sobota 29. listopadu 2014

Příběh z války

"Povím vám příběh z války, který mi vyprávěl T. Texas Taylor.
Jeho hrdinou je voják a balíček karet.
Bylo to skoro na konci války, po mnoha bojích, vítězstvích i nezdarech se dostala hrstka vojáků konečně do města, které leželo u hranic a kde byl také vojenský tábor ..."

Takhle začíná píseň - či spíš recitál - legendární skupiny Plavci.

Povím vám jiný příběh z války ...

V noci z 21. na 22. prosince 1944 letěl nad okupovanou Evropou čtyřmotorový letoun Handley Page Halifax se dvěma muži výsadkové skupiny Tungsten na palubě. Letoun míří z italského Brindisi, přes území Jugoslávie směrem na severovýchod. Při letu nad Rakouskem je napaden nočními stíhači Luftwaffe a při úhybných manévrech se odchýlí z plánovaného kurzu. Navigátor letounu neměl tentokrát úspěšnou noc, ale ještě o tom neví. Z letové výšky 3000 metrů klesá letoun nad plánovanou cílovou plochu na Českomoravské vrchovině. Ve výšce 300 metrů stahuje pilot otáčky motorů, aby snížil rychlost a umožnil tak parašutistům bezpečně opustit letoun.
Bílé padáky se snášejí k zemi, jak daleko jsou ale od cílové zóny, vojáci ještě netuší.


V roce 1944 byli pro speciální operaci vybráni Rudolf Pernický a Leopold Musil, oba příslušníci speciálních jednotek obávaných britských Commandos. Úkolem akce s krycím označením Tungsten bylo zajistit přijímání speciálních letadel, osob i materiálu na území Protektorátu. Cílem operace byla Českomoravská vrchovina.

Po závěrečné přípravě, vybavení operačním materiálem a posledními instrukcemi se Pernický a Musil v září 1944 přesunuli z Anglie na osvobozené italské území. Po nezdařeném pokusu o vysazení ze 7. října se nové výzvy k akci dočkali 21. prosince 1944. Tentokráte byli úspěšní. Dvoučlenná skupina Tungsten seskočila nad územím Protektorátu hodinu před půlnocí.

Parašutisté měli bohužel smůlu. Místo Českomoravské vysočiny přistáli v polích někde u Kutné Hory. Zorientovali se až druhý den večer. Zjistili, že od místa působení je dělí téměř 80 km. Sedm dlouhých mrazivých nocí trval pochod po lesních cestách, ve sněhových závějích ... s vyčerpáním, hladem a omrzlinami. Přesto na kontaktní adresu dorazili a svůj úkol splnili. Operace Tungsten byla jednou z nejúspěšnějších v průběhu války.


Pernického boj však neskončil ani po roce 1945. Jako voják zůstal v aktivní službě a absolvoval Vysokou školu válečnou. Po komunistickém puči v roce 1948 byl však zatčen, obviněn z protistátní činnosti a odsouzen k 20 letům těžkého žaláře. Většinu svého trestu strávil jako lamač v uranových táborech v západních Čechách. Prošel pověstnými lágry na Jáchymovsku a Příbramsku.
V roce 1960 se dočkal amnestie. Vrátil se domů s vírou, že je konečně svobodný, ale nebylo tomu tak. Persekuce komunistického režimu trvala až do revoluce v roce 1989. Pernický si prošel tvrdou dřinou v cihelně a jako důchodce si na život přivydělával jako topič.
Zemřel v roce 2005 v hodnosti generálmajora.

A teď vám povím příběh o současných vojácích...

Vždy na konci roku pořádá 43. armádní výsadkový prapor v Chrudimi - pověstné Červené barety - akci k uctění památky vojáků z operace Tungsten.

Jde o 70 km dlouhý pochod 4-6-ti členných týmů. Pochod je rozdělený na dvě stejně dlouhé etapy. Na každých 35 km je stanoven časový limit 8 hodin, mezi těmito úseky je povinná 5-ti hodinová přestávka.


Pro nás všechny ultratrailové běžce, kteří jsme se zrovna trochu pousmáli nad kilometráží a limitem, to trochu upřesním:
- většinu účastníků pochodu tvoří profesionální vojáci, zlomek pak tvoří "vojančením postižení hobíci". Všichni ovšem absolvují pochod v plné polní, tedy ve vojenské maskovací uniformě, kanadách, s vojenským batohem a spacákem, profíci pak se skutečnými zbraněmi. Trasa je oznámena při brífingu těsně před startem a vede po běžných turistických cestách bez dalšího značení. 5-ti hodinový odpočinek probíhá na volném prostranství nádvoří starého hradu, bez dalšího zajištění.

