neděle 28. října 2012

Dobytí severního pólu

Tak ...  a je to tady. Zima přišla fakt rychle a od pátku se moc chválím, že jsem stihl včas přezout do zimního i auto. Na sobotu jsme totiž s bratrancem Veverkou domluveni na společném absolvování oblíbeného místního závodu Janovská 11 a 19 ... opět, tak jako vloni, pořádaného jako Mistrovství ČR v horském běhu (... no, to se nás stejně netýká). "Horském" znamená, že se fakt běží v horách (Jizerských) a tak díky zimním gumám máme aspoň jistotu, že auto se tam dostane. Ovšem jestli bude takové počasí, s jakým straší meteorologové v médiích, tak nevím jestli máme jistotu i mi, zda se dostaneme do cíle závodu.
V sobotu ráno se probouzím a pohledem ze střešního okna přímo nad postelí zjišťuji, že jaké je počasí, nezjistím. Okno je totiž pokryté souvislou vrstvou sněhu. No to je tedy v pr... Tady doma jsme v nadmořské výšce asi 350 metrů a závod se ve svých nejvyšších partiích dostáva na poměrně dlouhou dobu do výšky přes 800 metrů. Pohledem z jiného okna zjišťuji, že stále sněží ... a to tak, že vodorovně. Tak ještě jednou do těch osmiset metrů - tam jsou totiž před větrem nechráněné louky. Pěkná alpská kombinace ...

V batohu mám sbaleno několik různých variant běžeckého oblečení, v nejtvrdším provedení naštěstí počítající i s tím, co je právě venku. Jde jen o to, o kolik to bude nahoře horší.
Po osmé vyzvedávám Veverku u autobusu a s jeho uklidňujícími slovy, že "sněží i v Praze", vyrážíme do hor. 


Do místa startu se dostáváme s dostatečným předstihem, kdy jsou prezentace i hajzlíky (dva hajzlíky na 300 startujících) ještě bez front. Obojí tedy absolvujeme bez stresu a pak už jen stojíme oba nad hromadou hadrů a začínáme řešit, co na sebe. Zimní krosovky jsou jasné, teplé elasťáky taky ... ale co vršek a makovice ? No ta hlava je taky jasná ... vzhledem k mému účesu beru dva multifunkční šátky. Jeden zatím nechávám jen na krku a pak se uvidí. Na vršek nakonec volíme teplé spodní triko a větrovku, i když chvíli řešíme jestli ta větrovka není moc a jestli nebudeme vařit. Následující hodiny a minuty ale ukážou, že nebudeme. Borec vedle nás má ovšem jiný názor - bere kratičké atletické trenýrky a pětiprstové boty s ponožkami pod kotník. Když pak v cíli vidíme jeho nohy plné fialových fleků, jen to potvrzuje náš vlastní názor na populární minimalismus. Inu, kdo chce kam ...

Areál závodu se začíná pomalu plnit, čas startu se blíží a tak se jdeme trochu rozběhat. Počasí beze změny ... sněží a stromy se ohýbají pod nápory větru a to jsme prosím stále ještě v údolí. V prostoru startu prohlížíme obří kaluž plnou černé vody se sněhem, ale pak konstatujeme, že vlastní start bude asi o kousek vede. Běžci na 11 km právě odstartovali a nám tedy zbývá 10 minut ... prásk ... a běžíme taky. Bohužel, hned první kroky nás protáhnou výše zmiňovanou kaluží a tak máme čas vodu v botech ohřívat hned od začátku. No naštěstí Nike WS zafungoval dobře a zdá se, že mám zatím sucho.



Po krátkém seběhu hned po startu začína několika kilometrový stoupák, zatím ještě mezi stromy. Jde to dobře, brzy dobíháme poslední borce z 11-ti km trasy, pak přijde dělení tratí a současně s tím i lámání chleba. Dostáváme se totiž na nechráněné sjezdovky a louky ve výšce 800 metrů.



Ledové peklo začíná ... sněhová vánice se opře plnou silou, závěje v některých místech dosahují téměř po kolena ... a v těchto podmínkách nás čeká tak asi 5 km. Divoké poryvy větru mě několikrát téměř vytlačí z cesty ... kličkuju jak zajíc. Z multifukčního šátku na hlavě jako druhou vrstvu vytvořím kuklu, kryjící i půlku obličeje ... výrazně to pomáhá. Veverka se někde trochu opozdil a tak chybí vzájemná morální opora ... no nic, běžíme dál. Na poslední strmý stoupák po silnici na Maliník je to skoro na horolezecké mačky. Pak opět sjezdovky s větrem přímo do ksichtu ... ble !! Následující strmý seběh po zasněžené louce je taky luxus, prý se to tam bez kotrmelců neobešlo. Poslední kilometr opět do kopce ... znovu černá kaluž ... a cíl !!  Veverka, který před týdnem absolvoval mataron ve Stromovce, dobíhá za dvě minuty. Vzájemně si blahopřejeme, že jsme přežili. Příliš nápadně nám dnešní běh připomínal akce ze zcela jiného sportu.
Trochu vydechneme, převlékáme do suchého a ze slušnosti čekáme na vyhlášení výsledků. Na tabuli neoficiálních výsledků se ale ukazuje, že by to nemuselo být jenom ze slušnosti. A taky jo ... paráda, vyšlo to. S časem 1:40:33 je to 3.místo v kategorii.


Co řící závěrem ... na tohle nemám dalších slov. Takový běh se prostě jen tak nezažije. Zážitky nemusí být krásné - hlavně, že jsou silné. A ještě trasa dle GPS: 18,5 km, 620 m převýšení.

6 komentářů:

  1. Po sjezdovce jako Veverky a pak jeste bedna! Gratulace!

    OdpovědětVymazat
  2. Brutalita, ale nádherná. Velkej obdiv!

    OdpovědětVymazat
  3. Bedna. To je super, ne?
    Jinak takovéhle brutality si nechám v klidu ujít :-)
    Ale obdivuju!

    OdpovědětVymazat
  4. Ses neuveritelnej. Bedna! Skvely fotky! a ovsem tradicni humorny popis s odstupem komentujici zavod... i minimalisticke pristupy v zimni variante. Ty Jizerky musely byt super.. Veverkovi obdiv. Tyden po Stromovce naplno bezet tohle? No cepici dolu.. teda radsi ne, mohly by mi umzrnout usi:)!
    At se dari, extremnim zazitkum vstric! 12:)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji všem, těší mě Vaše gratulace. Nečekal jsem to. Jinak takovéhle akce prioritně nevyhledávám, ale když už celý týden machrujeme, jak budeme závodit ... tak se to prostě zabalit nedá. Nakonec ... podobné podmínky jsme dřív často trénovali, ovšem v Himálaji, či na Pamíru nebo v Alpách :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Parádní závod letos by se mohl směle nazvat - "Peklo severu" :-))), ještě lepší výsledek! Veliká gratulace k bedně! Přeji ti spoustu dalších silných zážitků při běhání:-)

    OdpovědětVymazat