čtvrtek 2. ledna 2014

Pražská sekce aneb závěr roku v hlavním městě.

Tak tentokrát by se mohlo klidně stát, že to zapomenu dřív, než si to v hlavě trochu urovnám. Nezbývá než se do toho psaní pustit a nechat to nějak plynout ...

Po listopadovém běhu kolem tří řek stále zůstává nesplněný slib pražské sekce - tedy nějaká akcička na revanš za Jizerky a vlastně i na takové ukončení letošního běžeckého roku. Opět se tedy začíná rodit "rodinný"plán na skutečně pražskou akci, tedy již dříve zamýšlený oběh Prahy. Aktivity se tedy opět ujímají Veverkové Pražský a Náhradní (H12) a vzápětí je na světě termín - 28.12.
Do té doby je ale ještě daleko a tak když se v mailu dočítám o Vánoční besídce Růžovo-modrého oddílu, neváhám a oslovuji opět mailem Leonu, s dotazem, zda bych se mohl zúčastnit. Asi jsem to ale s formulováním dotazu trochu přepískl a tak se mým mailem a následnou odpovědí za chvíli baví jistě polovina Prahy.
Už jsem to trochu vstřebal a tak se následující citací směju sám sobě:

mail 9.12.,kotouc01:
Ahoj Leono,
po předběžné domluvě s Honzou12 bych se rád dotázal na možnou účast na vaší Vánoční besídce, prezentované na Tvém a Honzově webu. Do daného termínu jsem se ale nijak neprezentoval, vzhledem k velkému předvánočnímu pracovnímu presu. Zdá se ale, že bych to nějak udělal a velmi rád mezi vás přijel. Bohužel nejsem ale schopem účast garantovat na 100%. Pokud bych se zúčastnil, samozřejmě přispěji potřebnou částkou na společné pohoštění. Prosím tedy o odpověď, zda i za těchto nejistých podmínek bych se mohl zúčastnit.
Děkuji za Tvou odpověď, kotouc01 či Veverka Sudetský

Odpověď od Leony jsem už bohužel smazal, ale byla asi v tom duchu, že na tuto oficiální žádost Ministerstvo Vánočních besídek uděluje souhlas a mou účast povoluje. Bezva ... to vypadám jako blbec ... přesto bez ostychu jsem 11.12. v Praze v hospodě U Sádlů a bez dalšího rozvádění jen konstatuji, že akce to byla vydařená a můj běžecký svět se opět rozšířil o další nové tváře ... tak to jen taková vsuvka.

Od Martina přichází první GPX nástřel trasy a trochu mi to vyráží dech. Oběh Prahy (prosím "vnitřní", jak říkají místňáci) totiž vychází zatím na 70 km! To se tedy těch původních 35 v Jizerkách trochu natáhlo. Nakonec se ukáže, že ani 70 stačit nebude a ještě si to dokonce vylepším nečekaným zdravotním problémem.
Asi  tak 14 dnů před akcí mě bez příčiny začíná bolet pravá noha v kyčli, až to dospěje tak daleko, že nejsem schopný běhat. Po týdnu se podaří problém alespoň identifikovat - křivá (nová) židle v práci a zhmožděný jakýsi sedací nerv. No bezva ... týden před akcí se po 5-ti kilometrech běhu musím otočit a s vypětím všech morálních sil a nesnesitelnou bolestí se došourám domů. Dva dny před akcí se mi podaří uběhnou celých 13 km bez toho, abych si musel vzít nějaký utišující prášek.

Běh ovšem mezitím dosáhl zcela nečekaných rozměrů ... nejen, že se ukázalo, že Prahu oběhneme téměř všemi významnými lesoparky, ale rodinný rozměr přerostl do účasti mnoha dalších běžců. Ne všichni však mají čas a chuť běžet celou trasu a tak nakonec vzniká - jak to nazval H12 - téměř partyzánská akce, kdy se k základnímu oddílu postupně budou přidávat a zase odpojovat další běžci, dle svých možností či schopností. Proto bude na startu a v cíli zajištěno zázemí a na závěr dokonce společné posezení v hospodě. No to je tedy pecka ...

V pátek 27.12. odpoledne jsem v Praze, u Honzy mám domluvené přespání. Ale nebyl by to on, aby mě hned při příjezdu nečekalo překvapení. Různými úpravami trasy a přidáváním dalších kilometrů se stalo, že z itineráře vypadl proslavený "Los a Lamos Trail" a tak rovnou od metra, v džínách a ochozených městských Salomonech, se přesouváme do Prokopského údolí a s počínající nocí mi Honza trasu nadšeně ukazuje - když prý to zítra nebude, tak abych o nic nepřišel ... rychle, rychle ... než bude tma. A tak za ním stoupám po strmých skalách a snažím se nerozbít si hubu ... ale má to tu pěkné, to se musí nechat.
Večer se u Honzy schází další "účastníci zájezdu", s jeho ženou je nás tak u stolu celkem 7.