Zdá se, že na pořekadle o jablku něco bude ... můj syn studuje posledním rokem na střední škole s dlouhým názvem "Záchranářství a bezpečnost obyvatel". Do školy chodí (někdy) ve vojenské uniformě, při vyučování se učí různým bojovým uměním, střílí z vojenských zbraní, chodí na několikadenní horské pochody, či slaňuje ze skal. Ale taky má třeba zdravotnictví či právo ...
Svůj tennegerský pokoj má vyzdobený plakáty vojáků z afghánských misí a všemu dominuje skoro 1,5 dlouhý model pověstné vojenské pušky Chey Tac z filmu Odstřelovač.
Ve volném čase závodí ve známém seriálu závodů Spartan Race a sem-tam si "odskočí" za svými reprezentačními povinnostmi v Českém bobovém týmu na nějaký ten závod po Evropě. Tak mě snad ani nepřekvapilo, když mi oznámil, že se na uvedený pochod přihlásili ...

8. listopadu 2014 ve 9:30 vyráží 6 spolužáků na trasu ... nejpozději za 21 hodin by měli být zpět. Počasí je tentokrát milosrdné a tak naštěstí nedojde na skutečně zimní doplňky.


První etapa byla v pohodě ... slunce se pomalu sklání k obzoru, když společně s kanadami zouvají i první utrhané nehty.

Do druhé etapy vyráží tým ve 22:30 ... zničené nohy s krvavými puchýři jdou do vysokých kožených bot opravdu velmi ztuha ... na to, že jsou to 19-ti letí kluci, nezbývá než konstatovat, že to mají v hlavě až překvapivě srovnané. Před nimi je pochod dlouhou podzimní nocí.

Několik kilometrů trvá, než se všechny svaly zase dají do pohybu, ovšem jen na chvíli ... vzápětí přichází krizový stav, trvající nepřetržitě až do konce.
Na 50. km tým ztrácí prvního člena, dál už to prostě nejde. Než se pořádně srovnají se skutečností, že je jich jen pět, ztrácí správný směr. Náprava stojí 2 km navíc a možná to je zlomem, kdy v rukou zdravotníků končí další člen týmu. "Lidské rezervy" došli ... teď už to musí všichni vydržet, jinak nebude tým hodnocen ... tedy ono známé DNF.

Do cíle zbývá posledních 10 km a 3,5 hod času ... zdá se to být dost, ale nakonec do vypršení limitu zbývá pár minut.

5:25 ... kdo nemá GPS je na nekonečné ploše vojenského letiště, zahaleného do mlhy a tmy, zcela ztracený. Do cíle však zbývají poslední stovky metrů ... 
Ze 187 účastníků na startu jich do cíle nedorazilo 48 ... tedy každý čtvrtý !!




Ještě pro malé přiblížení specifik závodu uvádím v následujících fotografiích známou hru "Najdi 7 rozdílů". Malinko jsem to modifikoval ... stačí když na každé fotce najdete rozdíl jeden.


Tak ... a teď se vás/nás ptám ... ultráci, běžci dlouhých tratí ... Dali bychom to taky ?? Opravdu ?

P.S. Asi ano ... ale stejně je to mazec !

7 komentářů:

  1. tak tohle bych napodobit nezkoušela ani za nic :o) Jinak ale perfektní článek, poutavě napsané a kluka máš úžasného!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný výkon, klobouk dolu před mladíky! Chůze je v některých fázích namáhavější než běh a vím co je to chodit s plnou polní! Ještě jednou gratulace a poklona až na zem před tímto výkonem!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky pribeh a hezky vypraveny.. No, vis, ja mam vzdy velky respekt k tem, kteri delaji podobne "silenosti", bez huste site podpurnych obcerstvovacich stanic, bez specialnich odlehcenych materialu.. v tomto pripade s plnou polni.. :)
    Nevim, rikam si,.. asi bych to dal, ale velke casti moji "malickosti" by jiste zustaly v tech kanadach:).. Dokazu si zive predstavit ten "tataracek", co bych mel misto mych prstu na nohou a ty hluboke puchyre kolem..
    Respekt!! Pozdravuj syna! Tohle je fakt hooodne dobry!! 12:)

    OdpovědětVymazat
  4. Před všemi muži a ženami, kteří se rozhodli zasvětit život ochraně vlasti, hluboce smekám. Nedivím se, že jsi na syna pyšný. Chystá se po střední pokračovat ve Vyškově?

    OdpovědětVymazat
  5. No synek je tedy pěkný drsoň, že ho zdravím a klaním se až k zemi. Já bych to tedy jít nechtěl, výkon jak hrom. Můj synek měl armádní choutky před časem také, ale když zjistil že si popletl Žižkov a Vyškov, rozhodl se nakonec jinak..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martine, před lety se mi přihodilo to samé :-D Když jsem zjistila, KDE ten Vyškov je (jsem holt silný zeměpisář), armádní choutky mě taky rychle přešly ;-)

      Vymazat
  6. Všem děkuji za slova uznání, která od ultra běžců opravdu potěší :) Zážitek to byl opravdu nepopsatelný a proto je plán na příští rok jasný - útok na TOP5 už jako student Fakulty vojenského zdravotnictví v Hradci Králové(jestli vše vyjde). https://www.youtube.com/watch?v=5xfjvu2K4z8 - v čase 3:52 je hezký záběr na stav mého chodidla po první etapě..

    OdpovědětVymazat