Vzpoura oceánů

"Peruánský rybář zmizí na volném moři. Hejna vysoce jedovatých medúz obléhají břehy Austrálie. Do Kanady nepřitáhnou velryby. Dorazí se zpožděním několika týdnů a chovají se agresivně. Mezitím tým naftařů narazí na dně Norského moře na zvláštní červy s mohutnými kusadly, kteří se po milionech zavrtávají do země. Jakoby odněkud přičarovaní připadají biologovi Siguru Johansonovi, který živočichy zkoumá a snaží se zjistit, zda by nemohli ohrozit těžbu ropy z moře. Johanson tuší, že za těmito anomáliemi se skrývá řada podivných skutečností: cosi používá život v moři proti člověku. Ke stejnému závěru dospívá i indiánský vědec Leon Anawak, který se poté, co se přes noc zhroutil velrybí turismus, musí potýkat s fanatickými ochránci životního prostředí a americkou armádou, která zničehonic všechny případy přikryje pláštěm mlčení. Vlády USA a Kanady evidentně vědí o hrozbě z oceánů mnohem víc. Propuká katastrofa, která ohrozí další existenci lidstva. Ale co nebo kdo ji rozpoutal? Vědci si musejí přiznat, že člověk ví o planetě, jíž se cítí být vládcem, mnohem méně než o vesmíru."

To je záložka  jedné  z mých nejoblíbenějších knih. Určitě si ji přečtěte, i když teď prozradím pointu, aby následující řádky dávaly smysl.

Oceán už prostě má dost drancování a znečišťování celé země. Na bázi planktonu vytvoří inteligenci, která zcela synchonizuje a řídí veškeré dění v oceánech a člověku ukáže, kdo je na Zemi pánem ...

Tak mi přijde, že to, co se v poslední době děje kolem nás, je přesně taková vzpoura Země. Před dvěma měsící jsme se těšili na 1. závod Horské výzvy v Jeseníkách. Běh po hřebenech jarních hor, samozřejmě s trochou sněhu, ale v údolích kvetoucí petrklíče, či co to všechno na jaře vlastně roste, možná začínající svěží zelené lístky na stromech ... prostě idylka a balzám pro duši. Tak jsme si to představovali.
Jenže týden před startem vzpoura ... a půl metru prašanu, na kopcích -10°C. Při běhu přes Jeseníky místo petrklíčů dvoje návleky na boty, zmrzlé do jedné koule. To jsme si tedy užili idylky ... S touhle vzpourou jsme bojovali 16 hodin a nějak jsme to tedy přežili.

Za pár dnů skutečně začalo jaro a natěšeně jsme běhali po lesních či jiných pěšinách. Příprava na 2. závod serie v plném proudu.
Dva týdny před závodem další pecka s počasím ... na horách opět sníh. Ale to nás nemůže nijak rozházet ... sníh v červnu v těchhle horách je přeci nesmysl.
Závod startuje za týden a teď tohle. POVODEŇ !!! Všechny řeky vylitý z břehů, přehrady přetékají přes hráze ... další trest je tady. V jakých podmínkách poběžíme tentokrát?? Nebo možná je to nějaké varování před takovými závody ?? Ale ne, to je přece blbost.

Ovšem, pevně věřím tomu, že se Země brání. Někde jsem četl takové přirovnání ... představte si Zemi jako pomeranč, kůra je jako kůra zemská, pod ní roztavené horniny s takovou silou magnetismu, že udrží Měsíc před útěkem do vesmíru. V opačném gardu Měsíc přelévá oceány a zvedá jejich hladiny třeba o 10 metrů. A na té kůře stojí člověk tak malý, že se ztrácí i pod mikroskopem ... a sebevědomě prohlašuje, že to všechno ovládá.
To je kravina, co ?? Takže té Vzpouře Oceánů věřím !!

Jen doufám, že tu Šumavu nějak přeběhneme.