neděle 7. října 2012

Mariánské schody

Tak zase jeden neplánovaný běh ... to takhle sedím u compu a koukám na Běhej.com, co se kde běží o víkendu za závody. U nás v blízkém okolí jsou v kalendáři tři akce, dva závody odněkud někam ... ale co pak s autem ... to nezbývá, než se vracet po svých a to se mi moc nechce. Ale ... Běh přes Tanvaldský Špičák je na okruhu, tedy start-cíl na stejném místě. To by bylo pěkné, podle mapky slušné kopce ... to já rád. Chvíli se přemlouvám, že ne ... v plánu mám už jen jeden závod na konci měsíce, ale vlastně ... proč ne ! A je to.
V propozicích čtu, že je to první ročník ... no bezva, to tam bude pár "profíků" od pořadatelů, nějací místní lyžaři (to je zdejší tradice) ... a pak já. Slušně zaděláno na to být poslední, obzvlášť, když kategorie vetránů je už od 40-ti let. Ale co, aspoň se proběhnu po pěkné trati (většinu znám z biků).

V areálu startu stojí tak dvě desítky aut a nebýt různých žáků a dorostenců, bylo by tu žalostně prázdno ... "vždyť jsem to říkal".



Prezentace, oblíct, rozběhat a stojím na startu ... 3,2,1, start ... a jsem úplně poslední ... "vždyť jsem to říkal". Naštěstí první dva kilometry vedou přímo po sjezdovkách až na vrchol Tanvaldského Špičáku. Tam se mi podaří pár míst "urvat", ale ..nevím, nevím ... moc jich asi není. Zdá se, že po nějakých dvou či třech kilometrech jsou karty v mém okolí rozdány ... a ještě 6 do cíle. Trať je hodně členitá, kameny, kořeny, nahoru dolu. Když se cesta trochu narovná, mám na dohled maníka, ale ne a ne se k němu dostat. Letí jak střelenej ...

Špičák je za námi a blíží se druhá perlička - Mariánské schody. Ač jsem téměř místní, nikdy jsem tam nebyl. A protože startovné z akce má být věnováno právě na obnovu oněch schodů, jde zřejmě o nějakou místní specialitu. A taky že ano ... z cesty se prudce odbočí mezi dvěma malými patníky, cesta se zlomí nahoru, chvíli po kořenech a pak to přijde. Foto napoví ...




Chvíli se snažím po schodech běžet, ale to se fakt nedá ... tak aspoň po dvou, ale nebere to konce ... schody míří do nebe ! Pot ze mě leje jedním proudem ... konečně vrchol.



K chlapíkovi, co ho celý závod pronásleduju, jsem se na konci schodů dostal na 20 metrů, ale jen se to rozběhne, je to zase stovka. Kruci ... vypadá taky na dědka .. to by bylo jedno místo v kategorii. Nevím jestli se probudil soutěživý duch a nebo jsem úplný magor, ale snažím se ze všech sil běžce dohnat. Poslední kilometr ... trochu se to zkracuje. Poslední zatáčka a zbývá tak 200 metrů seběhu po černé sjezdovce ... najednou jsem chlapíkovi za zádama ... z kopce mu to nejde. Myšlenka jako blesk ... Stín ... a je za mnou ! Jenže nechce se vzdát a tak se z posledních desítek metrů stává dokonalý sprint a ještě z kopce. Cíl ... bezva ... utekl jsem mu o dvě desetiny vteřiny. Ego zvítězilo ! Soupeř mi podává ruku a ptá se na mé duševní zdraví ... děkuji, ještě to jde !  (Říká přesně: "Ty seš teda blázen ...")

Celkem 27 závodníků, 13. místo celkem a 5. v kategorii, 9 km, 51:39, 5:44/km, vítěz Dušan Kožíšek - lyžař běžec ("vždyť jsem to říkal"), držitel několika medajlí z Mistrovství světa. Jo ... a jedno prvenství, o které jsem opravdu nestál ... byl jsem nejstarším účastníkem závodu (to je děsivé).
Ale ty schody ... to byla fakt pecka ... dle mého GPS  stoupání na schodech mělo 39% !!

Po závodě jsem zapátral na netu, takže na závěr malá encyklopedická vsuvka: 

Čertovy, svaté nebo Mariánské schody.

Ve východní části Mariánské Hory bylo v prudkém kopci postaveno na 300 schodů z nahrubo otesaného žulového kamene. Schody spojují městys Desná a Mariánskou Horu. Místo, kde schody začínají, je označeno dvěma stojícími kameny asi 40 cm vysokými.
Říká se, že schodů bylo stejně jako dní v roce. To pramení z pověsti, která praví, že každý den čert položil jeden kámen. Proč ovšem čert stavěl schody se neví.
Skutečnost je taková, že schody byly postaveny původními osadníky Mariánské Hory, kteří si takto podstatně zkrátili cestu do oblasti Bílé Desné, kde se nacházelo nespočet brusíren skla a pil.

6 komentářů:

  1. Ty schody, to muselo bejt maso. Ale myslim, ze sis to uzil - atmosfera je z toho citit vyborna!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty schody byly fakt zážitek ... to se jen tak nepotká. Budu si to muset někdy zopakovat a doufám, že se dočkáme 2.ročníku.

      Vymazat
  2. Tak tento závod musela být paráda. Fandil jsem ti v článku, aby jsi běžce před tebou dal a ono to nakonec vyšlo. No, každý jsem svým způsobem blázen...., že? Ať ti to běhá nejen po sjezdovce dolu, ale i po schodech nahoru :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani jsem nečekal, že mě ten souboj tak zaujme ... jen jsem při tom sprintu s kopce měl strach, aby se mi nepodlomily kolena. Bylo to tak, tak ...

      Vymazat
  3. Krásný povídání, úplně mě to vtáhlo do děje. Mariánské schody to je ovšem opravdu lahůdka. Předkové si takto ulehčili cestu, to by mě zajímalo jak vypadala ta těžší..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No děkuji ... a co takhle probudit k životu "Horské stránky" ?? ...překopírovat do blogu a pokračovat třeba nějakým maratonem ??

      Vymazat