Během mé služby se nic zvláštního nestalo

Trošku parafrázuji malou zmínku v posledním zápisu VP o POP3 a nebo taky třeba už dávno skoro zapomenutou Základní vojenskou službu ... tam by ještě chybělo "Soudruhu kapitáne,..."

Takže během tohoto tréninkového týdne se nic zvláštního nestalo ... skoro.

Pár už rutinních běhů Do a Z práce, kvůli nějakým povinnostem jsem je ani nestihl uskutečnit každý den. V sobotu odpoledne jsem tedy vyrazil vyvětrat psa na ještědské sjezdovky. Po 11-ti km jsme opět doma ... sprcha, obídek ... pes chrní v pelechu, já skoro taky v křesle před televizí. Jen tak cvičně roluji v telefonu Facebookem ... a to byla velká chyba.

Mezi jinými kravinami problikne ta super-kravina ... 2.Noční Divočina ... běh,Liberec. Kliknu na to a je po spaní. Cituji tedy ze stránek akce:

Propozice druhého nočního závodu Divočina:

V sobotu 5. 12. 2015 v 16:33 odjíždí vlak z libereckého vlakového nádraží směrem Hejnice. Sraz je ve vlaku. Závod začíná otevřením dveří vlaku v zastávce Hejnice. Od této chvíle se odpočítává čas. Běží se dle určené trasy. Cílem závodu je Klub Had na Harcově. Tam se pokusíme zajistit drobné občerstvení a zábavu. Po skončení závodu proběhne oslava výkonu všech borců a borkyň, kteří se závodu účastnili. Prosím všechny účastníky o „selfie“ fotografii ve vlaku, u kříže na Ořešníku a na Holubníku. V průběhu závodu bude možné zamíchat pořadím malým trikem. Kdo se vykoupe v chladných vodách přehrady Černé Nisy, získává v cíli bonusové ohodnocení odečtením 30-i minut z celkového času. Koupání samozřejmě není povinné, ale kdo se rozhodne podstoupit riziko nachlazení a srdečního infarktu, musí se u toho vyfotit! Celková délka závodu je 24 kilometrů. Přejeme všem pěkný zážitek z dalšího divokého závodu a těším se na vás ve vlaku.

Jen pro ujasnění situace ... jsou tři hodiny odpoledne a běžecké oblečení je v pračce ... takže sice lákavá nabídka, ale trochu nereálná ... nebo že by ne ?? Do odjezdu vlaku zbývá ještě 1,5 hod ... prohrabu tedy běžecký šuplík a zkompletuji další sadu oblečení, přidávám ručník, protože to koupání stojí za časový bonus, přihodím dvě tatranky, dobiju čelovku a telefon ... jsem připraven! V duchu tradic místních závodů je třeba nahrát do hlavy mapu ... tentokrát opravdu žádné značení, žádné kontroly či občerstvovačky ... je dost pravděpodobné, že v jizerské noci tam budu sám ... a některé úseky jsou opravdu těžké a v noci složité na orientaci.

Terezka se chystá na jakousi dámskou párty a tak mě deset minut před odjezdem vlaku vykládá před nádražím. Na Facebooku bylo na akci přihlášeno skoro 60 běžců a zdá se, že všichni jsou již zde.

Až se zase vrátím do Liberce, dojdu si pro Terezku do hospody a jedeme autem zpátky domů. Takový je plán.

Ve vlaku nikoho neznám, přesto se za chvíli pouštíme s okolosedícími do debaty o závodu. Borec naproti se ptá: "Už jste někdo běžel závod v noci ? Já ještě ne, ale před chvílí jsem si na to koupil čelovku. Jenže v Jizerkách to vůbec neznám!" Pomáhej pánbůh ...

Vlak zastavil a první borci vyskakují do tmy. Je odstartováno ! Přesně ve dveřích vlaku spouštím svého Garmina a snažím se alespoň chvilku udržet kontakt s prvními skupinami. Po kilometru cesta mizí v lese a začíná nejtěžší výstup závodu, na Ořešník.

Studený vichr hučí nad horami, pod vrcholem se objevují zbytky zmrzlého sněhu a noříme se do husté mlhy nízkých mraků. Závod začíná vypadat na to, že kdo přežije, vyhraje. Na vlastní skalnatý vrchol Ořešníku se vystupuje po strmých vytesaných schodech. Naštěstí je tu zábradlí, kterého se ani na chvíli nepouštím. Na všechny strany je to velmi vysoko a vichr s námi lomcuje ze všech sil. Jak v tomhle nahoře udělat selfie fakt nevím, dám dva pokusy a kašlu na to. Nějak to dopadne, jen rychle pryč odsud.

