sobota 29. listopadu 2014

Příběh z války

"Povím vám příběh z války, který mi vyprávěl T. Texas Taylor.
Jeho hrdinou je voják a balíček karet.
Bylo to skoro na konci války, po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech se dostala hrstka vojáků konečně do města, které leželo u hranic a kde byl také vojenský tábor ..."

Takhle začíná píseň - či spíš recitál - legendární skupiny Plavci.

Povím vám jiný příběh z války ...

V noci z 21. na 22. prosince 1944 letěl nad okupovanou Evropou čtyřmotorový letoun Handley Page Halifax se dvěma muži výsadkové skupiny Tungsten na palubě. Letoun míří z italského Brindisi, přes území Jugoslávie směrem na severovýchod. Při letu nad Rakouskem je napaden nočními stíhači Luftwaffe a při úhybných manévrech se odchýlí z plánovaného kurzu. Navigátor letounu neměl tentokrát úspěšnou noc, ale ještě o tom neví. Z letové výšky 3000 metrů klesá letoun nad plánovanou cílovou plochu na Českomoravské vrchovině. Ve výšce 300 metrů stahuje pilot otáčky motorů, aby snížil rychlost a umožnil tak parašutistům bezpečně opustit letoun.
Bílé padáky se snášejí k zemi, jak daleko jsou ale od cílové zóny, vojáci ještě netuší.


V roce 1944 byli pro speciální operaci vybráni Rudolf Pernický a Leopold Musil, oba příslušníci speciálních jednotek obávaných britských Commandos. Úkolem akce s krycím označením Tungsten bylo zajistit přijímání speciálních letadel, osob i materiálu na území Protektorátu. Cílem operace byla Českomoravská vrchovina.

Po závěrečné přípravě, vybavení operačním materiálem a posledními instrukcemi se Pernický a Musil v září 1944 přesunuli z Anglie na osvobozené italské území. Po nezdařeném pokusu o vysazení ze 7. října se nové výzvy k akci dočkali 21. prosince 1944. Tentokráte byli úspěšní. Dvoučlenná skupina Tungsten seskočila nad územím Protektorátu hodinu před půlnocí.

Parašutisté měli bohužel smůlu. Místo Českomoravské vysočiny přistáli v polích někde u Kutné Hory. Zorientovali se až druhý den večer. Zjistili, že od místa působení je dělí téměř 80 km. Sedm dlouhých mrazivých nocí trval pochod po lesních cestách, ve sněhových závějích ... s vyčerpáním, hladem a omrzlinami. Přesto na kontaktní adresu dorazili a svůj úkol splnili. Operace Tungsten byla jednou z nejúspěšnějších v průběhu války.


Pernického boj však neskončil ani po roce 1945. Jako voják zůstal v aktivní službě a absolvoval Vysokou školu válečnou. Po komunistickém puči v roce 1948 byl však zatčen, obviněn z protistátní činnosti a odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Většinu svého trestu strávil jako lamač v uranových táborech v západních Čechách. Prošel pověstnými lágry na Jáchymovsku a Příbramsku.
V roce 1960 se dočkal amnestie. Vrátil se domů s vírou, že je konečně svobodný, ale nebylo tomu tak. Persekuce komunistického režimu trvala až do revoluce v roce 1989. Pernický si prošel tvrdou dřinou v cihelně a jako důchodce si na život přivydělával jako topič.
Zemřel v roce 2005 v hodnosti generálmajora.

A teď vám povím příběh o současných vojácích...

Vždy na konci roku pořádá 43. armádní výsadkový prapor v Chrudimi - pověstné Červené barety - akci k uctění památky vojáků z operace Tungsten.

Jde o 70 km dlouhý pochod 4-6-ti členných týmů. Pochod je rozdělený na dvě stejně dlouhé etapy. Na každých 35 km je stanoven časový limit 8 hodin, mezi těmito úseky je povinná 5-ti hodinová přestávka.


