Na sever a na jih

Vlastně je to obráceně ... nejdřív na jih a pak na sever, ale neochodí se to ani tak.

... zde bývalý, trochu posmrkaný běžec...

To byl takový říjnový plán - dva půlmaratony ... jeden na začátku a druhý na konci měsíce. Jeden na jihu, což v tomto podání znamenalo v Hradci Králové a jeden na severu, což je tradiční Janovská 19 v Jizerkách. Ale jak už jsem předeslal, dopadlo to trochu jinak.

Začátkem měsíce mě napadla strašlivá, zákeřná a skoro smrtelná nemoc ... jj, rozumíte tomu dobře - RÝMIČKA !! Byl jsem ale tvrďák a řekl si, že do nemocnice nepůjdu a nemoc porazím vlastními silami. Ale zřejmě už jich nemám tolik, jako před lety a tak jsem dva týdny před maratonem byl běhat jen dvakrát. Prostě se ty sople nechtěly nějak vzdát a úplně lámat přes koleno jsem to taky nechtěl. A tak jsem neběhal. Ale, jak jsem si naplánoval, 13. října ve 12:00 jsem stál na startu Hradeckého půlmaratonu. 700 lidí na startovní čáře prvního ročníku ... pěkný výsledek marketingu pořadatelů. Naše malá firmička byla lehce sponzorky také zaháčkovaná, takže účast byla tak trochu povinná. Že bych to snad neuběhl jsem si nemyslel, ale jak to dopadne jsem si netroufal odhadnout. Ač jsem za dobu svého znovuběhání absolvoval několik desítek závodů, půlmaraton ... a ještě k tomu po rovině ... jsem nikdy neběžel. Nemám žádné srovnání, vlastně netuším, jaké tempo si můžu dovolit, abych to nějak rozumně uběhl. Na jaký cílová čas si mám troufnout ?  A taky co s tím udělá ta potvora rýmička ?? Trochu jsem tedy prolustroval výsledky známých a kamarádů ... a stanovil jsem si (vysoký?) cíl: 1:40, či lépe trochu pod. Ale tajně v duchu jsem si říkal, že i 1:45 bude dobré. V každém případě to ale bude osobák, protože - jak už jsem řekl - je to můj první regulerní půlmaraton. Takže to je s cílovým časem taková jistota.

No a už se zase běží. Tak nějak se držím s davem a čekám, co na to řekne GPS ... a máme tu první výsledky ... jde to podle plánu. Ale ještě je třeba vyčkat na nějaký relevantní údaj. Po 5-ti km to ukazuje průměr 4:40 na km, to tedy znamená cílový čas pod 1:40. Tak zbývá už jen maličkost - udržet tempo zbývajících 16 km.
Kilometry do cíle ubývají, 4x za sebou mi hodinky ukáží 4:26 min/km ... to se v kopcích fakt nepodaří. Blik ... spadlo to na 4:35 ... jsem tedy zvědav. Ráno byla mlha a pěkná kosa, teď jako na potvoru vylezlo slunce a pěkně se do toho opírá ... to aby se líp běželo. Společně s černým oblečením a šátkem na hlavě to tak vytváří pěknou letní atmosféru.

A je tu cíl, tempo se podařilo udržet a základní rekord je tak položen na  1:35:05. Za chvíli jdu prověřit výsledky, samozřejmě těch dědků jako já tu moc není - výsledková listina říká, že 32 a můj čas je na 3. místě.

 

Ovšem to není nic ve srovnání s nejstarším účastníkem závodu, kterému je 86 let a závod uběhl za 3:17. Klobouk dolů ... a snad ani nedoufat, že tohle jednou dokážeme taky.

No a teď tedy přichází to "na sever". Jenže ... asi rýmička ještě nebyla definitivně poražena. V úterý se sotva doplazím z práce domů a ve středu už z postele nevylezu vůbec. Choroba se drží...potvora ... každé ráno vylezu z propocené deky a sundám zcela mokré triko. Na konci týdne už ale musím do práce, aby rodina nezemřela hlady a termíny taky nečekají ...ale jdu domů o trochu dřív. Pes každý večer smutně leží na gauči a asi už se smířil s tím, že les už nikdy neuvidí. Je mi ho opravdu líto.

Zítra je Janovská, ale to fakt nedám. Letošní ročník se musí obejít bez mé účasti ... a zrovna takové luxusní počasí. Tak jdu aspoň na procházku do lesa ... Sam je u vytržení a čumákem otáčí všechny listy v lese, aby zjistil, co to pod nima tak voní. Za poslední měsíc jsem s ním byl běhat dvakrát!!
A dost ... už ho nemůžu takhle trápit ... s*ru na rýmu a přerazím to během. Zítra jdu na to !!

V neděli dám 10 km, podnělí to vydá na 9 a dnes je v plánu 11. To bych z toho jinak opravdu už umřel. Stejně je třeba začít opět trénovat ... velké podzimní akce se opět blíží.