozradil, jak to udělal.

Přišel do kuchyně s následující historkou:
"Dobrý den, já jsem šéf české běžecké reprezentace ... právě tu probíhá extrémní závod. Těsně za námi je družstvo němců, kluci už jsou dost unavený a tak jestli jim nedáte hned najíst, tak nás ty němci předběhnou. A to byste přece nechtěli !!"

Kuchař musel být evidentně dost vystresovaný z právě proběhlé vraždy svého pomocníka a tak tomu uvěřil. Jinak si to nedokážu vysvětlit ...



... konečně jsme viděli moře !! Bylo široké, bez konce ...