Pro nás všechny ultratrailové běžce, kteří jsme se zrovna trochu pousmáli nad kilometráží a limitem, to trochu upřesním:
- většinu účastníků pochodu tvoří profesionální vojáci, zlomek pak tvoří "vojančením postižení hobíci". Všichni ovšem absolvují pochod v plné polní, tedy ve vojenské maskovací uniformě, kanadách, s vojenským batohem a spacákem, profíci pak se skutečnými zbraněmi. Trasa je oznámena při brífingu těsně před startem a vede po běžných turistických cestách bez dalšího značení. 5-ti hodinový odpočinek probíhá na volném prostranství nádvoří starého hradu, bez dalšího zajištění.

Zdá se, že na pořekadle o jablku něco bude ... můj syn studuje posledním rokem na střední škole s dlouhým názvem "Záchranářství a bezpečnost obyvatel". Do školy chodí (někdy) ve vojenské uniformě, při vyučování se učí různým bojovým uměním, střílí z vojenských zbraní, chodí na několikadenní horské pochody, či slaňuje ze skal. Ale taky má třeba zdravotnictví či právo ...
Svůj tennegerský pokoj má vyzdobený plakáty vojáků z afghánských misí a všemu dominuje skoro 1,5 dlouhý model pověstné vojenské pušky Chey Tac z filmu Odstřelovač.
Ve volném čase závodí ve známém seriálu závodů Spartan Race a sem-tam si "odskočí" za svými reprezentačními povinnostmi v Českém bobovém týmu na nějaký ten závod po Evropě. Tak mě snad ani nepřekvapilo, když mi oznámil, že se na uvedený pochod přihlásili ...

8. listopadu 2014 ve 9:30 vyráží 6 spolužáků na trasu ... nejpozději za 21 hodin by měli být zpět. Počasí je tentokrát milosrdné a tak naštěstí nedojde na skutečně zimní doplňky.


První etapa byla v pohodě ... slunce se pomalu sklání k obzoru, když společně s kanadami zouvají i první utrhané nehty.

Do druhé etapy vyráží tým ve 22:30 ... zničené nohy s krvavými puchýři jdou do vysokých kožených bot opravdu velmi ztuha ... na to, že jsou to 19-ti letí kluci, nezbývá než konstatovat, že to mají v hlavě až překvapivě srovnané. Před nimi je pochod dlouhou podzimní nocí.

Několik kilometrů trvá, než se všechny svaly zase dají do pohybu, ovšem jen na chvíli ... vzápětí přichází krizový stav, trvající nepřetržitě až do konce.
Na 50. km tým ztrácí prvního člena, dál už to prostě nejde. Než se pořádně srovnají se skutečností, že je jich jen pět, ztrácí správný směr. Náprava stojí 2 km navíc a možná to je zlomem, kdy v rukou zdravotníků končí další člen týmu. "Lidské rezervy" došli ... teď už to musí všichni vydržet, jinak nebude tým hodnocen ... tedy ono známé DNF.

Do cíle zbývá posledních 10 km a 3,5 hod času ... zdá se to být dost, ale nakonec do vypršení limitu zbývá pár minut.

5:25 ... kdo nemá GPS je na nekonečné ploše vojenského letiště, zahaleného do mlhy a tmy, zcela ztracený. Do cíle však zbývají poslední stovky metrů ... 
Ze 187 účastníků na startu jich do cíle nedorazilo 48 ... tedy každý čtvrtý !!




Ještě pro malé přiblížení specifik závodu uvádím v následujících fotografiích známou hru "Najdi 7 rozdílů". Malinko jsem to modifikoval ... stačí když na každé fotce najdete rozdíl jeden.


Tak ... a teď se vás/nás ptám ... ultráci, běžci dlouhých tratí ... Dali bychom to taky ?? Opravdu ?

P.S. Asi ano ... ale stejně je to mazec !

