sobota 18. listopadu 2017

Nadechnout se ...

Jak říká klasik Cimrman "...panímáma stále ještě trochu žije ..." a já taky, i když podle frekvence mých zápisků by se tak nemuselo zdát.
Za ten rok a kousek, co jsem si nic nenapsal, jsem sice běhal asi tak stejně, jako kdykoliv předtím, jen závody jsem trochu omezil. Plánování se totiž stalo komplikovanějším a řadu věcí jsem nakonec na poslední chvíli musel zrušit. Tak jsem naopak raději s nějakými plány vždy vyčkával do poslední chvíle, zda to vyjde ...
Ne, nejsem línější než předtím, nepřestalo mě to zbavit ... jen se některé věci staly důležitějšími.

Není týdne, maximálně měsíce, kdy je někde na webu či jinou formou publikován článek o neuvěřitelných lidských osudech, o vítězném boji s nepřízní osudu, o zásahu vyšší moci, pádu na dno a znovuzrození ... prostě o něčem, co změní život i pohled na svět.
Příběhy velmi emotivní, dojemné. Vždy si říkáte "pane, to je borec, že to dokázal, že to překonal ..."

A jednoho dne se stanete součástí podobného příběhu ... zdá se, že předem prohraného a o to emotivnějšího. Nezbývá nic, něž se smířit a zapomenout, topit se v slzách a zapomínat v alkoholu ... prožil jsem obojí.

Moje manželka, kterou jsem nejednou zmínil v předchozích příspěvcích, se jmenuje Renata Tereza ... ano, asi před 15-ti lety se dala pokřtít v kostele, proto dvě jména. Vyberte si.
Jsme spolu skoro 30 let. Nikdy nebyla žádným supersportovcem, který by stál na startu kdejakého závodu. Přesto jsme spolu prožili mnoho chvil na lyžích, na kole i pěšky. Čekala na mě, když jsem byl v horách a doprovázela na závodech.
Měli jsme chvíle hezké i smutné, chtěli jsme být spolu i bez sebe.
O prvních společných vánocích jako dárek ode mne dostala silniční kolo ... rozebrané na součástky, aby bylo hodně balíčků. No řekněte ... která z Vás by mě nezabila, nebo alespoň nedala kopačky !!!


Stane se jistě každému, že vyrazí za sportovním výkonem a ono to dnes prostě nějak nejde. Stalo se to i nám ... a stalo se to i příště. No nic ... tak to trochu zkrátíme. Až to najednou nešlo vůbec a nešlo to ani pomaleji, až bylo třeba odpočívat i při cestě domů z práce a v domě při výstupu do 4. patra.

Přišla první cesta za lékařem. Vyšetření OK, ale už i 1. patro začal být problém. Modré rty, modré prsty ... následuje další a další vyšetření a stále nic. Tak to trvá skoro dva roky a pak to celé dostane jméno. Plicní hypertenze. To znamená, že uvnitř plic vám praskne céva, do okolí se vylije krev a zasažená tkáň postupně přestane pracovat. Srdce se namáhá mnohonásobně více, krev není okysličená. Pak praskne další céva ... Uvolněná odumřelá tkáň pak může docestovat až k srdci a to zastavit ... navždy.
Žijeme ovšem ve 21. století, takže se to jistě nějak vyřeší. Bohužel ne ... onemocnění je progresivní a nelze jej zastavit. Naštěstí tak kruté to není, pro malé procento je nadějí operace, která poškozenou tkáň odstraní a při správné péči se už problém znovu neobjeví. Potvrzení téhle malé šance stojí další rok různých vyšetření a pobytů v nemocnicích. A pak vám přijde zpráva, že vy jste ten vyvolený .. chtělo by se křičet radostí, jenže nic není jen černé a bílé.

Operace je extrémně náročná, u nás ji dělá pouze jediné pracoviště a úspěšnost není 100%. Ne úspěšnost provedení, ale toho, že se po operaci ještě proberete.

Před třemi týdny jsem svoji Renatu Terezku odvezl do nemocnice a vrátil se domů s pochybnostmi, zde se ještě někdy setkáme. Ten první večer, když mi v půl druhé v noci došla druhá lahev vína, jsem se odpotácel do postele a upadl do těžkého spánku. Pokud by se něco nepovedlo, Renata se to už nikdy nedozví .. já bohužel ano ... jen zatím nevím, co by bylo dál.

Jeden den ráno ji pak odvezou na operační sál a tam se začne odehrávat něco, zcela mimo běžné lidské chápání. Operace probíhá tak, že tělo je připojeno na umělý krevní oběh, který začne tělo ochlazovat na neuvěřitelných 16°C. Za hodinu je Renata v klinické smrti, srdce se zastavilo ... duše někde opodál čeká, zda se bude moci vrátit. 20 minut ... to je čas, kdy je nutné vše v těle opravit, poté začnou probíhat destruktivní změny v mozku.
21 kovových svorek vrací zpět tělo rozdělené na dvě části, krev se ohřívá, srdce se jedním elektrošokem rozbíhá  a duše se .. alespoň prozatím ... vrací.

Večer je ale plný slz ... ještě se neprobudila, ještě není na tomto světě.

