pondělí 1. října 2012

To byl víkend !

Prodloužený víken nádherného babího léta je za námi, jedinou smysluplnou činností mělo být běhání skoro podzimními horami. ("Hory" říkám našim Jizerkám ... ale jo, jsou to hory.)




Jenže místo toho jsem v pátek ráno vzal starý pohorky a vyrazil se synkem zachraňovat jeho lesní brigádu. V půlce srpna jsem mu totiž domluvil práci v lese, aby se neflákal doma a něco si vydělal na svoje zájmy a sporty. No ... už to mělo být hotový, ale moc mu to nešlo ... a najednou zpráva, že paseku, uklizenou od větví, je třeba předat do konce měsíce. Když tedy mákneme (dokonce jeden den včetně mého sluníčka a i naší dcery ... aspoň pokoukali po houbách), mohli bychom to za ten dlouhý víkend stihnou. Podzimní běhu, sbohem, obojí asi nedám.
Je odpoledne, když hladový jako vlk, s rukama vytahanýma na zem jak opice, se vracím domů. Sprcha, gauč, 40-ti centimetrová sýrová pizza a kafe - daň za tu celodenní dřinu. Ještě, že tady vykřikuju své dietní "nežrat a běhat" !!
S tím se musí ale něco udělat a tak mi po hodině "prdne v kouli", oblíknu se a jdu běhat. Pes na mě jen nevěřícně kouká, celý den lítal po lese, pak chrápal za pařezem a teď dělá, jako že se ho moje přípravy netýkají. No dobrá, kámo ... zůstaň tedy dnes doma. Úplně jsem slyšel, jak si oddechl.
Když jdu tedy sám, udělám malou změnu a skoro po roce opět vyrazím na silnici. Mám tu jednu osvědčenou desítku, ale hned po prvních krocím cítím, že dnes bude asi delší. Z pizzy se stal balvan, který mi krok co krok masíruje vnitřnosti a tak celých 55 minut běhu řeším, jestli pizzu vrátím horem nebo dolem.
No ... donesl jsem ji zpátky domů, ale se studeným potem po celém těle. Takou hrůzu při běhu jsem ještě nezažil. Slibuju si, že už nikdy nic takovýho neudělám !

Druhý den dopoledne opět v lese ... tedy na pasece. Dneska jsme se "zmáčkli" a ve čtyři odpoledne máme hotovo. Ale běh fakt nedám ... ani na lačno. Pes je rád, že se nemusí zašívat.
Neděle ráno ... babí léto v plném proudu. Manželku - sluníčko moje - to sluníčko na obloze vždycky příjemně naladí a tak projeví přání, jít si trochu zasportovat - třeba na inline. Paráda, jedeme. Akorát to musíme vzít přes nějaký shop, protože ty brusle jaksi nemáme. Bereme jen tý dámský, já fakt nemusím všechno, myslím, že to zvládnu během na suchu. Osvědčený Decathlon vybavil moje sluníčko bruslemi a nějakými chrániči, helma je z kola a oblečení z běhu.
Hned za městem je bezva areál, kde se před časem běhalo zimní mistrovství světa. Krásný asfalt, rovinky, kopečky ... je tu výběr. Skoro hodinu vydržíme různě kroužit, do kopečka můžu jít, s kopečka to musím docela rozběhnout, abych stíhal. Užili jsme si pěkně, máme z toho radost.
Odpoledne vynechám tu pizzu (asi ji vynechám navždy) a jdu naběhané kilometry doladit do pěkného čísla. Tentokrát se těší i pes. Oblíbený trailík za městem nezklame, 11 km zakulatí dnešní porci na 20. A s prázdným žaludkem je to pohodička. Takže nakonec to byl přeci jen víkend!

P.S. Dnes nám bez problémů převzali uklizenou paseku, takže synek bude mít na plánovaný výlet do UK.  Prý mi za pomoc koupí nějaké pěkné boty (něco mu přidám, abych nebyl krkavčí otec). Jo ... a v práci jsem dnes dal 12 hodin ... takže bez běhu. No, zítra ...

4 komentáře:

  1. Hezky fotky, pribeh naprosto ze zivota:)... Ale o to vic je super, ze ses kousnul a i za takovych podminek behal.. ona ta radost a pocit "vitezstvi" ya to jiste stoji. MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkné fotky. Odkud jsi to fotil směrem na Ještěd? Přijde mi to povědomé :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, fotka je z červené turistické cesty z Liďáků na Českou chalupu, kousek nad Strážním bukem je po levé straně cesty skupina skalek ... je to tam fakt fotogenické. Na dalších fotkách je Mlynářův kříž a Gorila, obojí také na Žulovém vrchu.

      Vymazat
  3. To poetické jizerské povídání jsem si musel přečíst dvakrát. S dietní chybou jsi mě pobavil i když jak jsem četl šílený ultraman Karnazes prý běhá jen na pizzu. Asi tedy špatný timing, každopádně skvělý gastrointestinální výkon!

    OdpovědětVymazat