Těžkým kamenitým terénem sbíháme do údolí ke Štolpišskému vodopádu a pak zase stoupání až ke druhému kontrolnímu bodu na Holubníku. Mlha je čím dál hustší, orientace je tady těžká, úzká stezka se klikatí mezi stromy a velkými kameny ... najednou se mi zdá, že jsme mimo cestu ...tedy spíš na jiné cestě, pohodlné lesácké, pro svážení dřeva ... a tak to být nemá. Kontroluji to s GPS mapou ... jasně ... asi o půl km jsem přeběhl odbočku. Postupně zastavuji asi 20 běžců ... nikdo neví, kde je. Pěkná příprava !! A tak celou tu tlupu dovedu až na vrchol Holubníku. Opět skalnatý výstup, tentokrát bez zábradlí .... a opět sefie u kříže. Jenže ten už asi nějaké předchozí vichry smetly někam do údolí. Takže v pozadí, pro správnou identifikaci místa, je pouze noc.

Na vrchol jsem všechny vedl a šel jsem tedy jako první, tam pak 20 borců udělalo čelem vzad a rázem jsem poslední ... pro dobrotu na žebrotu. Tak to tedy ne ...všechny vás předběhnu a dělejte si tady sami co chcete ... v terénu, který jde hezky česky nazvat "z bláta do louže", případně "z bláta do louže se sněhem", se mě udrželi jenom dva. Jo, jo ... tady jsem doma ...

Konečně se dostáváme do běhatelného terénu, tempo se zvyšuje na nějakých 5:20 a rychle se tak blíží perla dnešního běhu ... koupačka na Černé Nise. Plánuju to celé tak na 10 minut, takže 20 získám jako bonus. Ptám se parťáků, jestli do toho jdou taky ... tohle prý ale nedají.

Stojím sám v černé mlze, u rozlehlé hladiny vody, která je černá i ve dne, když nebe je modré. Jizerky jsou proslavené svými pomníčky a moc dobře vím, že blízko za hranicí světla mé čelovky jeden takový je ... to se někdo v té černé vodě utopil. Lezu do vody ...myslel jsem, že to bude horší ... selfie chvíli trvá a když konečně lezu na břeh, necítím nohy. Kupodivu se ale nijak neklepu a tak se mi daří docela rychle se obléct ... pravda ... propocené triko se mezitím pěkně vychladilo. Celé to trvalo 12 minut.

Zase se pomalu rozbíhám ... do cíle je to necelých 10 km, polovina výrazně z kopce. Pípne mi Garmin při měření dalšího kilometru ... joj, to to ale běží ... na zlomek vteřiny se kochám pohledem na displej ... a v dalším zlomku vteřiny se válím po zemi, po kamenech. Dost to bolelo ... jsem trochu od bláta, ale celej, tak valím dál.

Konečně cíl ... vcházím do hospody, vypínám Garmin a jdu se zapsat do cílové listiny. Čas něco kolem 3:30 hod, celkově 18. místo, které koupelový bonus vylepší asi o 3 místa. Kontrolní body a koupání se potvrzuje jen čestným slovem ... jinak by mě asi za moje selfie museli jistě diskvalifikovat.

Ořešník - 1.pokus neplatný - fotím někoho jiného.

Ořešník - 2. pokus - fotím, ale nevím co.

Holubník - trochu lepší - jsem vpravo.

Černá Nisa - já a voda

Ve vlaku jsem byl zcela zjevně nejstarší, jinak většinou studenti TUL, která to vlastně pořádala ... takže s výsledkem spokojen!!

Jenže den ještě nekončí. Terezka mi sděluje, že zábava na její párty je plném proudu a domů tak prý pojede až později. Místo svezení autem tedy vyrážím další 3 km na tramvaj a ze zastávky pak ještě 1 km domů.

Vykoupanej a najedenej se válím v křesle, když opět volá Terezka ... jestli bych ji i auto nemohl vyzvednou ...párty prý jede a tak už nemůže řídit. MHD v tuhle dobu už nic nezachrání a tak si dám 4 km noční procházky městem.

Mám za sebou dnes odpoledne skoro 50 km ... je půlnoc, když konečně sedím v autě a Terezka se bezelstně zeptá: 

Tak jaký to bylo?

Dobrý.

To jsem ráda, že sis dnešní odpoledne tak hezky užil.

No nedali byste jí korunu?

P.S. Nedá mi to a tak ještě přidávám foto z cílového "čipového měření". Dnes se tato fotka objevila na fcb ... děkuji autorovi za "vypůjčení".