Sobota 28.12., 5:30 ... zvoní budík ... takhle nevstávám ani do práce ... Po snídani, připravené Honzovým Slunéčkem a po nezbytných přípravách se přesouváme na "start", na oddělení patologie v IKEMu. Bude tam ovšem i cíl, což bude jistě mnohem stylovější.


Je ještě tma, když krátce po sedmé několikeré pípnutí GPSek odstatrtuje další kulturně-běžeckou akci - Partyzánský oběh Prahy 2013. Je nás asi 12, po několika stovkách metrů se přidávají další dva. 


Taková setkání pak budou probíhat celý den, naše skupina se zvětšuje a zase zmenšuje ... nové tváře, nová jména ... no, moc to nepobírám, ale myslím, že to dnes není to podstatné. Myslím, že v průběhu dne se skupina rozrostla na nejvyšší počet více než 20 běžců, celkem za celý den se akce zúčastnilo běžců více než 30. Dokonce připojování běžců dosáhlo takového rozměru, že cca na 48. km čeká Martinova kolegyně z práce s občerstvením ... pití, housky, banány ... a když se najíme, sbalí zbytky do batohu a až do cíle běží s námi. To je tedy servis ...

Slunce vychází, když probíháme okrajem Prokopského údolí a Honzovým "nastavovaným" kopcem se dostáváme do bodu, který byl mým přáním ...
Dívčí hrady. Nádherné místo s probouzející se Prahou pod nohama ...
Na Hvězdě byla tlupa asi největší.

Jedna krev v Divoké Šárce.
Jsme asi tak v polovině, když zhmožděný nerv v noze začíná velmi důrazně protestovat proti jakémukoliv pohybu. Největším utrpením je znovu se rozběhnout po krátkých zastávkách. Honza si všímá, že se belhám jak invalida a tak, ač sám bojuje s bolestivým kotníkem, snaží se mě alespoň morálně podpořit. Já ale nejsem schopen mu to oplatit ... promiň, Honzo ! Na konci Divoké Šárky je už bolest taková, že uvažuju o ukončení ... ale hlava nechce. O takovou akci se přece nemůžu připravit. Ač nerad, zkouším nerv uklidnit modrými pilulkami ... trochu se to daří, ale přesto ... když se nikdo nedívá, do posmrkané rukavice utírám slzy bolesti. Ale jestli to dotáhnu na 50 km, půjčím si GPS s trasou a nějak to dojdu !!
Někde v Malešicích se ke mě opět přitočí Honza ..."viděl jsi GPS-ku?". Ano, viděl ... děkuji ... je tam 50 km, takže zbývajících 26 km už prostě dorazím !!


Od samého počátku nás Honza zásobuje nepřebernými historkami s celého světa, běh kolem Vltavy hned oživí příhodou s koupáním v mrazivé zimě v Trójském vodáckém kanálu. Tak prý kdysi trénoval jeden jeho kamarád na pobyt ve vysokých horách ... ale je to prý magor ... horolezec. No to jsem si oddychnul, že si nemusíme svlíkat kalhoty.
Vtipná historka vzniká i zcela aktuálně - zastavujeme se v Lidlu doplnit tekutiny, jdu tedy s Honzou na nákup. U kasy je trochu fronta, ale Honza bez váhání a s úsměvem předbíhá starší paní Alzheimerovou a u pokladny vysvětluje, že zde probíhá závod a my bychom dostali penalizaci za zdržení. Obratem nám ale paní pokladní nabízí vystavení potvrzení na zdržení při nákupu ... pánové Veverka a Veverka, držení 3 a půl minuty při nákupu limonády. Razítko, podpis - Lidl. No bohužel jsme nereagovali dostatečně pohotově ... škoda. Byla by to unikátní trofej do domácí síně slávy.

U Hostivařské přehrady den končí, únava se už začíná projevovat a tak Honza tasí poslední partyzánskou zbraň - zpěv. Z paměti na povrch vyplouvá jedna budovatelská píseň za druhou, některé i cizojazyčné a tak nad naší partičkou pokulhávajících běžců zní ruské písně ... doufáme, že nikdo z náhodných chodců na nás nezavolá Chocholouška.

Poslední kilometry Krčským lesem absolvujeme za asistence čelovek ... a pak je tu konec !!


Dokonale připravených 76 km, 9:55 hod, z toho čistého běhu o dvě hodiny méně ... a 7 členů "tvrdého jádra", kteří absolvovali celou porci.
Občerstvení a sprcha na patologii (normální sprcha, ne ta na plechovém stole)... a pak hospůdka, kde se sejdeme i s částí běžců, kteří se k nám připojili jen na chvíli. Závěr roku jak se patří a akce, jakou jsem za 40 let svého sportování ještě nezažil. Děkuju všem !! Nultý ročník je tak úspěšně za námi a nezbývá, než nepolevit v treninku a být dobře připraven na 1. ročník v roce 2014. Vynasnažím se ...
... rodina Veverkových.
P.S. Většina fotografií není mých ... děkuji autorům za vypůjčení.