středa 12. září 2012

Baroko - Urban Running

(pokračování) 
Otevíráme dveře domu a vyrážíme na mnou již netrpělivě očekávaný běh noční Prahou. Bude to opravdu jen krátké a velmi zvolna, aby nám dnes uběhnuté kilometry zítra na Baroko Maratonu nechyběly.
MRKM bydlí ve skutečném centru Prahy - pár metrů od Václaváku a tak již start je první perličkou, neboť hned za dveřmi domu míjíme v těsné blízkosti stolky pizzerie. Jednotlivá sousta hostů se zastavují mezi talíři a ústy a někteří zcela lhostejně, jiní s neskrývaným údivem (...ne ... to přeci nebylo opovržení ...) sledují naše kroky. MRKM mě uklidňuje, prý je to v poho... On sám tu běhá téměř denně a jiných běžců v centru Prahy je prý také dost. Nevím ... za celou cestu jsme potkali snad jen jediného. Faktem je, že vybíháme po 20. hodině, tak už jsou možná všichni doma.
Aby můj hostitel a nyní i průvodce dostál svým slovům o akademicko-historickém okruhu, v každé ulici dostávám referát, co že právě míjíme a většinou jako bonus je přidána nějaká historky či jiný fakt.
Takže první kličky ulicemi jsou věnovány především Fakultním zdravotnickým pracovištím, včetně porodnice či psychiatrie. Kolem kostela Svaté Kateřiny vbíháme do Viničné ulice, lemované po obou stranách vysokými zdmi. Poprvé tady vnímám absolutní odlišnost mých lesních běhů a zdejšího běhu městem. Historické stavby, dlážděné ulice a žlutě svítí pouliční lucerny ... Genius Loci se ozývá. Celou cestu svírám v ruce svůj nový malý foťáček, ale ještě jsem se s ním moc nesžil. Pořízené fotky jsou proto tmavé a rozmazené, ale možná právě to jen podtrhuje onu atmosféru.

 
Historii přerušuje běh přes Nuselský most, odkud - jak říká MRKM - vede nejrychlejší cesta do Nuslí.


Hned za mostem zatáčíme vpravo kolem Kongresového centra a to už se před námi objevuje Vyšehrad.
Tady padne stěžejní věta běhu ... zrovna rozebíráme lesní vs. městský běh, když se přede mnou objeví schody a já to vyslovím - URBAN RUNNING. A už se tohoto slovního spojení nezbavíme. Ne snad, že bychom objevili Ameriku, slovní spojení se celou dobu přímo nabízelo a nejedna firma vyrábějící potřeby pro běh vede pod tímto názvem jistě celou kategorii výrobků. Ale jak jsem napsal Honzovi12 v komentáři, je třeba věci správně pojmenovat, aby měli svou váhu. Tímto jsme tak učinili.
Hlavní branou (otevřenou i v noci a bez cla), kolem nejstarší pražské rotundy sv. Martina, se dostáváme na vyšehradské hradby. Praha pod námi svítí tisíci světly, přeťata černou čarou Vltavy.



V zatáčce rozrážíme skupinu japonských turistů, následují další kličky po hradbách, mineme Vyšehradskou skálu s její legendou o Horymírovi a pak již sbíháme dolů k Vltavě.


Vbíháme na vltavskou náplavku, která měla být přeplněna turisty a běžci, ale nikde nikdo. To jsme ale na konci, vzdáleném od centra a jak se postupně k němu přibližujeme, přibývá i lidí. Běh se tak za chvíli mění v kličkování mezi posedávajícími páry, turisty, běžci, kavárenskými stolky a hudebními kapelami. Na Vltavě troubí výletní parníky. Průměrný čas běhu klesá na 6:40 min/km, z čehož je zřejmé, že teď už jde téměř výhradně o turistiku.
Náplavka je za námi, u Mánesa opět vbíháme do ulic a po několika kličkách jsme opět na dosah Václaváku.
Neskutečný zážitek je za mnou, pražáci možná nevěřícně kroutí hlavou ... ale pro mě to byl první běh skutečným městem. Doma sice také musím vždy proběhnout několika ulicemi, ale to trvá tak 3-4 minuty, pak už ulice lemují aleje obrovských stromů ... a je les. Samozřejmě trail je trail a nedám na něj dopustit, ale takováhle změna je jistě solí běžcova života.
Celý běh, dlouhý necelých 6,5 km, trval dle GPS pouhých 39 minut. Pro mě však byl dlouhý tisíc let. 1000 let od Vyšehradu k Tančícímu domu, 1000 let od Horymírova skoku k Fast foodům u Václavského náměstí.



Tak ... a spát, zítra je den D.

P.S. Omlouvám se  všem, za tak vážný tón blogu ... ač sám jsem prohlásil, že běhat i psát budu s lehkou myslí. Tak zase příště ...
(pokračování)

2 komentáře:

  1. Diky za tuhle pripominku mych mladych let. Vysehradske hradby (patnactistovka) byly kdyzi mym hlavnim treninkovym okruhem, ale to uz je 20 let... Tehdy termin urban running jeste neexistoval.

    OdpovědětVymazat
  2. Nektere kousky trasy mame spolecne s moji cestou domu/z prace a do prace.. pripadne kdyz je nouze nejvyssi s mezipracovnim vybehnutim.. hezky fotky a vtipny komentare, me dostala poznamka o nuselaku, ze tudy vede nejrychlejsi cesta..:).. Evidentne jsme ji nezkouseli, coz je dobre.. MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat