neděle 21. října 2012

Pohledy odjinud (1.část)

Tak ...jak začít ?? Hlava plná neutříděných myšlenek a tak přemýšlím, jak to udělat, aby následující bylo srozumitelné.

Úvod č.1
Když jsem nedávno otevíral svůj blog, do titulu jsem dal (hrdě či neuváženě ??) slova "o horách" ... Jednou jsem se už zmínil, ale to byl jen prostředek ke sdělení jiného. V poslední době už do hor moc nejezdím, ale teď se stalo něco, co mi všechny mé horské akce alespoň připomělo.

Úvod č.2
Před řadou let jsem měl kamaráda, který se v jedné křesťanské komunitě věřících angažoval vydáváním časopisu, či spíše bulletinu o činnosti právě oné skupiny. Naše hovory se tenkrát občas dostaly právě k těm horám a kamarád mě požádal, jestli bych nechtěl do jeho časopisu občas napsat článek, takový "pohled odjinud". Faktem je, že při lezení po horách se člověk někdy dostane na takovou tu  "hranu" a řadu věcí pak vnímá trochu jinak. A tak jsem to přislíbil a průběhu dalších dvou let jsem napsal asi 10 krátkých zamyšlení ...

Úvod č.3
Při nedávném úklidu knihovny jsem ty časopisy našel ...
Abych tedy dostál svému předsevzetí psát (i) o horách, tenkrát napsané články přenesu sem do blogu, abych si připoměl uplynulé a snad i dál zprostředkoval tehdejší "Pohledy odjinud". Už pár dnů nad touhle koncepcí přemýšlím ... chtěl jsem články přepsat v původním znění, tedy bez úprav, ale zřejmě drobné zásahy udělám. Některé skutečnosti bych totiž dnes interpretoval, ale i vnímal, trochu jinak.

Tak tedy do toho ...


únor 1999

"Jsem horolezec. Jsem jím už dvacet let. Říká se, že dobrý horolezec je starý horolezec, protože dokázal přežít všechna nebezpečí, která mu skály a hory dokázaly připravit. Proto bych chtěl být horolezcem ještě alespoň dalších dvacet let, abych se tomu dobrému trochu přiblížil.
Dlouhá léta jsme jezdili lézt jen tak daleko, kam se dalo dojet vlakem za jeden den. Později, když už jsme si dokázali vydělat pár korun navíc, jeli jsme dál, ale jen jedním směrem. Tím druhým to bylo zakázané. Pak se i to prolomilo a tak jsme viděli i větší hory, o kterých jsme si zatím jenom četli v knihách.
Od prvních vylezených cest jsem si psal deník. Na obálku toho prvního jsem si napsal: Kde vůle tvá, tam cesta tvá. A to mě provázelo a snad i provází celý život. Jen vůle nás totiž dokáže přivést až na vrchol, ať je jím cokoliv - skála s vrcholem pár metrů nad zemí, horský masiv z kamene a ledu až někde v oblacích, stráň za městem nebo je to třeba vychování dětí, které na nás nezapomenou, až nás síly opustí.
Ani na chvíli se ale nesmí zapochybovat, že vrcholu dosáhneme, protože jediná pochybnost může všechno snažení zmařit. Jen vůlí můžeme všechny překážky překonat a pak je vrchol tady. Dosáhli jsme jej ! Zvítězili jsme, ne nad vrcholem, ale především sami nad sebou. Vrchol však není nikdy pokořen, jak se někdy říká. Zůstane stejně majestátným vrcholem i když jej opustíme, zůstane hrdým vrcholem v naší mysli i duši.
Ke svým deníkům se občas vracím - to abych si připomněl, jaké to bylo. Jsou to deníky jen pro mě, nikdo jiný - kromé mé ženy - je nečetl. K deníkům patří stovky a stovky fotografií. Nikdy jsem ale neuvažoval o tom, že bych nějakým způsobem publikoval byť jen jedinou větu. Ale teď, při svých hovorech s kamarádem Honzou, jsem jím byl požádán, zda bych se i s ostatními nechtěl rozdělit o svoje myšlenky a dojmy ze strmých cest.
A tak tedy činím. V dalších vydáních časopisu se pokusím říct, co mě znovu a znovu na tyto cesty přivádí, proč se znovu a znovu vracím do míst, kde strach zrychluje dech ..."



A co bych přidal dnes ??  Ano ... vůle je vždy pevným základem, ale bohužel ... ne vždy stačí. Škoda ...

2 komentáře:

  1. moc hezky, inspirativni... tesim se na pokracovani... 12:)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to mě dostalo! Kde vůle tvá, tam cesta tvá - jak pravdivé! Díky za pohled z hor!

    OdpovědětVymazat