čtvrtek 6. listopadu 2014

Recenze trailových produktů zn. Quechua

Produkty různých sportovních značek, prezentované u nás prodejním řetězcem Decathlon, jsou zatím doménou spíše rekreačních sportovců a na „profi“ scéně se objevují pouze sporadicky. Ne tak ovšem na domácí půdě, tedy ve Francii, o čemž mě přesvědčila má nedávná účast na ultra trailovém závodě v okolí Grenoblu. Značky Quechua či Kalenji zde měly stejné zastoupení jako např. Salomon.
Zřejmě tak není důvod k nějakým obavám z použítí výrobků těchto značek, jen je třeba si na jejich přítomnost zvyknout.



Na začátku podzimu jsem dostal k testování dva produkty, s nimiž se právě v Decathlonu můžete setkat. Jde o boty a batoh, určené k použití v trailrunningu, neboli běhu v terénu. V první fázi se jedná o výrobky značky Quechua, konkrétně o boty MT 500.3 a batoh Extendet 0-10L.

BOTY QUECHUA MT 500.3

Pokud dnes cokoliv sháníme, jistě první informaci budeme hledat na internetu - ostatně, je to nejpohodlnější. Nabídka na stránkách se mění dle sezony, v této chvíli tedy popis bot nenajdete. Zde je tedy alespoň základní náhled a jednoduchý popis:




Nevím, zda jsou informace dostatečné pro rozhodnutí o koupi bot, následující text by tomu snad mohl napomoci.



První pohled.

Samozřejmě cenovka je první selekcí, v době poříení bot byla jejich cena 1.890,- což mi přijde sice trochu výše, ovšem za tuto cenu by boty už měly také něco nabídnout.
Další pohled upoutává výrazná reflexní barva svršku boty, v dnes tak moderní žluto-zelené ... proč ne, bereme-li barvu jako jeden z bezpečnostních prvků pro přesuny po silnici, není toho nikdy dost. V nabídce i červená varianta.
Beru botu poprvé do ruky - váha slušná, výrobce udává 330 gr. pro velikost 43. Celkové zpracování je na pohled kvalitní, řada částí svršku je lepená, šití je tedy vidět minimum. Vyndávám z boty technicky pěkně propracovanou vložku z několika různých materiálů. Na okrajích je vložka výrazně zvednutá, což naznačuje, že v botě bude dobře držet na svém místě.
Podrážka má cca 4-5 mm hluboký grip, plocha jednotlivých částí je dostatečně velká aby podrážka dobře odolávala opotřebení. Také výrazná torzní tuhost celé boty naznačuje vyšší stabilitu v terénu. Drop výrobce neudává, odhaduji to na nějaký střed, cca 8 mm.
Rychloupínací šněrovací systém je příjemným prvkem, uvidíme, jak se bude chovat v praxi. Pro milovníky klasických tkaniček ovšem výrobce tyto k botě přikládá v samostatném sáčku.
Vrchní tkanina je dostatečně hustá, aby zabránila pronikání prachu a jiných nečistot. Při vysokých teplotách se ale bude noha zřejmě více potit.





První dojem z běhu je tvrdá podrážka, tedy ve smyslu rozložení tlaku od terénu do celé plochy chodidla. Výztuha v podrážce, kterou výrobce nazývá X-Stab, zabraňuje tomu, abychom cítili - leckdy bolestivě - tlak každého kamenu a chodidlo tak dostatečně chrání proti poranění. Při neopatrném došlapu také eliminuje možnost podvrtnutí kotníku.
Výrazně zvednutá špička boty usnadňuje i zrychluje odraz, ale především - po celou dobu testování se mi nepodařilo zakopnout ... paráda. Na zvláštní převalení boty do odrazové fáze bylo třeba si trochu zvyknout, ale po pár kilometrech je to velice příjemné.
Celkově středně široká bota pevně obepíná nohu, nedovolí její přílišné posouvání uvnitř boty a postavení hlavně příčné klenby je více konzistentní. Ve finále to znamená menší riziko různých otlaků či odřenin.
V místě nártu celou botu obepíná pevný, volně posuvný pásek označený jako 360°System, který kontroluje předo-zadní posun nohy v botě.

