pátek 15. srpna 2014

Dětské ultra - 2. část (Silva)

Tak nezbývá, než potvrdit Honzovu hlášku o tom, že "kamarádi tě přivedou jedině do průšvihu...) Je to tak !! Ale od začátku.
Masivní účast spřátelených běžců na závodu Silva Nortica samorřejmě zpunktoval Honza ... však ho známe - úsměv od ucha k uchu ... "to se vám bude líbit, nádherná trasa ... vlastně je to úplně lehký ... jasně, že mluvím o 103 km !!!!"
A tak jsem podlehl všeobecné euforii a v doměnce, že to bude náramná zábava, jsem se přihlásil. Naštěstí ve chvíli, kdy jsem na netu vyplňoval přihlášku, dostal jsem nějaký krátký záchvat zdravého rozumu a přihlásil se "pouze" na 90 km. A hned jsem dostal kázání, že to už je jedno jestli 90 nebo 103 a že to klidně můžu změnit v průběhu závodu ... prostě poběžím tu delší. To zrovna !!
Jak se závod pomalu blížil, přišel hlavní inciátor s "průhlednou výmluvou", že se z důvodu služební cesty nemůže závodu zúčastnit. No jistě, zatímco všichni kamarádi se budou "trápit" na trase závodu, hlavní iniciátor se bude "výletovat" na druhé straně zeměkoule. Aby tedy nějak odčinil svou neúčast, nabídl mi (protože jsem flink a všechno mi trvá), že na mě převede svou zaplacenou registraci. OK, beru ... ovšem netuším, že právě dostávám danajský dar. Protože tento převod organizátorům chvilku trval, jsme rádi, že se podařilo přepsat alespoň jména. Změna trasy je už zjevně nad síly pořadatelů a tak jako bonus dostávám i trasu 103 km !!
Pravda je, že chvíli jsem s touto myšlenkou koketoval, ale pud sebezáchovy nakonec zvítězil ... takže běžím 90. Howg!
Den před závodem pak vyrážíme v tříčlenné sestavě - Martin, Tomáš a já - směr jih. Když večer dorazíme na místo, všichni běžci, které znám, jsou už na místě (rozuměj v hospodě). Jen hlavní iniciátor Honza chybí a zatímco zítra budou všichni trpět, bude on na svůj rekreační běh shlížet poněkud šikmým pohledem. No nic ... jdem spát.

4:30 - budíček
5:30 - START

Vyrážím opatrně, snažím se, aby čas na km nebyl pod 6 minut. Po chladném ranním startu jsem se už trochu zahřál, ale brzy toho budou všichni litovat ... horký den je před námi. Sem tam se míjím se známými běžci, prohodíme pár slov, ale jinak je to celkem osamělý běh.
Na 30. km přichází dosud nepoznaná krize - chce se mi spát !! Motám se po silnici sem tam a mám pocit, že když si sednu, tak ve vteřině spím. Snažím se všemožně probrat, soukám do sebe jakýsi gel konzistence želé. Je to tak odporné, že mě spánek přechází, ovšem další kilometry bojuji s tím, abych to želé - když už jsem ho do sebe pracně dostal - zase rychle nevyblil. Fuj- to je hnus, velebnosti !
Někde na 60. km se trasy dělí na 103 a 90 ... v hlavě mám jasno, pořadatelům hlásím 90 a odbočuji pravo. Zatím držím luxusní čas 6:35 min/km a vše jde krásně. Je ale opravdu šílené vedro, na asfaltu se dělají černé bubliny a dehydratace úspěšně postupuje. Kdyby byl cíl na metě 70 km, vše by bylo super - čas i pocit. Ale ještě pár kilometrů zbývá ... na 80. si říkám, že už toho mám opravdu dost. Lýtkovými svaly začínají pocukávat křeče a posledních 5 km už běžím spíš sporadicky. Když se to do lýtek zakousne s patřičnou prudkostí, nebýt okolních keřů asi bych spadl na zem.

Kilometr před cílem mě někdo poplácá po zádech ... Veverka !! No nepřidám se ... jsem rád, že žiju. A pak je tu cíl, GPS naměřila 91 km !! Je to můj kilometrový rekord!



Pomocí plotu na stadionu se sesunu na zem a další hodinu se snažím najít polohu, kdy mě bude všechno bolet co nejméně. Pomalu se blíží večer, když se velmi volným krokem přesuneme zpět do penzionu a poté do hospody. Tady proběhne poslední epizoda závodu ...  když se ostatní již chladí oroseným pivem, já s hlavou v hajzlové míse přemýšlím, jestli mi nezbyl ještě kousek z toho úžasného gelu ze 30. kilometru. Nezbyl ...
Další ultra je za mnou, takové opravdovější ... víc se muselo běžet a proto i to utrpení bylo opravdovější ... regenerace bude jistě o trochu delší.

O den či dva později mě "dojal" článek o Silvě na Běhej.com ... cituji výňatek:

Na jihu Čech se kromě mistrovského ultra na 103 km běželo i „dětské“ ultra na 90 km a kratší distance – maraton a půlmaraton.

Takže děkuji ... zvládnul jsem dětské ultra! Ale zase nedopadlo tak špatně:

90 km (naměřeno 91), čas 11:36:00, celkově 13. místo z 25 běžců, v kategorii 1. místo ...tentokrát ze tří běžců, takže o 30% lépe než na Mácháči.

7 komentářů:

  1. :) .. jeste ted z toho mam sikme oci..:)..ne vazne, je mi to lito, ze jsem se nemohl s vami zucastnit, kdyz uz jsem to zpunktoval:).. ale urcite spolu musime udelat nejakou tu "opravu"..:).. co takhle detske utra za hranicemi.. vsednich dnu?:)
    tesim se!!
    Detske ultra je skvely termin.. budu si ho pamatovat..:)
    vsemu zdar!! 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Bohužel vývoj nezastavíš a tak se pomalu bude muset člověk zamyslet kde si splní tu zkoužlu z dospělosti. Ty už to máš s Pradědovou 100 asi jasné co? Osobní poznatek z proběhlého víkendu - stovka za dva dny je určitě horší než za jeden, vstát ten druhý den to bylo nadlidské úsilí. Ať ti to běhá a držím palce na UTM!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, i když jsem to v jednom dni neběžel. To rozběhnutí v neděli ráno, kdy si člověk říká, že skoro nemůže ani chodit je prima. :-))

      Vymazat
    2. K úspěchu na L700 ještě jednou blahopřeji. Pradědova 100 je nejistá, 12H se z toho zase "vyvlík" ... prý raději poběží někde v Itálii 100M.
      Ale i já budu muset jednou těch 100K zlomit ... aby jste se mnou ještě mluvili ...

      Vymazat
  3. A co to bylo za gel? To mě docela zajímá. My, co spolu mluvíme, si necháváme posílat výživu z Francie :-) http://www.overstims.com/int_index.php?lang=eng

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co to bylo zač už nevím ..raději jsem to raději zapomněl, ale bylo to něco kvalitnějšího, v Kauflandu to nekupuju :-)
      A s výživama končím ... přecházím na housky se salámem ... aspoň budu vědět, co bliju !!!

      Vymazat
    2. Ať jíš co jíš, vždycky bliješ vlašák :o))

      Vymazat