A pak se stane zázrak ... mám ji zpátky, dívá se na mě a mluví ... potichu a pomalu ... žije !!!



Za týden spolu v nemocnici vyjdeme 48 schodů, pak sejdeme ven do parku a Renata se poprvé nadechne čerstvého vzduchu. Než jí za dva týdny pustí domů, jsem skoro denně u ní a skoro denně si uvědomujeme, jaký zázrak se stal a že nový život je před námi.


Před námi je možná dalších 30 let života, ve kterém nehodláme promarnit ani jediný den ... člověk nikdy neví ... co kdyby byl poslední.

Ještě nás čeká nejméně měsíc odpočinku a pak přijde čas dlouhé rehabilitace, čas znovu probudit plíce k životu.
Cesta kolem bloku okolních domů měří jeden kilometr. Každý den zkusíme kousek přidat, trochu zrychlit a pak dál a dál. Slibujeme si, že do roka ode dne Jedna spolu vyběhneme na vrchol Ještědu, pod kterým bydlíme. Držte nám palce, prosím.

Přeci jen to trochu odlehčím, protože celý příběh má jednu nečekaně veselou stránku. Dlouhá jizva středem hrudníku Renatu stále velmi bolí a řešením je nošení sportovní běžecké podprsenky. Bylo třeba koupit tedy nějaké nové prádlo, ale i to stávající se velmi obtížně obléká i svléká. Za celý svůj předchozí život jsem tolikrát nesundával (a neoblékal) podprsenku jako teď, za poslední týden.

A vy ... až příště poběžíte do obávaného či dokonce neoblíbeného kopce a každé nadechnutí vás bude bolet, poděkujte Bohu, že můžete. Že se můžete nadechnout.

13 komentářů:

  1. Co dodat, držím palce !
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  2. Ufff, nejhorší máte za sebou a zbytek společně zvládnete! Přeju hodně sil. Pepa

    OdpovědětVymazat
  3. Sledoval jsem takřka v přímém přenosu, příběh se šťastným koncem o nepřízni osudu, trpělivosti, odvaze a štěstí...a v neposlední řadě i o neskutečných možnostech moderní medicíny. Tak ať rekonvalescence probíhá i nadále takto skvěle.

    OdpovědětVymazat
  4. Veliká poklona za tu bojovnost a vytrvalost, veliká radost z toho štěstí a zakončení a veliké přání dobrého pokračování. Palce držím co to jde. Moc pozdravuji a ať se daří!
    Mm

    OdpovědětVymazat
  5. Držím vám oběma palce a manželce rychlou a úspěšnou regeneraci! Měli jsme to před dvěma lety u nás doma zase obráceně (já mozková mrtvice), není to pro toho druhého vůbec jednoduché - tak se drž!
    R.

    OdpovědětVymazat
  6. Držím palce a přeji brzké zotavení!

    OdpovědětVymazat
  7. Pavle a Renato. držte se a užívejte si každou chvíli, kdy jste spolu. Přeji brzké uzdravení a krásný společný výlet na Ještěd. Držím pěsti!1bubo

    OdpovědětVymazat
  8. Jste úžasný! Úžasný!! Držím palce, aby byla rekonvalescence co nejrychlejší a co nejméně bolestivá. Hodně sil, vy to všechno zvládnete!

    (A jen čistě prakticky - ne, že bych ti chtěla upírat to potěšení z participace na oblékání a svlékání spodního prádla :-) - existují i sportovní podprsenky se zapínáním na zip - nevím, jak je to řešený vespod, jestli by netlačily, ale třeba se líp oblíkaly? https://www.lightinthebox.com/cz/sportovni-joga-podprsenka-spodni-pradlo-vrchni-cast-odevu-prodysne-vodeodolny-zip-beze-svu-hladky-3d-pad-vysoka-pruznost_p5262792.html?currency=CZK&litb_from=paid_adwords_shopping&sku=1_386%7C2_289&country_code=cz&utm_source=google_shopping&utm_medium=cpc&adword_mt=&adword_ct=227634173461&adword_kw=&adword_pos=1o4&adword_pl=&adword_net=g&adword_tar=&adw_src_id=2915975433_958285840_48036894176_pla-374413696210&gclid=CjwKCAiAxuTQBRBmEiwAAkFF1g56h3DGVJpNJpPe6jyQuxmtlcxB03hHS6C9Rd0fpBJ4vc1zzK2qnhoCLlAQAvD_BwE).

    OdpovědětVymazat
  9. Podobne jako MVP i ja jsem mel to stesti sledovat tenhle silny pribeh doslova v primem prenosu.. a protoze nerad lzu, tak proklouznuti na navstevu pod rouskou "rodiny"..:).. Ano, ano, jak se mi hodilo, ze jsem mel tu cest byt "Veverka nahradni".. a tudis i nahradni bratranec:), takze jsem pri navsteve Renaty ani nelhal:).
    Drzte se! Moc se tesim na dalsi shledani.. 12:)

    OdpovědětVymazat
  10. Slzu z oka jsem si utřel. Těším se na vás, třeba se dostanete do iTB hospody, anebo o pár týdnů později do "POP hospody". Přeji vše dobré, ať je už jenom lépe a lépe! tb

    OdpovědětVymazat