Po 100 km.
Před vlastním během je dobré si pohrát s rychlošněrováním a kontrolovaně utáhnout každé křížení samostatně. Volný konec tkaničky je přichycen pod příčným gumovým páskem, což je podstatně rychlejší, než skládání volného šněrování do kapsy na jazyku boty.
Bota je samozřejmě určena především do terénu, případné přeběhy po asfaltu se ale dají vydržet, středně vysoký grip naštěstí příliš nebrzdí. Jistota záběru v terénu je dostatečná, i když zatím jsem se nedostal do opravdového bahna.
Potvrdila se tuhost podrážky, ovšem malé výhrady bych měl k informaci výrobce, že boty jsou vhodné pro všechny distance. Pro většinu běžců tomu tak pravděpodobně bude, ovšem jakmile zamíříme do oblasti ultraběhů, ukáže se bota jako málo tlumená. Po opravdu dlouhých bězích je noha více unavená z poměrně tvrdých nárazů, podrážka sice nohu dobře chrání,  ale nárazy málo tlumí. Takže můj limit je maraton, na delší běh už bych botu vyměnil za tlumenější.
Absolutně dokonalé jsou ovšem seběhy s kopce, nejlépe ještě v kamenitém terénu. Díky rychloupínacímu 360° Systému během pár vteřin dotáhnu šněrování v místě zpevňujícího pásku a ten pak nohu drží za nárt a nedovolí sklouzávání nohy v botě dopředu. Zabraňuje tak kontaktu prstů s vnitřkem boty a ani po dlouhém seběhu ve vyšším tempu tak nehrozí "černé nehty".

 

Po 200 km.
Vše drží stále jak má, nikde nelezou žádné roztrhané nitky, vše vypadá stále jako nové. Překvapením je i stav podrážky - prakticky žádné znatelné opotřebení, dokonce i na patě je na podrážce stále patrné jemné drážkováné na povrchu každého výstupku. 

Po 300 km.
Ani při téměř každodenním používání necítím na nohách žádné otlaky, ani různé typy ponožek nepřinášejí změnu komfortu. Vrchní tkaninu jsem lehce stříknul impregnací a zatím tak dostatečně odolává zvýšené podzimní vlhkosti.
Jako poslední část testu zbývá úplné "zničení" bot naplněním poměrně drsného testu "kilometr=koruna". Takže mě čeká ještě 1500 km ... na jaře dám vědět.




P.S. Ještě na závěr testu jsem udělal malé srovnání, kdy jsem vyběhl ve vysoce tlumených botech, které používám na dlouhá, technická ultra. Měkká podrážka běh přeci jen více zpomaluje a tak chceme-li závodit v terénu, bude Quechua dobrou volbou a o nějaké to místečko si jistě polepšíme.

Klady:
360° System
zvednutá špička
odolnost podrážky

Zápory:
vyšší cena
menší tlumení ve špičce


BATOH QUECHUA EXTENDET 0-10 L

Hledání na webu bylo tentokrát bezproblémové a základní informace jsou tak snadno k dispozici.



Jde tedy o běžecký batoh pro delší běh, kdy musíte vyřešit transport nezbytného minimálního vybavení, jídla a pití. Objemem hydrovaku 2 litry tak vyhoví několika-hodinovým běhům.
První pohled opět příjemně naladí, je to typ batohu, které mám rád. Probereme si tedy jednotlivé části batohu a pak hurá do lesů.

Krátký batoh, připomíná více běžecké vesty, uchycením rameních poruhů se však více blíží batohům. Celková ergonomie batohu je velmi důležitá, musí perfektně sedět na zádech a dokonale obepínat tělo. Tím se zamezí nechtěnému poskakování batohu při běhu. Veškeré nezbytnosti by měly být snadno uložitelné a hlavně dosažitelné. Každá manipulace s batohem zdržuje - možná ne tolik při výletě, ale v případě závodu se začnou vteřiny sčítat.

Mírně polstrovaný zádový systém ze síťované tkaniny je příjemný, zbytečně nezatěžuje větší váhou a eliminuje i nějaký ten zapomenutý malý hrbol při balení výbavy. Záda plynule přecházejí do širokých ramenních popruhů, úzkými popruhy jsou pak spojeny se spodní částí. Na přední straně popruhů jsou integrované kapsy, které pojmou menší elektroniku, či jídlo nebo jiné malé nezbytnosti. Nosné popruhy jsou vpředu spojeny dvojicí hrudních pásků.
Hlavní komora batohu je přístupná otvorem v horní části a zipem na boku. Celý batoh tak lze dostatečně otevřít a vyjmout i hlouběji uložené věci bez nutnosti vysypat celý batoh. Toto se mi jeví jako velice důležitý prvek.
Z vnější strany je na batohu otevřená přiléhající kapsa z elastické síťoviny a z tenké gumičky se svorkou jsou vytvořena poutka na hole.




Dvoulitrový hydrovak je uložen v samostatné komoře a zavěšen na pásku se suchým zipem. Hadičku lze podle potřeby vyvést na obě strany. Uzavření hydrovaku posuvnou lištou a dobře těsnící náústek zamezují zpětnému nasávání vzduchu a hydrovak tak při běhu neobtěžuje nepříjemným šploucháním tekutiny. Venkovní část hadičky lze ale upevnit pouze provlečením do gumového oka, což je komplikované a zdržující, bez zajištění ale houpající se hadička překáží a rozčiluje.



Objem batohu je dostatečný i na delší ultra v mírnějším počasí, kdy oblečení je minimum. I případné doplnění hydrovaku je díky posuvné liště rychlé.

Boční kapsy jsou při troše snahy dosažitelné i bez sundání batohu a bez zbytečného zdržování.

Takže konec teorie a vyrazit vše potvrdit praxí. Naplním hydrovak, kapsy zatížím "zbytečnostmi", dopředu něco k jídlu a GPS, na bok telefon, dovnitř nějaké tričko, do poutek hole. Abych si všeho užil do sytosti, naplánuji si cca 30-ti km běh po horách.
Bohužel už po pár metrech zjišťuji, že hrudní upínací systém nedokáže dostatečně zajistit polohu batohu a ten při běhu nepříjemně poskakuje na zádech. Není to sice nijak velký pohyb, za chvíli na něj trochu přivyknu, ale přesto bych si představoval pevnější uchycení. Celý tento jen je zřejmě způsoben vysoko položenými hrudními spínacími popruhy. Asi by to chtělo jiné řešení - viz. foto ?



Nosné ramenní popruhy se zdají dostatečně tuhé a ani při zatížení batohu cca 4 kg, se nezařezávají nepříjemně do ramen. Hrudní upínací pásky jsou ale připevněny malými háčky a manipulace s nimi je obtížnější. Klasická trojzubá přezka by tomuto místu slušela lépe.

Přichází čas na pití a tím se potvrzuje nedostatečné, či příliš zdlouhavé upínání hadičky ... přitom řešení jiného francouzského výrobce je dostatečné a elegantní. Také aretace náústku se ukazuje příliš pevná, jednotlivé části nemají výraznější grip pro uchopení a "vycvaknout" náústek spocenými prsty se stává složitým oříškem.




Vzhledem k řadě různých "vychytávek" by batohu slušel nějaký návod k použití - nejlépe něco jako na následujícím obrázku:



Jako celek je ale batoh ovšem velmi elegantní a s přihlédnutím k cenové relaci bude jistě dobrou volbou pro delší běhy "mimo civizaci".

Klady:
ergonomie
přístup dovnitř batohu
vnější kapsy
poutka na hole

Zápory:
nedostatečné zajištění polohy batohu
upnutí hadičky hydrovaku